HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Moje první kostarické surfování: bolelo mě celé tělo, ale přestat nešlo!

Moje první kostarické surfování: bolelo mě celé tělo, ale přestat nešlo!

Kdo by to nechtěl zkusit. Postavit se na prkno, chytit svou první vlnu a prohánět se na surfu po hladině jako ti borci na Hawaii. V televizi to vypadá snadně, ale ve skutečnosti je to fyzicky dost náročná sportovní aktivita. Aktivita, které člověk snadno propadne.

Zkusit si surfovat jsem chtěla od té doby, co jsem se na své domovské Mallorce naučila „surfovat“ na nafukovacím lehátku. Mallorka nepatří zrovna k oblastem s ideálními podmínkami pro surfování, a tak jsem první lekci opravdového surfování zahrnula do programu mého třítýdenního putování po Kostarice.

Pacifické pobřeží kolem Santa Teresy na Nikoyském poloostrově je ideální pro surfování a místní to vědí, a proto se zaměřují se svojí nabídkou aktivit především na surfing. Existuje několik škol surfu a vzhledem k velké nabídce je i cena příznivá. A dokonce je i výhodné si koupit prkno tam a pak si jej třeba dovézt do Evropy.

Začínáme u počítače

Vstávám v sedm hodin, abych se stihla nasnídat. Cereálie s mlékem a banán by měly být dostatečným zdrojem energie na dopoledne. Včera jsem se s mým instruktorem surfování Jackem dohodla na osmé hodině. Jack je Američan, který v Kostarice tráví několik měsíců v roce prací v hostelu a samozřejmě surfováním. Dopolední výuka a půjčovné prkna na celý den mě vyjde na luxusních 35 dolarů. Výuková centra v městečku si berou za soukromou lekci zhruba dvojnásobek.

V osm hodin Jack zapíná notebook a nejdříve mě seznamuje s internetovou stránkou, kterou používají surfaři při zjišťování stavu počasí a moře v dané lokalitě. Vysvětluje mi grafy a symboly pro ideální podmínky pro surfování. Určité znalosti o přírodních jevech jsem si odnesla již ze školy, takže pochopit, o čem mi vypráví, je snadné.

export_hs_gallery

Doporučuji dvě stránky pro surfaře:

Z internetu zjišťujeme, že podmínky na pláži Carmen, kam se posléze máme přesunout, jsou ideální. Je to jedna z mála pláží, kde lze surfovat každý den. Vyfasuji velké dvoumetrové prkno a jde se na pláž. Podle Jacka je tento typ prkna stabilnější a vhodnější pro učení. Tomu taky odpovídá jeho váha. Držím jej oběma rukama a než dojdeme na tři sta metrů vzdálenou pláž, paže mě pěkně bolí.

Naskoč jako žába!

Nejdříve chvíli postojíme u pláže a sledujeme moře. Hledáme vhodné místo na surfování a možná nebezpečí v podobě pod hladinou ukrytých skalisek a nebezpečných proudů. Následuje nutná rozcvička, a pak již začíná praktická část. Nejdříve chvíli na písku zkouším techniku vstávání na prkně. Prý mám naskočit jako žába. Učit se surfovat ale nebudu na právě se lomících vlnách, ale na již zlomené doběla zpěněné vlně v místě, kde dosáhnu nohama na dno.

Už jste krmili krokodýla z ruky? Na Kostarice můžete!

Položím se na prkno, které mi Jack přidržuje. Podle pokynů sleduji přibližující se vlnu a začínám pádlovat, a když mě vlna dožene, zapřu se rukama o prkno a pokusím se vyskočit v žabím stylu do stoje. Ztrácím však balanc a padám do vody. První nezdařený pokus. Jack mě upozorní na chybu, kterou jsem udělala, a jde se na druhý pokus. I ten však končí saltem pod hladinu.

Je tu třetí pokus o postavení se na prkno. Sleduji přibližující se vlnu, položím se na prkno a pádluji, co to jde. Ve chvíli, kdy vlna lehce nadzvedne zadní část prkna, zapřu se rukama, vyskočím nohama na prkno a… tentokrát rovnováhu udržím! Jsem talent. Na prkně to ustojím na nějaké tři čtyři sekundy, než vlna splyne s hladinou.

Jack mi nadšeně tleská. Udělí mi ještě několik rad a s tím, že teď už musím jen trénovat, odchází zpět na hostel.

Teď trénuj!

Nadšeně se peru s dalšími a dalšími vlnami. Občas se mi podaří postavit a pár sekund surfovat. Na nohou se mi objevují první odřeniny z prkna a z toho, jak padám. Ty mi v tu chíli nijak nevadí a dál se vrhám do vln. Úplně zapomínám na čas. Když se pak napůl vyčerpaná a napůl v euforii vrátím na hostel, zjišťuji, že jsem v moři strávila tři hodiny. Ani mi to tak nepřišlo.

Poobědvám, projdu se po prašných cestách Santa Teresy hledajíc nějaký pěkný suvenýr a po druhé hodině opět mířím s obřím prknem nad hlavou na pláž. Trénuji další dvě hodiny. Příliv je silný a boj s vlnami náročný. Tělo mě začíná bolet. Hlavně ty šrámy na kolenou a palci na noze z neustálého pokládání se na prkno. Při návratu na ubytování si nejsem jistá, jestli se k surfu vrátím i další a zároveň poslední den v Santa Terese.

Jenže surfování je návyková činnost, která dostává i mě. Následující den vstávám po šesté, posnídám, obleču se do plavek a trička, namažu se krémem na opalování, chytím prkno a jdu opět na pláž. Ještě se ani pořádně nerozednilo a já mířím, stejně jako profesionálové chytat vlny. Svaly mám příšerně namožené. Hlavně ty, o kterých jsem skoro nevěděla, že je mám. Bolí mě záda, nohy a také zranění. Ale co. Nejsem přece žádná slečinka, co bude fňukat nad odřeným kolenem. Rozcvičuji ztuhlé tělo a hurá do vln!

Kateřina Francová pochází  z Prostějova, ale již šestým rokem žije a pracuje na Mallorce v oblasti cestovního ruchu a gastronomie. Kromě cestování ráda fotografuji a je členkou Spolku prostějovských fotografů. Také se věnuji sportu jako instruktorka zumby. Mnohem více se o jejích cestách dozvíte na panamsko-kostaricke-putovani.blogspot.cz.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí