HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Růžová laguna – turistické lákadlo nebo skrytá perla mexického Yukatánu?

Růžová laguna – turistické lákadlo nebo skrytá perla mexického Yukatánu?

Vítr si pohrává s mými dlouhými rozpuštěnými vlasy. Na krosové motorce projíždíme beze spěchu po bělostné pláži. Její barva podtrhuje jedinečné zbarvení Růžové laguny.

Mám ráda růžovou barvu. Vidět však opravdu přírodně růžové jezero ve mně vzbuzuje pocit až posvátné úcty k matce přírodě. Prorážíme teplý vzduch a míříme o pár kilometrů dále po mexickém pobřeží … Hurá! Už vidíme první růžové plameňáky! Brzy zastavíme i u takzvaných mayských lázní s léčivým jílem, který potom smyjeme v teplých vlnách tyrkysového moře…

Unikátní Růžová laguna

Růžovou lagunu na severním pobřeží Yukatánu najdete v ospalé vesničce Las Coloradas. Pro svoji vysokou koncentraci soli je nazývána „mexickým Mrtvým mořem“. Pozornost však začala přitahovat teprve před několika lety po tom, co se na Instagramu objevovaly fotografie pohádkově růžového jezera. Mexiko ale není jedinou zemí, kde se takovéto jezero vyskytuje. Další známá jsou v Austrálii, Španělsku a na Krymu.

Růžová barva jezera je dána různorodou směsí mikroorganismů, obsahujících karoteny a žijících pouze ve slané vodě, ale nikoli v moři. Odpařováním vody z mělké laguny se potom barva stává ještě sytější. Vzniku mexické Růžové laguny pomohla těžba soli, která zde odedávna probíhá a dává obživu místnímu obyvatelstvu.

Cesta za pověstnou Růžovou lagunou

Nasedám ve městě Valladolid na první ranní autobus směr Rio Lagartos. Zde se nachází biosferická rezervace, která je rájem ptactva a při plavbě na člunu za soumraku jsou k vidění i krokodýli. Já však mířím dále do Las Coloradas, za pověstnou Růžovou lagunou. Poslední část cesty jedu tzv. taxi colectivo, které čeká na naplnění své kapacity cestujícími a je tak mnohem levnější než klasický taxik. Řidič je velice milý a zvědavý, jak se mi v Mexiku líbí a co mě přivádí sem. Navrhuje mi, že zná někoho, kdo by mě po okolí Růžové laguny mohl provést. Zvedá hned telefon a někam volá. Po té mě vyloží na rohu u křižovatky a říká, ať zde pět minut počkám. Příliš jsem nerozuměla, co se pak bude dít, ale to se uvidí. Počkám. Proč ne? Beru, co osud dává.

Ranní sluneční paprsky mě lechtají na tváři a z mého zadumání mě vytrhne zvuk motorky. Sedí na ní mladý snědý kluk bez helmy a uctivě mě zve, ať si nasednu. S překvapením vyzvídám detaily, jestli opravdu pojedeme na tomhle pekelném stroji (mám strach z motorek), zda nemůžeme jít pěšky a co vlastně uvidíme. 23-letý Mexičan Irvin se směje a vše vysvětluje. Je to asi 10 km, za 200 pesos mě vezme k Růžové laguně, odtud pak pojedeme po pobřeží dále za plameňáky. Celý výlet bude trvat asi 3 hodiny.

Fauna a flóra v okolí Růžové laguny

Růžová laguna se rozkládá na kraji vesnice. Je teprve 9 hodin ráno a kouzlo tohoto místa podtrhuje to, že tu jsme úplně sami – v Mexiku, navíc na turistickém místě, dost nečekaný jev. Růžové vlnky tiše šplouchají o bělostný písek, na druhém břehu jezera svítí bílé budovy těžebního solného dolu.

Volně jedeme po písečné cestě podél mangrovníkových porostů. Užívám si svěžest ranního vzduchu a věřím Irvinovi, že mě nikde z motorky nevyklopí. Jede ale tak pomalu, abych slyšela, co mi říká. Je studentem biologie a vypráví mi spoustu zajímavých informací o místním ekosystému. I přesto, že mluví jen španělsky, klíčovým souvislostem rozumím i se svojí základní španělštinou, na detaily se znovu doptávám.

Zastavujeme u travnatých mokřadů s narůžovělou vodou a rostlinami druhu agáve kolem. „Pojď se podívat!“, volá na mě španělsky Irvin. Sklání se nad zakalenou kaluží vody. „Strč tam ruku.“ „Proč? Co to je? Kousne mě to?“ „Ale ne. To jsou malé rybičky. Říkáme jim čističi kůže. Neboj. Podívej.“ Strká ruku do kaluže a nechá se oždibovat. Udělám to samé. Tlamičky rybiček mě srandovně lechtají na kůži.

To už mě ale Irvin volá zase k němu. Našel jakési divné zvíře, podobné krabovi. Chytá ho za krunýř a dává mi ho na ruku. Jeho nožky mě lechtivě škrábou na dlani. Je to ostrorep americký, nejbližší příbuzný dávno vymřelých trilobitů. Žije v Mexickém zálivu a může se svým ocasním trnem dosáhnout délky až 90 cm a váhy 4 kg. Díky znečištění moře se však stává ohroženým druhem.

Plameňáci – největší lákadlo severního pobřeží Yukatánu

Popojíždíme dál a Irvin mi po cestě zastavuje na fotografování, když nadšeně výskám, že vidím plameňáky. Nic si z toho nedělá, trpělivě čeká. Po pevné půdě vysušených mokřadů se pak dostáváme ještě blíže k těmto nádherně vznešeným ptákům s dlouhým ladným krkem. V období námluv, od června do srpna, jich tu je prý na 20.000! Svoje růžové zbarvení získali z karotenů planktonu, kterým se živí.

Tisknu spoušť fotoaparátu už asi po sté a nemůžu se toho pohledu nasytit. Irvin mě vede podél břehu o kousek dále k tzv. mayským lázním. Ukazuje mi bílé jílové bahno, které používala už mayská civilizace jako přírodní repelent. Dnes je hojně využíváno ve farmaceuticko-kosmetickém průmyslu pro vysoký obsah léčivého kalcia. Maže mi bahno na obličej a na paže a to rychle usychá.

Je čas rozloučit se s plameňáky, i drobnými jespáky a kulíky pobíhajícími kolem. Popojedeme ještě o kousek dál, na bílou pláž modravého moře. Ve vlnách ze sebe smývám léčivé mayské bahno a ještě chvíli pozorujeme kaskadérské letecké kousky pelikánů. Po pláži se začínají trousit lidi. Na zpáteční cestě potkáváme několik čtyřkolek a terénních aut s turisty. I u Růžové laguny je nyní spousta lidí fotících si selfie. Vstát v 5 hodin ráno se dnes opravdu vyplatilo. V paměti si tak můžu uchovat idylickou atmosféru onoho tichého rána, kdy jsem se na jezero nemusela dívat přes růžové brýle, aby takovou barvu opravdu mělo.

Ludmila je nadšená low-cost cestovatelka, která se nechce poutat pravidly většinové společnosti. Žije si svůj život na cestách už 10 let – neotřelý, plný dobrodružství, vzrušení a radosti, ale i strastí a bilancování („ale o tom život také je, ne?“:). Do Mexika se vydala na 2 měsíce s batohem na zádech a zrcadlovkou v ruce, zjistit více o této obrovské zemi Mayů a Aztéků. Latinskou Ameriku si zamilovala už dříve při svoji půlroční cestě Kolumbií, Ekvádorem a Peru, o čemž můžete číst i články na jejím blogu www.natura-linda.com a sledovat fotografie na Instagramu.

Zkušenosti čtenářů

Jenda

on se Yukatán už nepíše s c ? Tedy Yucatán ?

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: