Rady na cestu

Návštěva Jeho Svatosti 14. Dalai Lámy Tenzinga Gyatsa v buddhistickém Ladakhu je velká událost. Při jeho příletu do Lehu byly ulice směřující od letiště do jeho sídla v Choklamsaru lemovány krojovanými obyvateli. Mnozí putovali i několik dní horami ze své vesnice, aby mohli Dalai Lámu pozdravit. Dlouho očekávané veřejné učení si nenechal ujít žádný buddhista v okolí.

V Indii jsme strávili čtyři měsíce. Pobyt v horských oblastech Ladakhu (1,5 měsíce) a Sikkimu (1 měsíc) byl opravdu „za babku“. Bez jakéhokoliv omezování jsme v pohodě vystačili s pěti dolary na osobu a den. Brouzdání po památkách v Radžastánu a přesuny z jednoho konce Indie na druhý (1,5 měsíce) náš rozpočet zdvojnásobily na deset či jedenáct dolarů na osobu a den. Podtrženo a sečteno: za čtyři měsíce v Indii jsme každý zaplatili zhruba 900 USD. Výdaje jsou poněkud vyšší, protože jsme Indii navštívili poprvé v životě a chtěli jsme proto vidět hlavní kulturní památky severní Indie.

Po ženách oblečených do pestrobarevných sárí pokukujeme už skoro pět měsíců. Je to zázrak, jakou parádu dokáží Indky i Nepálky udělat s obyčejným pěti či šestimetrovým pruhem látky. Bez jehly, bez niti, bez špendlíků. Zamotané do lehkého hadříku sebevědomě vykračují ulicemi. A já chci také sárí.

Krutovláda Rudých Khmérů trvala tři roky, osm měsíců a dvacetpět dní. Během této doby zahynulo přes dva milióny Kambodžanů: zemřeli hladem, na neléčené nemoci, vyčerpáním v pracovních táborech a nebo byli přímo popraveni. Rudí Khmérové v čele s Pol Potem přeměnili Kambodžu v obrovský vyhlazovací tábor. Kambodžská genocida na vlastním národu nemá v dějinách lidstva obdoby.

Budhistická tradice v Barmě opravdu žije. Zástupy mnichů v temně červeném rouchu každodenně brouzdají ulicemi, aby od věřících vybrali svou dávku jídla. Není divu, že mniši jsou vnímáni jako neoddělitelná součást společnosti. Mezi mužské povinnosti lze proto zařadit i krátký pobyt v klášteru.

Bangladéš bezesporu patří mezi nejlevnější země, které jsme kdy navštívili. Kvalita jídla, ubytování i veřejné dopravy však naprosto odpovídá nízké ceně. Kamarádi v Čechách dokonce uzavírali sázky, jak dlouho to v Bangladéši vydržíme. Vydrželi jsme 19 dní a vlastně jsme chtěli zůstat ještě o týden déle.

Na cestě po Indii se nás jiní cestovatelé často ptali, proč chceme jet do Bangladéše. Je pravda, že tato země nemá mnoho turistických lákadel. Nejsou tu světoznámé památky jako v Indii, ani překrásné Himaláje jako v Nepálu. Místní lidé neumí anglicky a místo práce raději pořádají pravidelné celostátní stávky „hartaly“. Cestování po Bangladéši však nejvíc znepříjemní neuvěřitelná úřednická šikana a korupce.

Přestože Nepál v současnosti trpí mnoha politickými problémy, má královská rodina stále mnoho příznivců. Hinduisté věří, že král je žijícím vtělením boha Višnua. Na této víře je z velké části založena existence dědičné hinduistické monarchie.

Převážně hinduistický Nepál je plný festivalů. Většina svátků se řídí podle nepálského kalendáře, který má dnes o nějakých 57 let více než dnes.

V Nepálu jsme strávili měsíc a půl a utratili každý 12 107 Kč. Zdarma je v Nepálu pouze pobyt v turistickém centru Káthmándú – v Tamelu. Vše ostatní, co stojí za vidění, je zpoplatněno. Vybírání poplatků většinou hlídají ozbrojení vojáci, ale někdy je lze snadno obejít. Vstupné je stanoveno nejen do všech lesů, které se nacházejí v dohledu některé osmitisícovky, ale dokonce i na náměstí v centru města. A to nemluvím o „donation“, které od turistů na mnoha místech vybírají maoisté.

Po mnoha dnech či týdnech náročné cesty je občas dobré si odpočinout a načerpat síly. Zde jsou naše tipy na ta nejlepší místa k relaxaci mezi Istanbulem a Pekingem.

Komunistická strana Nepálu, známá pod názvem Maoisté, vede již téměř deset let partyzánskou válku s nepálskou vládou. Usilují o sesazení krále a vytvoření komunistické republiky.

Přirozenou hranici Španělska a Francie tvoří nádherné a respekt budící vrcholky Pyrenejí. Právě nedaleko této přirozené hranice jsou dva výchozí body nejznámější verze Svatojakubské cesty – Saint-Jean-Pied-de-Port a Puerto de Somport. Tentokrát se projdeme právě po prvních úsecích trasy a kousek z ní i odbočíme, abychom autonomní oblasti Navarru a Aragonii poznali co nejvíce do hloubky. Podíváme se na zelené vrcholky hor, do historických měst i zapadlých horských vesniček, v nichž je ve srovnání se závěrečnou Galicií poutníků ještě dosti poskrovnu.

Den v monasterii Je už po páté hodině večer a začíná se šeřit. Scházím po serpentinách do malého skalnatého údolí. Jdu po úzké, trávou porostlé pěšince a ztrácím se ve směsi pouličních obchůdků. Jsou to jen takové dřevěné stánky s okýnkem, ze kterého vykukuje většinou jedno až dvouzubý Ind, vychvalující ten nejlepší indický čaj – ten svůj.