Rhétskou dráhou po Graubündenu nejen s dětmi

Červeným vláčkem od ledovce Morteratsch k palmám v Tiranu

Ze Scuolu jede červený vláček Rhétských drah stále podél řeky Inn až ke Svatému Mořici. Rhétská dráha obsluhuje 384 kilometrů převážně horských úzkokolejek v největším švýcarském kantonu Graubünden. Z toho bezmála třetina je pod památkovou ochranou UNESCO. Kousek před Pontresinou se připojuje trať Albula, kterou projíždí kromě klasických vlaků také speciální panoramatické soupravy Bernina Express (celou trasu z Churu do Tirana urazí za 4 hodiny a na jakýkoli úsek je potřeba mít předem koupenou rezervaci). Střecha vagónů je z velké části prosklená, a tak nemusíte kroutit hlavou, abyste viděli vysoké hory a modré nebe. Přestupujeme na zmíněný Bernina Express a čeká nás scénicky ten nejhezčí úsek.

Za Pontresinou supí vlak do kopce nádhernými lesy a po chvíli se už otevírá pohled na ledovec Morteratsch. Tady by se dalo vystoupit a udělat si lehkou procházku k čelu ledovce, který ovšem velmi rychle ubývá, jak se dozvíte z cedulí cestou. Jedeme dál, opouštíme pás lesa a blížíme se k průsmyku Bernina (2300 m). Zdejší rozlehlé pláně už chytají ty nejrezavější odstíny a sem tam se bělají první sněhovou nadílkou. Kousek výše vykukuje lanovka na Diavolezzu, za níž už je svět bílých ledovců a horských štítů, v čele s nejvýchodnější švýcarskou čtyřtisícovkou Piz Bernina. I tady se dá udělat pěkná zastávka, lanovka funguje i v létě. Přijíždíme k jezeru Lago Bianco, u něhož stojí nejvýše položené nádraží na trase Rhétské dráhy a hotel Ospizio Bernina.

Odtud už vlak mírně klesá k jihu a za pár minut brzdí na zastávce Alp Grüm. Tohle místo patří určitě mezi ty nejkrásnější zážitky celé naší trasy. Na úbočí tu stojí historická nádražní budova s terasou, kde si můžete dát kávu s výhledem na nádherné vrcholy Piz Palü a Piz Varuna, mezi nimiž se táhne ledovec. Voda z něj vytéká do jezera Lagh da Caralin a dále poskakuje po pastvinách Alp Palü až do stejnojmenného, neuvěřitelně tyrkysového jezera. Přímo pod nádražím sklesá trať železničky v několika rychlých obloucích (zatáčky jsou ukryté hluboko ve skále) o stovky metrů a pokračuje k bývalému ledovcovému plató se salašemi a vesnicí Cavaglia. Tady lze vystoupit a projít se k takzvaným ledovcovým kotlům, svědkům posledního velkého ústupu ledu z Alp.

Vlak sešplhá na další plató a klesne pod tisícimetrovou hranici. Tady už je čilý ruch vesnic, pastvin a hotelů u velkého jezera Lago di Poschiavo. Jezero vytéká uzounkým průsmykem – chvíli to vypadá, že se sem ani železnice nemůže vejít – a padá na další plošinu, tentokráte již plnou vinic a středomořské kultury. Cesta už je trošku dlouhá a kolébání vlaku zavírá víčka, ovšem teď přichází jeden z nejlepších stavitelských počinů na trase, kruhový viadukt v Brusiu. Za chvíli se z vlaku stane běžná tramvaj, když projede náměstíčkem v Tiranu těsně vedle kaváren, a nakonec končí na švýcarské straně italského nádraží. Na prohlídku lehce ušmudlaného městečka stačí asi hodinka. Nejhezčí čtvrť s malými uličkami najdete poblíž restaurace Parravicini, kde se můžete také výtečně najíst a osvěžit italskou kuchyní. Nastupujeme nyní už do běžného červeného vlaku Rhétských drah, který jezdí jednou za půl hodinu až hodinu (jízdní řády najdete na sbb.ch), a vracíme se zpět, kam nás srdce táhne.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Noc na Alp Grüm – sen pro milovníky vlaků a hor

Nejhezčím místem, kde přespat, je právě vlakové nádraží v Alp Grüm. Tady jsme obklopeni horami a nádhernými výhledy a jedinou známkou civilizace je vlak, který do švýcarské přírody tak nějak patří. Klasické nádražní hodiny pomalu kráčí kupředu a vypravují několik vlaků do hodiny. Slyšíme cinkat závory a o kousek výše cinkají zvonce ovcí a krav. Když se slunce sklání a začíná přituhovat, je „nádražka“ na Alp Grümu nesmírně útulná a výtečně tu vaří. Pokojíky jsou jednoduché, ale zařízené v masivním dřevě a s nejlepším výhledem směrem k Piz Palü. Probuzení do mrazivého a jasného rána nemá konkurenci.

Vyrážíme na výlet po okolí. Kousek nad nádražím stojí na pěkném ostrohu ještě jeden hotel s příhodným jménem Belvedere. Odtud se vydáváme po úboční cestě s pohledy do údolí Val da Pila, kterým lze kolem lesního jezírka Lagh da l´Ombra sejít do Cavaglia. Kousek za místem zvaným Poz del Dragu lze pokračovat asi hodinku pohodlnou cestou podél vlakové galerie do sedla Bernina, ale my odbočujeme vlevo, odkud se dá jít překrásný trek k jezeru Caralin. Bohužel však v době naší návštěvy byla cesta zavřená, a tak scházíme svah vedoucí k jezeru Piz Palü a za ním pokračujeme sestupem roklí až do stanice Cavaglia. Postupně jak scházíme z vrcholových partií pod sedlem Bernina, ubývá rezavého borůvčí a přibývá zeleně lesa, zlátnoucích modřínů a pasoucích se krav.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Závěrečná část našeho putování po trase Bernina Expressu vede zpět na sever přes Pontresinu, vláček odbočuje do Albulského tunelu a vynoří se v nádherné polozapomenuté krajině u vesničky Preda. Čeká nás několik zatáček a viaduktů, kdy zmateni zcela ztrácíme směr, a už vystupujeme v jednom z nejhezčích švýcarských městeček, v Bergün/Bravuogn. Vláček dál pokračuje na světoznámé železniční atrakce poblíž městečka Filisur. Mezi nejfotografovanější železniční mosty světa patří určitě Landwasserviadukt. Ten si ale užijete lépe ze silnice, protože vlak se tu vynoří ze skály rychle a u okýnek je velká tlačenice.

TIP: Abyste doopravdy pochopili, jakou divočinou se tady železnice prokousává, vydejte se pěšky na „vlakologickou“ stezku z Bergünu do Predy. Výstup o 400 metrů výš zabere přes dvě hodiny svižné chůze, vzduch do plic můžete cestou nabírat při zastávkách u naučných tabulí, vtipně zavěšených na kolejnicích nastojato zaražených do země.

Vlakové muzeum v Bergün/Bravuogn

Bergün/Bravuogn plné nádherných historických domů je obklopeno pastvinami a velkými dřevěnými salašemi, na údolí pak shlíží majestátní Piz Ela. Kousek nad městečkem se autobusem dostaneme do vesničky Stugl/Stuls, kterou si pro její romanticky zachovalý charakter vybrali filmaři Heidi, děvčátko z hor. Ovšem naši kluci na to teď neslyší, protože hned na nádraží, v hlavní nádražní budově, je obrovské interaktivní Bahnmuseum Albula. Můžete tu strávit dvě i tři hodiny a pozorovat modýlky vláčků, vniknout do tunelů a spleti bludišť, zaposlouchat se do hudby salonků první třídy ve Svatém Mořici, ale také si i vyzkoušet řízení vlakového provozu.

Švýcarsko na jedno kliknutí

Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete v češtině na webu MojeSvycarsko.com, kde si také můžete objednat tištěné mapy a brožury zdarma k zaslání poštou. Nezapomeňte také sdílet vaše zážitky ze Švýcarska na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko a inspirujte tak ostatní k dokonalé dovolené.