HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

NP Tanjung Puting na Kalimantanu, Indonésie

NP Tanjung Puting na Kalimantanu, Indonésie

Kdo chce vidět v Indonésii orangutana ve volné přírodě, má v zásadě dvě možnosti – jet na Sumatru nebo na Kalimantan. Vyrazili jsme tedy do městečka Kumai v provincii Kalimantan Tengah.

Vyjizdime z pristavu Surabaya

Nasedli jsme na loď v Surabayi (druhé největší město Indonésie, 4 miliony obyvatel) a trajektem se přeplavili přes Jávské moře do Kumaie na jižní pobřeží Kalimantanu.

Nečekaně dlouhá cesta lodí

Už samotná plavba trajektem je zajímavá. Na lodi se tísní stovky Indonésanů a zabírají téměř veškerý volný prostor na podlahách uvnitř lodi i v uličkách kolem zábradlí na palubě. Sotva jsme vybojovali flek, abychom měli na noc kde hlavu složit. No žádný komfort jsme neočekávali, ale spát na papírové „karimatce“ na holé zemi je opravdu poněkud nepohodlné, zvláště když vás pořád někdo překračuje a obchází a občas okolo přeběhne šváb, který hledá něco na zub… Navíc jsme jediní běloši na lodi (!), a tak si s námi chce každý povídat. Indonésané jsou milí, ale někdy je té pozornosti příliš…

Indoneske trajekty byvaji ponekud preplnene

V ceně lodního lístku je i jídlo 3x denně. Lodní nasi goreng (smažená rýže) ovšem nemůže uspokojit náš žaludek ani množstvím, ani kvalitou… Čas trávíme hlavně tlacháním s domorodci a kouříme místní hřebíčkové cigarety (kretek). Po 24 hodinách loď skutečně doplula až k břehům Kalimantanu. Bohužel jsme však těsně před cílem naší cesty najeli na mělčinu, takže jsme strávili neplánovaně druhou noc na lodi a do Kumaie nás příští den ráno odtáhla vlečná loď.

Poprvé na Kalimantanu

Kumai je sice podle průvodce město, které má 25 000 obyvatel, ale ve skutečnosti je to spíš velká roztahaná vesnice. Leží na břehu stejnojmenné řeky, kterou byste doma v atlase těžko hledali, ale pořád je minimálně 4x širší než Vltava v Praze. Na Kalimantanu totiž dost často prší a protože jsme téměř na rovníku, tak spíš leje jako z konve. Před naším příjezdem lilo 14 dní v kuse a byly tu velké záplavy, ale my měli obrovské štěstí – za celý náš pobyt jen jednou spadlo z nebe symbolicky několik kapek – deštěm se to ale nazvat nedalo.

Hned první den jsme zajistili vše potřebné pro čtyřdenní výlet s průvodcem do národního parku Tanjung Puting. Ihned jak jsme vylezli z trajektu, odchytil nás místní průvodce pan Suyono. Rádi jsme využili jeho služeb, protože je doporučován průvodcem Lonely Planet a nutno říct, že to byla dobrá volba. Pan Suyono je majitelemklotoku – motorové lodi, která se stala na 4 další dny naším dopravním prostředkem, jídelnou i domovem. Míša odjela s Yonem, jak si zkráceně říká, na motorce do vedlejšího města, kde je nejdřív nutno zaplatit povolení ke vstupu do národního parku. Pak usmlouváváme cenu za samotnou loď – pro nás dva to bude celkem za 4 dny na lodi včetně jídla rovný milion rupií na osobu. Když se řekne milion, ovane člověka příjemný pocit zámožnosti. No tak zámožní ale zase nejsme (1 000 000je asi 2 500 Kč).

Nase lod

Vzhůru do nitra džungle

Příští den náš výlet začíná. Na palubě je kromě majitele, kapitána, průvodce a kormidelníka v jedné osobě (pan Suyono) i druhý člen posádky – kuchař Jiu (říká si ale po americku Joe) – a já s Míšou. Na dva pasažéry dva členové personálu – opravdový luxus! Jiu s Yonem osídlili podpalubí, kde je kormidlo i kuchyně a my coby pasažéři sedíme či ležíme na palubě pod stříškou a sledujeme okolní krajinu. Přejíždíme místní veletok a postranní říčkou plujeme nejdřív kolem palmových plantáží, až se dostáváme do nefalšovaného pralesa. Národní park Tanjung Puting je jedno z posledních míst na Kalimantanu, kde se ještě vyskytuje původní deštný prales. Než jsme sem přijeli, domnívali jsme se, že to tu bude samá džungle. Ale kdeže! Původní prales byl již na většině ostrova vykácen a zbyl jen v několika národních parcícha v horách. Ale i v národních parcích jsou pralesy ohroženy ilegálním kácením a vysazováním palmových plantáží. Na palmovém oleji se dá totiž slušně vydělat…

Orangutan v Camp Leakey.

Rehabilitační centrum pro orangutany

Naštěstí jsou i lidé, kteří uvažují jinak. Jedním z nich je kanadská profesorka Biruté Mary Galdikas, které zde ovšem nikdo neřekne jinak než „ibu profesor“ (paní profesorka).Před 35 lety zde v Tanjung Puting založila rehabilitační centrum pro orangutany. Sehnala peníze a vystavěla v džungli několik prkenných baráčků, které se staly nejen bydlištěm a pracovištěm pro místní zaměstnance a zahraniční dobrovolníky, ale hlavně domovem pro desítky orangutanů. Malí orangutánci, kteří přišli o rodiče a byli většinou zabaveni pašerákům, jsou dopravováni přímo do tohoto rehabilitačního centra. Zde se o orangutany starají, krmí je a postupně je učí žít v přírodě. Jak orangutani dospívají, jsou stále méně odkázáni na lidskou pomoc a více času tráví v pralese. Zde si každý den postaví v korunách stromů hnízdo, v němž přenocují. Někteří se nakonec odstěhují do pralesa natrvalo.

Orangutani mama v Camp Leakey.

Naštěstí pro nás turisty je tu pořád dost orangutanů, kteří sice žijí převážně v pralese, ale na každodenní krmení nedaleko Camp Leakey se rádi dostaví. Holt banány a mléko jim chutnají víc než lesní plody… Camp Leakey je hlavní centrum zdejšího národního parku a základna rehabilitačního centra, místní Indonésané to ale komolí spíše na „Kemliki“. Kromě orangutanů se tu rehabilitují i gibboni. Ovšem vedle těchto polodivokých primátů můžete v pralese narazit na spoustu dalších zajímavých tvorů – mnoho druhů opic (mimo jiné kahau nosatý – kriticky ohrožený druh), divoká prasata, hady a dokonce i na krokodýly. Ty jsme v řece naštěstí nepotkali – narozdíl od nešťastného anglického turisty, který před několika lety nedbal zákazu koupání v řece a stal se obětí těchto krvežíznivých tvorů… K pralesu samozřejmě patří i obrovské stromy bizarních tvarů, liány, masožravé rostliny (láčkovky Nephentes) a spousta druhů hmyzu.

gibbon

Večer, po vynikající indonéské večeři (Jiu je opravdu Pan kuchař!) se pak můžete zaposlouchat do zvuků pralesa, v tichu trávit a doufat, že alespoň tenhle krásný kus přírody zůstane ještě nějakou dobu zachován. Pro turisty i pro orangutany.

Orientační ceny (rok 2006) – vše na 1 osobu:

Měnový kurs:

1000 Rupií (Rp) = 2,50 Kč

1 USD = 22,50 Kč = 9 000 Rp

  • trajekt Surabaya (Jáva) – Kumai (Kalimantan) – 125 000 Rp
  • vstupné do NP Tanjung Puting – 5 USD/den
  • loď + průvodce po parku + jídlo na 4 dny – 1 000 000 Rp (cenu jsme usmlouvali na 500 000 Rp na den pro dvě osoby – z toho bylo 350 000 Rp za loď a 150 000 za jídlo a vodu. Při vyšším počtu osob to samozřejmě vyjde o dost levněji, my byli pouze dva)
  • Kumai – ubytování v hostelu – 17 500 Rp (double room za 35 000 Rp)
  • cigarety Kretek (hřebíčkové – 12 ks) – 6 500 Rp
  • cigarety Marlboro (klasické – 20 ks) – 8 000 Rp
  • voda balená (1,5 l) – 3 000 Rp

V Kumaii nemají často nazpátek drobné – místo 500 Rp vracejí bonbóny.

Zkušenosti čtenářů

PAvel

jak tak koukam, tak historka o sezranem turistovi krokodylem se siri napric klotoky. Meli sme to stesti a toho krokodyla videli. Neverte vsemu co se povida a urcite ne v Indonesii. Byl to krasny exemplar Gaviala a ten je cloveku naprosto neskodny.Jinak jeste dnes je mi smutno pri pomysleni na obraz zkazy na tomhle byvalem diamantu na krku prirody.

Petr
PAvel:

Ta informace o krokodýlovi není od domorodců, ale z Lonely Planet…

Michael Hulva

21.2.2009
Jsme tesne po navratu z NP a jsme po vydatne indoneske veceri. (Cca 5 deka kureciho masa a kopecek ryze.) Tady jsou aktualni informace z Tanjung Puting.

Sokem bylo predevsim vstupne a dalsi poplatky:

Aktualni kurz Rupie – 10 000 Rp = cca 20 Kc

Letenka Semerang-Phangalanbun – 620 000 Rp (let 1 hodina)
Vstup do parku na osobu a den – 65 000 Rp (Rough Guide posledni vydani uvadi pouze 2 000 Rp !)
Nove jsou zavedene poplatky za kameru – 50 000 a vjezd lodi – 50 000!

Cena za najem lodi u pana Yona 600 000 Rp na den. (Yono neni a nikdy nebyl majitelem zadneho klotoku. Je jim pan Majid. Mr. Yono je jen jeho bratranec a zamestnanec.) Se jmenem Yono je to dost usmevne, stejne jako u nas se jmenem Novak. Kazdy druhy clovek v Kumai se nam predstavil jako Yono, at uz prodavac, taxikar, hotelier nebo povalec u mola.

Spolecnost Garuda a ostatni pronajimaji lod za 400 000 Rp

Jidlo a vareni se u vsech plati extra, takze jsme si varili sami. Pomysleni na jejich vejce, lezici ve stancich nekolik tydnu pri tropickem pocasi, vzalo chut 🙂 Take ryby, ktere nakupovali lodnici, byly pred zabalenim obsypany miliony „lejnovych“ much se zelenymi zadecky. Jistily to cinske polevky mnoha chuti a oplatky.

Camp Lakey: primo v arealu rangeru zije uz jen jediny orangutan Tom a na krmeni se dostavily jen dve male opicatka ve veku 5 a 8 let. Cely areal rangers je prakticky „vybydleny“ a je videt, ze od doby odchodu zakladatelky kempu uz nikdo neinvestoval ani dolar. Jen se ryzuje z nadace.

Pondok Tangui: tam jsme meli obrovske stesti a nocovali prakticky uprostred tlupy Kahauu nosatych. Zmizeli az dalsi den rano. Na ceste zpatky jsme to chteli zopakovat, ale neobjevil se uz ani jeden.

S pozdravem z Bornea
Michael a Mirka
http://www.poznani.estranky.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí