TOP 7 tipů na zajímavé destinace pro rok 2018 podle šéfredaktorky HedvabnaStezka.cz

1. Kolumbie

2. Portugalsko

Itálie, Řecko nebo Španělsko se staly tradičními letními destinacemi pro každého Čecha. Portugalsko snad proto, že je od nás trochu dál, a vydat se sem autem už je dost výzva, má pořád ještě ve srovnání se zmíněnými zeměmi co dohánět. A přitom je to tak malebná země omývaná rozbouřenými vodami Atlantiku, vonící po sladkých zákuscích pasteis de nata a barevně ovlivněná ikonickými modrými kachličkami azulejos. Měla jsem ji už několik let na svém „wish listu“, ale stihla jsem to až tento listopad.

Jedno z nejpůsobivějších měst, které jsem v Evropě viděla, je pro mě nyní Porto, kde můžete vychutnávat slavné portské víno s vyhlídkou na moře či v jednom z mnoha krásně zrekonstruovaných sklepů. Za návštěvu stojí i studentská Coimbra nebo sympatické Aveiro. Lisabon mě ještě čeká, ale myslím, že bude vyzařovat stejně pohodovou atmosféru jako všechna portugalská města. A mým osobním tipem je Národní Park Peneda-Geres na severu země na hranici se Španělskem, o němž pro vás právě chystám podrobný článek.

3. Albánie

Celý Balkán je obrovské cestovatelské hřiště, kde ještě můžete objevovat spoustu zapadlých míst bez turistických atrakcí. Ani se mi moc nechce doporučovat vám konkrétní oblasti a země, ale neodpustím si alespoň malý tip. Je jím Albánie. Ceny jsou zde více než příznivé, hory prakticky opuštěné a místní na hostech nešetří pálenkou. Za všechna zajímavá místa doporučím dvě: albánské Prokleté hory ležící na hranici s Černou Horou, kde se parta Čechů rozhodla rozjet značení turistických tras v českém stylu a pěkných pár desítek už jich zde připravila, a Mys Kepi i Rhodonit, který se může pochlubit hradem národního hrdiny Skanderberga, krásnou pláží i poněkud „punkovou“ kavárničkou v bývalém bunkru.

Pokud se opravdu rozhodnete do Albánie vydat, doporučuji si z cesty udělat takový balkánský roadtrip a vzít to třeba i přes Kosovo, Černou horu nebo Makedonii. Zklamaní rozhodně nebudete a ani to nebude přílišný nápor na vaši peněženku.

4. Myanmar

Troufám si říct, že Jihovýchodní Asii mám už docela slušně procestovanou a naskýtá se mi tak možnost určitého srovnání. Proto vám letos z tohohle koutu světa doporučím Myanmar, zemi, jež v kontrastu s těmi okolními stále oplývá jistou mírou autenticity, množstvím usměvavých lidí bez postranních úmyslů a atmosférou vesnice i v těch největších městech.  Vydejte se sem po zemi z Thajska a hned ze začátku se zastavte v městečku Hpa-An a procestujte na skútru jeho okolí – svatyně ve skalách, zahrady Buddhů i klášter na hoře Zwegabin, kde dokonce můžete strávit noc a pozorovat jeden z nejmagičtějších západů slunce. A nezapomeňte se zdržet i v Yangoonu a večer se si pustit na špacír chuťové buňky v těch nejroztomilejších stáncích s pouliční kuchyní.

5. Srí Lanka

Někdy je dobré nenechat se zlomit ani přehnaným zájmem turistů a klidně se vydat i do trochu oblíbenější země a spíše trošku zapátrat najít i v takovýchto destinacích něco nového. Podobné příležitosti nabízí například Srí Lanka, když se sem vydáte trošku mimo hlavní sezónu a odkloníte se od klasické trasy, možná i tady narazíte na místa, kde nakonec potkáte mnohem méně lidí, než jste čekali. Mě osobně dost nadchly ruiny téměř dva tisíce let starého buddhistického kláštera v Ritigale, které najdete necelých 50 kilometrů od Anuradhapury.

6. Uganda

Do letošních tipů si dovolím přidat i jeden, který je zatím na mám „wish listu“. Afriku ještě opravdu nemám příliš zmapovanou a teprve čekám na nějaké životní období, které mě sem zavane. Nejraději bych ale začala Ugandou, na kterou slýchám už několik let pozitivní ohlasy a téměř pochvalné ódy. Výhodou Ugandy je, že se sem neletí příliš dlouho a prakticky odpadá jet lag, proto si ji můžete naplánovat i na kratší čas. Místní safari je prý silným zážitek a navíc není tak oblíbené jako v jiných afrických destinacích. Zkuste třeba Národní park Queen Elizabeth.

7. Finsko

Finsko je jedna velká zalesněná placka s jezery, a snad proto mě nikdy nějak zásadně nelákalo. Odjakživa preferuju spíše vysokohorskou krajinu. Finské Laponsko mě nakonec ale velmi mile překvapilo. Husté lesy protkané stezkami nabízející velké množství krásně udržovaných chat se zásobou dřeva a občas i saunou učarují snad každému milovníkovi života v přírodě. Pocit splynutí s divočinou zde zažijete dokonalý a když si vyberete vhodnou oblast s větším pokrytím srubů, s přehledem se sem můžete vydat i s dětmi. Například Národní park Oulanka nabízí opravdu četné množství skvěle vybavených srubů s přívětivými rozestupy, takže pár denní trek se tady dá absolvovat i s dítětem.

A jaké jsou vaše tipy?