HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: O průvodcování heliskiingu v Kanadě s Jankem Bednaříkem

ROZHOVOR: O průvodcování heliskiingu v Kanadě s Jankem Bednaříkem

Jan Bednařík je zkušeným horským vůdcem, díky čemuž tráví v průběru roku 100 až 150 dní na horách. Jeho největší láskou je lezení po skalách a lyžování v prašanu, které ho pohltilo v době, kdy pracoval v Kanadě při programu Zažijte Kanadu.

Janku, jak ses vlastně dostal do Kanady?

V Kanadě jsem byl třikrát. Poprvé jsem se jel podívat na pravý kanadský prašan. Viděl jsem film Sinners o lyžařích z Nelsonu a chtěl jsem si ověřit, jestli je to všechno pravda. Bylo to ještě lepší, než jsem čekal, a tak jsem se hned ptal, jestli je možné stát se horským vůdcem a lyžováním v Kanadě se živit. To je ale bohužel velmi složité, protože to je vysněná práce i pro místní horské vůdce a práce není tolik, aby se všem ten sen splnil.

Podruhé jsem přijel na pozvání kanadské lavinové asociace přiučit se něco o lavinách, ale to už mi nezbyl čas na lyžování.  A naposledy, s programem Zažijte Kanadu, se mi splnil sen a dostal jsem práci jako horský vůdce pro heliskiing a lyžoval jsem denně daleko v horách mimo civilizaci. Poznal jsem hory, do kterých bych se asi normálně vůbec nedostal.

Výhodou programu je, že dostanete otevřené pracovní vízum na rok a můžete dělat v podstatě jakoukoli práci. Moje žádosti o práci horského vůdce v Kanadě byly stále odmítány, a přestože jsem věděl, že šance je malá, rozhodl jsem se, že tam stejně pojedu a zkusím to na místě. Měl jsem poslední možnost toho využít, protože tento program funguje pouze do 35 let a přesně tolik mi bylo. Žádná práce mě neponižuje, nevadí mi dělat uklízečku, a tak jsem to zároveň bral jako možnost na rok změnit svůj život a cestovat. Bez pracovního povolení je to nemyslitelné.

Odjel jsem s přítelkyní do Revelstoke a zkoušeli jsme štěstí. Práce pro mě, jako horského vůdce zatím nebyla, a tak jsem nastoupil jako údržbář v hotelu přímo ve středisku. Řediteli hotelu se asi můj přístup líbil a chtěl mi pomoct. „Někde“ se asi přimluvil, a já dostal pozvání jako „mezinárodní host – pozorovatel“ na trénink heliskiingu před sezonou, abych viděl práci místních vůdců a mohl si zalyžovat na helikoptérách zadarmo. Po tréninku přišlo překvapení: získal jsem kontrakt jako „vůdce náhradník“, kdyby se někdo z místních zranil. Netrvalo to dlouho; na Silvestra mě poprvé volali do práce.

Šlo ti to?

První den jsem se lidem představil jako horský vůdce z Čech, který špatně rozumí chraptící angličtině z vysílačky, a taky že neznám terén, ve kterém budeme dneska lyžovat. Všichni se zasmáli, ale nikdo mě neodmítl a šli do toho se mnou. Večer za mnou přišel do kanceláře šéf a povídá, že v mé dnešní skupině byl majitel této heliski a že si přeje, abych pro ně pracoval! A tak se jeden obyčejný Čech stal heliguidem.

Dostal jsem kontrakt na pár týdnů práce v zimě a mezitím jsem měl dost času pracovat v hotelu a chodit na skilapové túry. Jenže jak už to v malém městě uprostřed hor chodí, informace se šíří velmi rychle. Za dva dny mi volali z jedné společnosti, kde se lyžuje s rolbami (Catskiing), a nabídli mi práci pro všechny dny, kdy nebudu na helikoptérách. A tak jsem poděkoval a dal výpověď v hotelu a stal se ze mě heliguide na plný úvazek. Zkrátka, měl jsem štěstí jako hrom!

Jak vypadá běžný den takového heliguida?

Je to náročné. Člověk brzo ráno vstává. Už v 6:00 jsem seděl v kanceláři, abychom s ostatními „gajdy“ zpracovávali data o lavinách, sněhu a počasí a připravovali denní program. Pak se kontrolovala výbava v helikoptéře a šlo se na snídani s hosty. S těmi jsem pak strávil celý den lyžováním v terénu. „Gajd“ jede vždycky první. Vybírá, kudy se pojede a dělá všechno pro to, aby lyžaři neskončili v lavině a taky aby si to co nejvíc užili. Dávali jsme v průměru 5 – 12 km převýšení za den. Lyžuje se pořád, a to i za lavinových stupňů 3 a 4, kdy je tlak na zodpovědnost „gajdů“ enormní. Po takových dnech jsem jezdil večer domů totálně zničený. A tak to šlo téměř každý den až do konce března. Přesto můžu říct, že nebylo ráno, kdy bych se do práce netěšil a kontroloval čas, „kdy už bude konečně konec“. Jednoduše: byl to můj splněný sen.

Je heliskiing je pokládán za vrchol kariéry?

Mezi vůdci ano, je to velmi respektovaná práce, protože míra nebezpečí a odpovědnosti je vysoká. Každý vůdce to dobře ví. Heliskiing v Britské Kolumbii patří mezi to nejlepší, co jsem zažil; divoké hory, prvotřídní prachový sníh, nekonečný prostor, pastva pro duši každého lyžaře a dobrodruha.

Proč je v Kanadě lepší sníh?

Úhrny sněhu jsou v Revelstoke 12 – 16 metrů za zimu. Do toho povětšinou mrzne. To je jistota, díky které vám společnosti na heliskiing prachový sníh garantují, což je v Evropě nemožné. A ten sníh … to je, jako když roztrhnete babiččinu peřinu.

Předpokládám, že jsi každou volnou chvilku využil ke skialpovým túrám. Která místa tě nejvíce oslovila a proč?

V zimě jsem si oblíbil Revelstoke a Nelson. Před a po sezoně jsem měl pár dní volno, kdy jsem stihnul udělat i několik túr do Rogers Pass, místní skialpinistické Mekky. Doufám, že se tam ještě někdy vrátím, protože rozměry, atmosféra a podmínky, ve kterých se tady jezdí, jsou opravdu unikátní. Když na to člověk má, za den se dá udělat několik kilometrů převýšení.

Kdybys měl vybrat jednu túru za všechny, která by to byla?

Těžká otázka, vyberu první, která se mi vybaví. Šel jsem s kamarádem Mikim do Rogers Pass na Ursus Peak (Medvědí kopec). Na lyžích jsme rychle stoupali hlubokým sněhem strmě vzhůru. Kličkovali jsme mezi štíhlými smrky, až jsme se dostali nad hranici lesa na ostrý skalní hřeben, který nás přivedl do sedla pod vrcholem. Udělali jsme si sondu, abychom věděli, jak to vypadá v kuloáru s lavinami, prohodili pár vět, našlápli do vázání a napálili jsme to rovnou dolů, dlouhým sjezdem zpátky k autu.

Co se stane, když roztaje sníh?

V létě jsme vyměnili lyže za horolezecké lano a trekové boty. Nejvíc se mi líbilo ve Squamish, Banffu a Jasperu. Vůbec Banff a Jasper koncem léta byla pecka! Nebylo jiné místo, kde bych viděl a narazil na tolik divokých zvířat jako tady – grizzly, sob, dikobraz, jelen a další zvířata, všechno z bezprostřední blízkosti! Zatímco v Evropě máme už jen ostrůvky divočiny, v Britské Kolumbii zase mají jen ostrůvky civilizace.

Potkal jsi medvěda tváří v tvář?

Potkal jsem medvěda hnědého i grizzlyho. Nejblíž ve Vancouveru v parku, když jsme si šli zaběhat. Víc zážitků měla přítelkyně Markéta. Ta se medvědů bojí. Jednou se na ni lesem řítil medvěd, který o ní nevěděl a prchal před jiným člověkem. Když uviděl Markétu, jak mu nečekaně stojí v cestě, leknul se tak, že vyděšením vylezl do koruny smrku. Rychle, až větve praskaly. Názorný příklad, že je zbytečné před medvědem prchat na strom.

­­­­­­­­­­­­­­­­

Zažijte Kanadu

Chcete strávit až rok v Kanadě cestováním, prací a případně studiem? Je vám 18 – 35 let a jste občanemČeské republiky? Chcete se zdokonalit v angličtině nebo francouzštině a získat pracovní zkušenosti, které vás zvýhodní na trhu práce a obohatí na celý život? Chcete poznat kanadskou kulturu a společnost? Přihlaste se do kanadského vládního programu Zažijte Kanadu! Na stránkách www.canada.cz najdete další informace o podmínkách účasti, účastnickém poplatku a době vyřízení, formuláře přihlášky, odpovědi na často kladené otázky a průvodce životem v Kanadě. Na stránce www.facebook.com/ZazijteKanadu se můžete spojit s českými účastníky programu a získat od nich cenné osobní zkušenosti s pobytem v Kanadě.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: