HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Poprvé v Indii? Užijte si pocity, které už se nikdy nebudou opakovat!

Poprvé v Indii? Užijte si pocity, které už se nikdy nebudou opakovat!

Nečekaná směsice vůni, tisíce lidí, strach, žebráci bez nohou, děs, okouzlení, šejdíři, nepořádek, šok, desítky ohníčků, překvapení… Všechno tohle se mísí v myslích všech, kteří přijedou do Indie poprvé.

Prvná setkání s Indií

Sám jsem to nikdy nezažil. Bohužel? Nebo naštěstí? Nevím, ale kdysi jsem do Indie poprvé přijel po zemi a měl tak možnost si na asijské podmínky zvykat postupně. Kamarád Vapid na svůj prvotní šok vzpomíná:

„Taxík z letiště nás vysadil na opačné straně nádraží New Delhi RS, než jsme potřebovali. To nádraží má desítky perónů, nad kterými vede nadchod. Díval jsem se dolů na vlaky obsypané lidmi a říkal si: „Jak v tak chaotické zemi může něco fungovat…“ Ivan, který byl v Indii už mnohokrát, mi mezitím zmizel v davu. Zástupy lidí v nadchodu připomínaly moře, jehož vlny se za ním hned zavřely. Neprodyšně mně obklopila cizí těla. Každý na mně něco pokřikoval. Nějaká žena mi na tričko připnula indickou vlaječku a začala hulákat, že chce peníze. Za nohy mně chytil žebrák, kterému chyběla tvář, a z druhé strany se ke mně plazil kluk bez nohou

export_hs_gallery
Další cestopisy: VIDEO-jak chodit v Indii na záchod, Pudža, chvíle, kdy obživne klášter.

V obležení všech těch cizích a podivných lidí jsem měl chuť otočit se a odjet co nejrychleji zpátky na letiště. „To je to konec,“ říkal jsem si vyděšeně. „Sednu si na chodník a dokonám svůj život…“ V davu jsem totiž prožíval intenzívní pocit hrůzy. Zdálo se mi, že se na mně Indové vrhnou a zabijou mně. Nejhorší bylo, že všichni potenciální vrahové vypadali úplně stejně. Malí, snědí, s knírkem… Všichni Indové totiž připomínají Gejzu Gerendáše z Banjo Bandu Ivana Mládka. Dneska se tomu směju, ale v tu chvíli mi do smíchu nebylo. Vzpomínám si, že jsem řešil, zda můj popel spočine v Jamuně, nebo jestli moje tělo odvezou do Váránasí a spálí mně na břehu Gangy.

Když jsem v davu konečně zahlédl Ivanův batoh, doběhl jsem ho, křečovitě se ho chytil a nepustil. Už druhý den jsem se ale trochu uklidnil a začal se vnitřně srovnávat. Došlo mi, že Indie není Chánov. Pochopil jsem, že můžu vyjít na ulici, aniž by mně někdo hned chtěl okrást a zabít. Ještě dlouho jsem byl ale excitovaný: „Ty jo, tady ti rikšáci! Ty si musím vyfotit! To mi doma nikdo neuvěří! A támhle ten chrám! Tam se musíme jít podívat!“ Po pár týdnech, kdy už jsme těch chrámů měli za sebou desítky, jsem si ale už říkal: „Hm, zas nějakej blbej chrám…“ Kamarád mi vysvětlil, že pro tenhle stav přesycení indickými památkami existuje anglický termín overtempling, doslova ‚přechrámování’…

Nejsilnější prožitky

A tak stovek nových vjemů, totální chaos a cizorodost prostředí ve vás první den v Indii vyvolá pocit ohrožení a paniky. Ve filmu Igora Chauna Cesta do Indie (1999) je výmluvná scéna, ve které se českým filmařům kdesi na indickém venkově rozbije pronajaté auto. Řidič zastaví a začne ho opravovat, ale to už se sbíhají desítky zvědavých čumilů. „Utvořili kolem nás kruh, který se pomalu zužoval,“ říká ve filmu Chaun. „Kdysi jsem četl takovou strašidelnou knihu. Jmenovala se Den trifidů…“

Šok z prvního dojmu vás ale po pár hodinách přejde. Zjistíte, že pocit ohrožení byl zcela zbytečný, protože všichni ti lidé kolem vás jsou zcela neškodní. A zajímavé je, že když pak do Indie přijedete znovu, už si ničeho nevšimnete. Kalkata („děsivé město plné špíny a slumů“) mi při druhé návštěvě připadala už jako příjemná, byť trochu přelidněná megapole. I proto má cenu si první asijský dojem důkladně užít a zapsat si ho do paměti podobně, jako třeba ztrátu panictví, první opilost nebo první seskok padákem. Obojí je prostě v životě jen jednou a už se to nikdy nebude opakovat.

Jedním z důvodů, proč je pro obyvatele západu Indie tolik přitažlivá, je obrovská intenzita zdejších prožitků. Nic tu není všední a obyčejné, všechno je mnohokrát „přepálenější“ než doma. Všechno je silnější, hustší, barevnější, nádhernější, děsivější, voňavější, smradlavější… Když nádhera, tak fantastická, když špína tak apokalyptická, když bohatství, tak pohádkové, když chudoba, tak nepředstavitelná, když pohostinnost, tak neuvěřitelná, přivádějící člověka do rozpaků.

Výsledné emoce jsou silnější než cokoli, co můžete zažít doma. Právě proto toho v Indii za pár dnů prožijete víc, než doma za rok, a právě proto se na první cestu do Indie nezapomíná.

Neopakovatelnou Indii můžete zažít třeba na zájezdech cestovní kanceláře Alvarez. Můžete se vydat na sever do hor Ladakhu posetých kláštery, na teplý indický jih nebo třeba objevit to nejlepší z Indie, Tibetu a Nepálu. Alvarez nabízí nepřeberné množství cest, v nichž zavítáte do tohoto jedinečného státu.

Zkušenosti čtenářů

magenta

pekne napisane

Andrej

Najsilnejsiu Indiu som zazil vo Varanasi. Pekny clanok.

Katka

Ano, Váránasí je snad nejsilnějším a nejcharizmatičtějším místem v celé Indii. Člověk jako by se opravdu přenesl do jiného času i prostoru…

Nemo

Zrovna v Indii cestujeme patym mesicem a musim tyto pocity potvrdit.
Po prvnim dni, kdy nas armada nahanecu nekolikrat poslala na opacny konec mesta nez kam jsme nakonec potrebovali mi prvni pocity autora naprosto pripominaji. Chaos a beznadej, premysleni nad tim jak to tu jenom prezijeme dalsich par hodin.:)
Nakonec se po par dnech z Indie vyklube neuveritelne misto plne kontrastu a skvelych pratelskych lidi. Magicka a neuveritelna zkusenost na cely zivot:)
PS:S Varanasi souhlas, misto tak trochu z jineho sveta.

Zdeněk

Už je to asi deset let, co jsem to zažil také.
Kdo v Indii nebyl, nikdy nepochopí. Pro mě je asi největší rozdíl mezi Indií a zbytkem světa, že ve většině zbytku světa můžete být turisté, návštěvníci a věci okukovat tak trochu z povzdálí, jako by se vás netýkaly. Indie vás vtáhne okamžitě do děje, ať chcete či nechcete, v Indii jste rázem v hlavní roli. Indie vás semele…
Ale bylo tam krásně!

Tibor

Dodnes vzpomínám na mého kamaráda,který byl v Indii poprvé a jeho vyděšený výraz ,když nás taxi dovezl brzy ráno,ještě za tmy z letiště na vlakové nádraží.To ne,to snad nemůže být ono,to přece nemůže být nádraží,já nikam nejdu…..to je snad vlak do koncentráku,tím přece nemůžem jet,já tu počkám na lepší vlak…já tu budu jíst celej měsíc jen banány…:-)ale už po pár hodinách jsme si indii užívali.Je to fotogenická,barevná a různorodá země.

Karel

Možná by nebylo od věci zvážit, aby lidem trpícím depresem, úzkostma, panickejma poruchama apod. byla Indie ordinovaná místo lázní na pojištovnu.

Úzkostlivej člověk, kterej má strach jít domu po setmění a kterej se všeho bojí, tak kdyby byl odvezen do centra Allahabadu a tam vykopnut z auta pouze s penězma, pasem a dvěma kreditkama, tak by z toho dostal takovej šok, že by možná prozřel. 🙂

Yenda

Krasne napasne. Zažil jsem si to zhruba pred třinácti lety a při čtení článku jsem najednou byl zpět v Indii a říkal si „co já tady ku… dělám,vždyt to nemužeme přežít, kdy letí první letadlo?“… Dostal mě z toho všeho až objev úžasného nápoje čají…:D
Člověku ta cesta změní názor na život… Tam žije na plne pecky, at chcete nebo nechcete. 😀

Veronika

Haha zrovna jsme se vrátili z Indie…úplně přesně mi článek mluví z duše…vystoupíte na New Delhi station z metra a doslova si sednete na zadek, nejradši byste se otočili a zase se jeli schovat na letiště…pak si ovšem popláčete a zvyknete. Po pár dnech už vám většina z toho prvního rána nepřijde vůbec divná a začnete si užívat barvy, vůně!Rozhodně jedna z nejintenzivnějších cest, kterou jsem,kdy absolvovala!

Markéta

Ahoj, o Varánásí napsala reportáž v podobě eknihy Jana Collins a jmenuje se Sama blondýnka se toulá po Indii. Nechá se vést intuicí a je to čtení, které vás krásně naladí před cestou.

Soňa

No my sa onedlho chystáme, že „tenkrát poprvé“, tak potom dám vedieť, ako bolo:)

lenka

Promiňte nechci být dotěrná, ale po přečtení takovýchto článků a komentářů mi to nedá. Uvědomujete si vůbec, že v Indii žijou taky lidi a že to není ZOO, kam jde člověk okukovat barevné opičky a pak si je vyfotit? Že ti rikšáci, co tam spí na těch barevnejch rikšák, tam spí proto, protože si nemohou dovolit jet domů (rodina by neměla už ani na to jedno jídlo denně) a pak si ještě většina cestovatelů děsně stěžuje, že je okrádají chudáky malý o 20 rupií. Stejně tak třeba to, že ta skvělá fotogenická kráva na silnici deprimuje dalších tisíc Indů čekající v zácpě až se milá kráva uhne? Nebo to, že pokud člověk chce jet nízkonákladově, tak bude žít mezi bordelem, který si samozřejmě potom vyfotí s tím, jak ta Indie je hnusná a špinavá. A hlavně uvědomujete si, že ty všichni lidi, co si tak náruživě fotíte jsou lidé jako vy a že jim to třeba může být nepříjemný??

Samuel
lenka:

Souhlasím naprosto s Lenkou nelze se divit že lidé tzv.třetího světa mají o cestovatelích ze západu tak špatný názor a je těžké jim to vyvracet i když já takový nejsem.Nikdo ním ze západu už nevěří a není divu po tom zlu co západní člověk napáchal.Žijeme na stejné planetě dýcháme stejný vzduch a naše Země poskytuje zdroje pro nás pro všechny.Chudoba se ale establišmetnu hodí stejně jako těm co na tomto serveru poblikují nechutné reklamy.

Katka

Lenko, ale nikdo přeci nepíše, že by tohle všechno nechápal. Lidé spíše mluví o tom, jak je tenhle „jiný svět“ překvapil a jak je těžké si zvyknout na to, že jinde žijí lidé v takové chudobě a pro nás téměř nepochopitelně. Spíše diskutujeme o tom, že nám tohle všechno otvírá obzory a právě díky svým cestám začínáme chápat a hlavně přemýšlet…

lenka
Katka:

Katko, ale to je přesně ono. On to totiž zase až tak jiný svět není. Jsou tam totiž úplně stejní lidé, jako všude jinde na světě se stejnými sny a přáními. Ono pokud by totiž čestí nízkonákladový cestovatelé byli ochotni vydat více peněz, tak by zjistili, že Indie má i krásné moderní budovy, uhlazené čtvrtě a vzdělané lidi. Nedávno jsme si někde přečetla, jak si jeden cestovatel pozvzdychl, že v Indii už mizí ty barevná sárí atd., které ženy vyměňují za normální rifle a trička. A to je o tom. On totiž milý cestovatel vůbec nepochopil, že to, co vidí, je úžasná transformace indické kultury, kdy se ženy začínají osamostatňovat a riflema, kalhoty a chozením do práce dávají najevo svůj vzdor proti tradiční společnosti. A tím, že je tady budete litovat a taky sami sebe, že Indie už není tak fotogenická, tak to je prostě jen čisté pokrytectví a pocit vlastní nadřazenosti. Nebo kde jinde na světe se můžete cítit právě pořád tak sáhibem jako práve v Indii, že?

Katka

Ale to přece nikdo v diskusi nepopírá, ani já. Právě naopak s tím plně souhlasím! Na Indii je úžasné sledovat tyhle změny, vývoje a posun… Pořád je to ale pro nás trošku „jiný svět“, který se musíme snažit pochopit, a to právě i s tím, o čem mluvíš. Mimochodem tak to není jen s Indií, ale i s nedalekým Tureckem, krásnou Kambodžou, Bolívií a spoustou dalších zemí.

A myslím, že možná i „onen cestovatel“ to nemyslel nějak zle, ale jen se snažil popsat změny, které se dějí. Kupříkladu je mi taky líto, že se vylidňují české vesnice v Banátu, ráda si nad tím zastesknu, ale chápu, že je to naprosto přirozený vývoj….:)

lenka
Katka:

V tomhle naprosto souhlasím.
Svět se mění a my s ním 🙂

Pepina

takze je lenko spatne cestovat do indie a mit z toho vyse popsane pocity jenom proto, ze riksa nema kde spat a zeny tam nosi jeans? nedej boze jeste o tom napsat poutavy clanek. nikdo nezpochybnuje problemy indie s kravama a chudobou, ale to jdete komentovat pod clanek s nazvem Co trapi Indii, nebo ho napiste. sem to nepatri.

lenka
Pepina:

Ale tohle jsem nikdy neřekla. Každý má právo jet kamkoliv, jen je prostě 21. století a ten svět, kdy všechno bylo jiný, cestovatelé byli opravdoví dobrodruzi a Kipling běhal s puškou po indické džungli, je už dávno pryč a nemá cenu ho pořád uměle udržovat…

TomasJel

Už jsem procestoval hodně, ale z Indie mám velký respekt a na první návštěvu v únoru se moc těším i se jí obávám,…
Pocity, které jsou zde popsány skočí určitě i na mne a předem se s tím snažím vyrovnat…

Petr

Výborně napsaný článek, přesně to jsem si prožil v Kalkatě, první odpoledne apokalypsa, za dva dny už jsem si to užíval 🙂 Indie je neopakovatelná a jak jsem tady někde četl – je buďto jednou a nikdy více, nebo už napořád, nic mezi tím. Vrátil jsem se v srpnu a v lednu letím zase, nikdy bych neřekl že se dá do nějaké země zamilovat, ano je tam všechno daleko intenzivnější, špína a čistota, vůně a smrad, otravnost a nekonečná pohostinnost, šedost a nepředstavitelné barvy…těžko se to popisuje, prostě ji ochutnejte a uvidíte sami, stojí to zato a ať chcete nebo ne, vrátíte se jiní .-)

Marci

Ahoj vsem, co Indii uz zazili. Narazila jsem na clanek a chtela bych se zeptat. Jedu do Indie – do Ladaku nejdrive od konce cervence do zac. zari a potom dale pres Amritsar , Rajastan, Varanasi.. behem zari. Zajimalo by me, zda si myslite, ze je to na prvni navstevu moc a nebo naopak by se dala jeste zvladnout Kerala, kt. take laka ? Nebo je to zkratka moc a take kvuli jinym sezonam to nechat na jindy ? Doufam, ze me Indie svymi rozdily prilis nerozdrti. Dekuju.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí