Palenque, Agua Azul a indiánské ozbrojené revoluce

Zakuklená revoluce a ranní šálek adrenalinu

Ozbrojená skupina bojující za práva místních obyvatel, zejména indiánů se tu těší velké podpory. Do zdejších hor se organizace uchýlila až v devadesátých letech a vede odtud partizánský boj. Její historie však sahá až do sedmdesátých let a odkazuje na armádu Jihu z počátku 20 století. Mimo jiné taktéž bojující za pozemkové reformy.

Překonáváme topézy, serpentýny a výmoly na silnicích, někdy i několik metrů dlouhé a široké, ve tmě je často nevidíme. Neustále nás oslepují neony protijedoucích aut. Snažíme se nemyslet na strašidelné historky jiných cestovatelů z těchto míst. S prvními náznaky světla začínají u silnic postávat lidé s mačetami, čekají na pick-upové svozy do práce. Centrem Zapatistů-Ocosingo je dobré projet nejpozději v 6-7 hodin ráno, poté se silnice z pravidla uzavírá a často se zde stojí několik hodin, dokud všichni nezaplatí. Projíždíme kolem ohořelé kostry náklaďáku válejícího se v příkopě a vjíždíme do Ocosinga. Stihli jsme to! Akorát když přichází zakuklený muž celý v černém a rozmisťuje přes silnici kužely. O žádné drama tak nakonec nešlo, jen jsme si museli trochu přivstat.

Agua Azul

Cesta nás vedla serpentýnami mezi zelenými svahy pokrytými kukuřicí, kolem hustě zarostlých kopců. Přes malé vesničky s domečky ze dřeva a plechu. Srdcem Chiapasské divočiny a daleko od vyspělé civilizace. Až do údolí řeky Xanil, k azurově modrým tůním a průzračným vodopádům zpěněných v zářivě bílou. To vše obklopené bujnou přírodou nejrůznějších odstínů zelené, tropickými rostlinami a orchidejemi.

Chodníky, a později pěšinky táhnoucí se podél řeky nabízí nespočet pohledů na kaskády. Dovolí vám poodkrýt některá zákoutí této dechberoucí přírodní scenérie. Všechen bujný porost je protkaný mohutnými liánami a sem tam můžete narazit i na kakaovník. Jenom si musíte dát pozor na ohnivé mravence, jejich kousnutí docela bolí. Osvěžení najdete v jakékoliv tůni, co vám padne do oka. Zatímco Mexičani budou většinou sedět na mělčině a pít pivo. V klidnějších vodách můžete i přelézat kaskády, nebo doplavat pod mírný vodopád a nechat se jím masírovat. To vše v kulisách divoké džungle a za doprovodu nejrůznějšího ptactva.

U těch největších kaskád jsou cesty lemovány desítkami dřevěných bud restaurací a suvenýrových obchůdků. Splašená stáda gringos se tlačí po chodníčku dál a dál. „Hlavně si udělat selfie a rychle pokračovat, jen aby mi něco neuteklo“. Z obou stran cesty neodbytně pokřikují prodejci své naučené fráze. Pravý rozměr toto místo dostává až před západem slunce, kdy mizí stáda turistů. Teprve tehdy se můžete líně povalovat ve vlahé průzračně modré vodě, opřít se o kaskádu a naplno si vychutnat toto jedinečné místo. Proto není na škodu domluvit si zde nocleh v jedné z dřevěných chatek.

Palenque

Předchozí noci nás zastihla velká bouřka, blesky ozařovaly stěny naší chaty a vítr se snažil dobít dovnitř. Ráno jsme prokličkovali mezi kalužinami, celé údolí bylo zahaleno matnou šedobílou clonou. Přes střechu auta nám přelétla liána rozhoupaná kamionem jedoucím před námi. Silnici tu a tam blokovaly polámané stromy, naštěstí na jejich odklízení pracovali místní z přilehlých vesnic s mačetami. Jeden z nich vždy vybíral příspěvky do kšiltovky.

Před námi bylo Palenque, pokladna hlídaná vojáky a vstupné 300 pesos na osobu. U silnice náhodně postávali místní a ochotně nás navigovali na parkování ve škarpě se slovy, že hlavní parkoviště je již plné a požadovali patřičný obnos za pohlídání auta. Tak jsme raději zaparkovali o něco níže. 

Zpoza hustého porostu se před námi otevřelo město s více jak dva tisíce let starou historií, Lakam Ha = Velká Voda. Většina budov, více jak stovka, je dnes již pohřbená divokou džunglí. Zelené paloučky nasáklé ranní rosou byly obklopeny mohutnými posvátnými kopci, z jejich útrob vytékaly desítky potůčků. Ani v obdobích sucha zde neměli nouzi o vodu, tu dopravovaly důmyslně vystavěné akvadukty i do vzdálenějších částí města. Po jeho opuštění koncem sedmého století nazývali místní toto místo Otolum = opevněné místo. A jelikož chtěli Španělé po jeho znovuobjevení v 16. století název ve svém jazyce, nazvali toto místo Palenque = palisáda.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Palenque je v mnoha směrech unikátní, několikrát v historii města zde vládly ženy, což je neobvyklé, jedna dokonce dvacet let. A hlavně zde panoval Pakal, v mayštině = štít. Ten se řadí k jedněm z nejdéle vládnoucích panovníků na světě, vládl 68 let, tehdy se město těšilo největší slávy. Po projití kolem chrámu lebky míjíme po pravé straně chrám nápisů, devíti stupňovou pyramidu symbolizující devět stupňů mayského podsvětí, kde hieroglyfy popisují dynastickou historii města. V jejích útrobách leží hrobka samotného Pakala s víkem sarkofágu symbolicky umístěným v úrovni země-mezi světem živých a mrtvých. Na rytině sarkofágu je Pakal coby kukuřice v sevření čelistí podsvětí a vyrůstá z něj strom, který drží mayská nebesa. Hrobku stihl vládce vystavět ještě za svého života, vědom si vlastní smrtelnosti.

Uprostřed louky se rozprostírá královský palác, dříve natřen na červeno stejně jako ostatní budovy. Na nádvoří byste spatřili sochy zajatců z konkurenčních městských států. Po překročení akvaduktu pokračujeme ke skupině kříže. Ocitáme se před třemi mohutnými pyramidami, chrámem slunce, chrámem listového kříže a chrámem kříže, kde byl nejspíše pohřben Pakalův syn. Zde na rytině sestupuje do podsvětí pro otcův královský šat. Chrámy byly chápány coby posvátné živoucí hory, vstup do jejich útrob střeží chrámové příšery, uvnitř se ve svatyních odehrával kontakt s nadpřirozenem. V klasickém období se již moc neprovozovaly lidské oběti, namísto toho si lidé propichovali jazyky ostrými předměty, kde byla krev nejcennější.

Po kamenných cestičkách podél místních prodejců a jejich širokého sortimentu jsme postupovali vstříc dalším pyramidám. Cestou jsme se museli sem tam schovat pod nějaký ten mohutný list, když zrovna přišla náhlá průtrž mračen.

Po všem shonu a naháněčích na „jungle tour“ můžete zavítat do podstatně klidnější části Palenque. Pár serpentýn zpět od hlavního vstupu je malé parkoviště a z něj vede úzká pěšinka lemovaná mohutnými kořeny stromů přímo do džungle. V bujném porostu se zde za zvuků řevu opic ukrývají staré akvadukty, zbytky budov a do tmavě šeda zbarvené kaskády řeky Motiepa. Voda je zřejmě bohatá na minerály, kamenní v ní i šneci a připomínají zelené oblázky.

Indiánské ozbrojené revoluce

Po conquestě nebyla bohatým Španělům přidělena půda, ale domorodci. Ti museli pravidelně odevzdávat plodiny, maso, bavlnu a další. Také byli povinni pracovat na stavbách kolonizačních měst, bez nároku na mzdu. Kolonizátor měl na starosti pouze šíření evangelia. Zatímco někteří Mayové kolaborovali, jiní se uchýlili do pralesů a do hor, odkud vedli odboj. Špehové byli na obou stranách. Na Yucatánu měli indiáni ponechanou jistou svobodu. Staré Mayské rody nadále vládly městům, řídily soudy, vybíraly daně, byly i nadále představiteli církve ve městě. V očích původních obyvatel byli vládci nadále představiteli duchovního i politického dění, někdy i sloužili mše a soudržnost komunit tak byla zachována.

Vše se změnilo po revoluci a vyhlášení nezávislosti na Španělsku. Místní již neměli nárok na půdu, ta byla označena jako volně k prodeji, pro haciendy a bavlněná pole. V první polovině 19. století probíhaly boje Mexika s USA o Texas a další území na severu. Yucatán se přiklonil na stranu Mexika, lidé z přímořského Campeche se začali obávat útoku ze strany námořnictva USA, a tak vyzbrojili Maye a vedli odboj. Nabyté dovednosti a úspěchy dodaly Mayům po dlouhé době opět naději na vlastní vládu. Vypukla tak otevřená válka na celém území Yucatánu. Mexiko vlivem války s USA nemělo dostatek prostředků. Když však mohli Mayové vyhrát, stáhli se. Na obzoru se prý objevil mrak, znamení, aby se vrátili domů a zaseli na polích. Poté se chtěli vrátit do války, ale bylo již pozdě. Válka s USA skončila a Mexiko opět soustředilo svou pozornost na jih. Tak skončil jeden z posledních velkých odbojů.