Slavnostní křest nové knížky Radka Jaroše a jeho dcery, Andrey Jarošové, proběhl 7. listopadu 2013. Novinka se na svět podívala z výšin restaurace Oblaca na Žižkovské věži.
O moc výše by nyní Radek ani nevylezl – přibelhal se po další operaci prstů na nohou, které mu omrzly při výstupu na Annapurnu loňského roku, opět o berlích.
S Radkem, Andreou a generálním ředitelem ČP Investu, hlavním sponzorem Radkova výstupu na K2, Michalem Maďarem, jsme si však nepřipili jen na novou knížku, ale také na štěstí při zdolávání poslední ze 14 osmitisícovek. O K2 se Radek pokusí už po čtvrté v létě 2014. V týmu budou Petr Mašek, Honza Trávníček a Martin Havlena.
Co napsali o knize Hory shora II její autoři
Kniha navazuje na stejnojmenou knížku a přináší další Radkovy příběhy z expedic na nejvyšší vrcholy světa, tentokrát z let 2008 – 2012.
Když jsem měl za sebou několik expedic do Himálaje a pár vylezených kopců, lidi chtěli, abych napsal knihu. A o čem? Nepřišlo mě, že by jsem udělal něco mimořádnýho. Ale nakonec jsem se nechal ukecat vlastně od kámoše, kterej mě kdysi dotlačil i k tomu, ať jedu na Everest. Mirek Popelka, první sponzor a vlastně i knihu Dobývání nebe zafinancoval. Hory shora (název vymyslela Andrea ) bylo pokračování, když jsem měl vylezených šest osmitisícovek. Časem jsem chtěl udělat – už s dcerou Andreou – další a přišlo mě to logický, do Koruny Himálaje patří 14 osmitisícových vrcholů, ale nakladatelství o ni nestálo. Andrea se na ni necítila, a tak nebejt jejího třídního učitele z gymnázia, kterej ji dotlačil k maturitě (a stálo ho to hodně sil ) – nebylo by nic. Oba nás nakonec dotlačil k dodělání Hory, má panenko. A protože ji opět nakladatelství nechtělo, vydal jsem ji sám.
A jsme u Hory shora 2. Pustili jsme se do ní opět s dcerou. Jde o příběhy ze sedmi vylezených osmitisícovek v rozmezí let 2008 – 2012. Po výstupu na devátou – Manaslu, jsem se rozhodnul, že se pokusím o onu bájnou Korunu Himálaje. Překvapilo mě, že dodnes je jenom 13 lidí, kteří ji získali, aniž by šáhli po pomoci umělýho kyslíku. A to nemluvím o tom, jakej je ještě rozdíl, pokud si na pomoc vezmete výškové nosiče. V knize je popsáno sedm zlezených osmitisícovek. Sedm příběhů radosti, osamění a vyčerpání. Zároveň je i připomenutím těch kteří v horách zůstali navždy.
(Radek Jaroš, úryvek z předmluvy)
Během práce na naší první společné knize a rešerší předcházející té druhé, jsem zjistila důležitou věc; že způsob, jakým táta k lezení přistupuje je speciální a zaslouží si, aby se o něm psalo. Ze spousty hodin rozhovorů a stovek stran jeho deníkových záznamů, na základě kterých jsem potom text psala, jsem začala vnímat nebývalou čistotu stylu, kterou táta vyznává a kterou potřebuje k tomu, aby si vylezených hor mohl vážit. Teprve teď mi začalo připadat, že kniha „jak“ může být stejně tak zajímavá jako kniha „proč“. Jestli si zaslouží obdiv, tak to není za počet vrcholů, ale za čestnost, s jakou k lezení přistupuje. I když by vůbec nemusel. Protože kdo by se to kdy dověděl? Na horách nejsou rozhodčí ani televizní kamery. A to mě na tom baví. Že jeho styl vychází pouze z niterní potřeby fair-play a překonávání vlastních hranic. To je pro mě hlavní důvod, proč tuto knihu psát a proč ji číst. Někde mezi řádkama to totiž prosvítá.
(Andrea Jarošová, úryvek z předmluvy)
Jééé tak to mě mrzí, že jsem o křestu nevěděla. Bude kniha k sehnání alespoň někde na internetu??