ROZHOVOR: Fotografka Teru Menclová – Cestování mě učí něco nového o cizích kulturách, planetě i mně samotné

ROZHOVOR: Fotografka Teru Menclová – Cestování mě učí něco nového o cizích kulturách, planetě i mně samotné

Fotografka, cestovatelka, blogerka a ambasadorka značky Fjällräven Teru Menclová vášeň pro cestování objevila během dlouhodobého pobytu v Madridu. Nejraději se ztrácí v horách a ve svých fotografiích se snaží vystihnout rovnováhu mezi lidskou duší a přírodou.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Jak a kdy začala tvoje vášeň pro cestování?

Vždycky jsem snila o tom, že budu hodně cestovat, ale nejvíc mě to chytlo asi v době, kdy jsem bydlela v Madridu. Vyzkoušela jsem si život v zahraničí a začalo mě bavit to pomyšlení, že mám všechny důležitý věci, který potřebuju k životu, zabalený v jednom zavazadle.

Co tě přivedlo právě do Madridu? Jak dlouho si zde žila a co Ti to dalo do života?

Přivedl mě tam Erasmus a natolik se mi tam zalíbilo, že jsem si ten pobyt ještě skoro o rok prodloužila. Dohromady jsem tam tedy byla rok a půl.

Hodně mi to pomohlo k větší samostatnosti a taky mě to naučilo být průbojnější. Všechno jsem si musela obstarat sama, navíc v jazyce, který jsem ze začátku tolik neovládala, tak to byla docela velká škola. No a pak mi to dalo i plynulou španělštinu. 🙂

Můžeš dát naším čtenářům nějaký tip na zajímavá/oblíbená místa v Madridu, případně ve Španělsku?

V Madridu mám nejradši čtvrti Malasana a Lavapiés. Je tam spousta útulných kaváren, dobrých bister, sekáčů, obchodů s knihami. Rozhodně doporučuju navštívit. 🙂

Ze Španělska pak ještě miluju Andalusii – hlavně města Málaga a Sevilla. Život tam běží trochu pomaleji než v Madridu, bývá tam i o dost tepleji, a to okolí je prostě nádherný.

Jak ses dostala k fotografování?

Fotografii jsem se věnovala už od gymplu, ale byl to spíš jen koníček. V té době jsem si ještě myslela, že je nereálný se fotografií uživit. Na vejšce jsem pak dělala fotografii v rámci žurnalistiky a tam jsem si pomalu začala razit cestu za svým snem. Najednou to všechno začalo mít jasnější (nebo spíš reálnější) obrysy. 🙂

Prosadit se jako profi fotografka v dnešní době nebude žádný med. Kolik úsilí a času tě to stálo?

Naopak mi připadá, že je to teď mnohem jednodušší než kdysi. Dřív byla spousta fotografů vázána hlavně na tištěná média. Internet v tomhle přinesl velkou revoluci a sociální sítě snad ještě větší – najednou každý potřebuje hezký fotky, aby mohl sám sebe nebo svoji firmu prezentovat. Proto si myslím, že teď je to právě mnohem snazší než v minulosti. Konkurence je sice o to větší, ale trh je zatím dost velký na to, aby se většina fotografů v pohodě uživila, pokud vědí, jak se prezentovat.

Co je podle tebe zásadní proto, aby vznikla „dobrá“ fotografie?

Počkat si na ten správný „moment“. Hodně lidí mi říká, že je na mých fotkách baví emoce, snovost, atmosféra. To je dáno hlavně tím, že si vždycky počkám na ideální světelný podmínky. U focení lidí pak zase čekám na ten nejlepší moment, kdy ideálně nevědí o tom, že je fotím. 🙂

Co jsi pro „dobrou“ fotku ochotná udělat?

Třeba vstát ve dvě ráno a hikovat v úplný tmě, jen abych stihla východ slunce.

Co by jsi poradila těm, kteří s focením začínají?

Aby se neomezovali nějakými pravidly a snažili se tvořit tak, jak to sami cítí. A aby se nesrovnávali s ostatními. S tím jsem sama měla velký problém… Často jsem si nepřipadala dost dobrá, když jsem koukala na „konkurenci“, a i teď mě podobný pocity občas přepadají, pak mi ale přijde spokojený feedback od klienta a pochybnosti jsou zase na nějakou chvíli pryč. 🙂

Co když se budu chtít prosadit na Instagramu a sbírat folowers? Co je podle tebe stěžejní pro to, aby člověk na tomto poli uspěl?

Vždycky jsem tvrdila, že stěžejní je hlavně dobrý obsah. Teď mám ale pocit, že celý Instagram je už dost přesaturovaný krásnými obrázky. Proto si myslím, že nejvíc teď uspějí lidé s výraznou osobností.

Na mnoha fotkách figuruješ jako model na pozadí krásné přírody, jak tyto fotky vznikají?

Buď si je fotím sama na stativ, nebo využiju třeba kamarádku či přítele. V takovém případě jim vyfotím referenční fotku, jak si představuju kompozici, a pak se jim postavím do záběru. 🙂

Jaká je tvoje nejoblíbenější destinace/země? Můžeš dát nějaké cestovatelské tipy na zajímavá místa?

Nejvíc za srdce mě chytl asi Nepál. Byla jsem tam zatím jen jednou na treku Manaslu circuit, určitě se ale ještě plánuju vrátit. Z Evropy pak miluju Norsko – hlavně teda sever. V tomto případě bych doporučila navštívit ostrovy Lofoty a poolostrov Senja. Mají tam jedny z nejkrásnějších scenérií, co jsem kdy viděla. Hodně přelomová pro mě byla i cesta na Zéland, kde jsem strávila celý prosinec loňského roku. Je tam spousta míst, která jsou ještě úplně nedotčená člověkem – to mě na tom uchvátilo asi nejvíc.

Co ti cestování přináší? Je něco, co ti vzalo?

Přináší mi svobodu a klid na duši. V Praze je život často hodně hektický, takže na cesty si jezdím hlavně odpočinout. Navíc je pro mě velkým učitelem – každý cestovatelský zážitek mě učí něco nového o cizích kulturách, o naší planetě a i o mně samotné. A vzalo mi asi schopnost být spokojená na jednom místě. 🙂

Cestuješ raději sama nebo ve skupině?

Mám to tak půl na půl. Nevadí mi cestovat sama, občas to i vyhledávám, ale s dobrou partou je to často zábavnější. I když někdy zase horší na organizaci.

Máš nějaký špatný zážitek spojený s cestováním?

Asi nejhorší zážitek jsem měla letos v dubnu na Srí Lance, když jsem tam byla v době těch velkých teroristických útoků. Od hlavního města jsme sice byli docela daleko, když se to událo, ale po zbytek pobytu jsme prakticky nikam nesměli, nešly žádný sociální sítě a člověk měl permanentní obavu, že se něco dalšího semele. To jsem se asi poprvé na cestě opravdu bála.

A co naopak nějaký TOP zážitek?

TOP zážitků je o hodně víc! A kdybych měla jmenovat jen jeden, asi bych zmínila zase Nepál. Konkrétně moment, kdy jsme po osmi dnech úmornýho lopocení došli do nejvyššího bodu celého treku. Byla to taková ta čirá radost z toho, že člověk překonal sám sebe.

Kam se v nejbližší době chystáš vycestovat?

Plány jsou zatím dost nejasný. Ve hře je Indie, Thajsko nebo Kanada. Uvidím, kam mě nakonec nohy zavedou. 🙂

Nacestováno máš opravdu hodně. Liší se podle Tebe nějak mentalita lidí v ČR a za hranicemi?

Věřím, že tohle je hodně individuální záležitost. Naše země je bohužel poznamenaná dost špatnou historií a často se to odráží v názorech a postojích místních lidí, nelze to ale úplně paušalizovat. Myslím si, že každý národ má svojí vlastní specifickou mentalitu, ale určitě bych si netroufla tvrdit, jestli lepší nebo horší.

Jsi ambasadorkou značky Fjällräven, jak ses k této spolupráci dostala a co to obnáší?

Fjällräven mě sám oslovil, jestli bych s nimi nechtěla spolupracovat, a vzhledem k tomu, že to je už dlouho můj největší outdoorový lovebrand, nebylo vůbec co řešit. 🙂

Líbí se mi filozofie značky i všechny aktivity, který dělají, takže je pro mě radost s nimi spolupracovat.

Jinak hlavní náplň spolupráce probíhá na Instagramu ve formě pravidelných měsíčních postů a Instastories. Dávám jim k dispozici také některé svoje fotky. Občas je ale i přesah do offline prostředí, třeba když jsem přednášela na červnovém eventu, který Fjällräven pořádal.

FjällrävenJednoduchost, praktičnost a respekt vůči životnímu prostředí – tato hesla vystihují švédskou značku pojmenovanou po polární lišce a specializující se na outdoorové oblečení a vybavení Fjällräven.

Vše začalo na východním pobřeží Švédska v městečku Örnsköldsvik, když si mladý Åke Nordin usmyslil přiblížit přírodu lidem a založil firmu na výrobu outdoorového vybavení. Uspěl hned s prvním produktem – jednoduchým batohem, díky kterému se túry severskou krajinou staly o poznání snažší. Na úspěch pak navázal výrobou stanů a pokračoval funkčním oblečením.

Zkušenosti čtenářů

kitty

Vaše mně zaujaly tím, že na první pohled NEpřipomínají zemi a místo, odkud jsou, třeba ta ze Skotska nebo z Nového Zélandu … netipl bych, kde to je, dokud bych si nepřečetl popisek.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: