Diskuse k článkům

Z vlastnych skusenosti - takato moralka funguje aj v spanielsku, az skoro prilis rovnako ...

Na karákoramské dálnici jsem si připadal jako na D1.

Na ostrově Santorini jsme byli v roce 2015 a Archeologické naleziště Akrotiri již bylo přístupné veřejnosti. Koukala jsem, že po té nehodě bylo znovu otevřeno v roce 2012. A určitě stojí za vaši návštěvu! Archeologové tu postupně odkrývají celou osadu, která byla po výbuchu sopky zasypána popelem a zakonzervována tak až do současnosti. I proto se jí říká také "řecké Pompeje" ;) Hezký článek jsem našla zde https://www.kalimera-recko.cz/santorini-pamatky/akrotiri-archeologicke-naleziste-ostrov-santorini/

Jenom pár korekcí, které mohou trochu pomotat hlavu:
- Ostrov se jmenuje Nananu-i-Ra -- nikoliv "Mana na Ira" a z Nadi se jede směrem na sever (resp severní cestou) do Raki-Raki.
- Ostrov na němž leží Nadi a Suva je Viti Levu.
- Vzdálennosti jsou trochu nešťastným měřítkem - čas, který to trvá je mnohem lepší. I u kilometrů bych se asi hádal o vzdálennosti

- nápoj se jmenuje "kava" nikoliv dlouze - káva

V Sigatoce ne nepřeberné množství ubatování

To je teda skandál jak stehno. Nakonec se zjistí, že pocházíme z Fiji :))))

Dobrý den. Ráda bych se dozvěděla něco o malajských tradicích a rituálech ovlivněných islámem. Mohu od vás získat nějaké informace nebo fotky? Hanka

supr - takže nej cestování je vymetat svatby po Asii :))

Matovy caj v Turecku!?

Sklenicka typicka je, ale caj z ni se v Turecku pije prevazne cerny a sladky jako cecek.

Na matovy caj nejlepe do Maroka :-).

pekne ... Tatry!!! :o)

iKaROs

Nejde o vzdálenost od slunce, to by ani třeba 3000 m blíže v horách nemělo vliv v porovnání se 150 mil.km. Jde o hustotu vzduchu a další faktory viz:
http://www.deadseatourist.com/climate.htm
Vliv je ale jen částečný a spálit se lze také, jen asi později, jak popisují lidé na webu.

Tvrzení v příspěvku jsou v rozporu s Ballovou biografií přinejmenším v následujícím:
1 - Stolička byl v Kalkatě přijat na muzejní práci, nikoliv terénní výzkum; kromě cesty do Kaččhe byly Stoličkovy výpravy jeho vlastní iniciativa (dostal na to v muzeu volno, nebo byl "výslovně" na dovolené).
2 - Na druhou výpravu ze Šimly nevyrazil 14. září a ani 3. expedice nestartovala v září (a ze Šimly, ale z Rávalpindí), což uvádí J. Martínek. Kromě toho, že to není pravda, to ani není logické: do Ladaku ani dnes (natož v 19. století) pokud možno nikdo v září necestuje, ale právě naopak se snaží včas vrátit, než ho tam zasněžené průsmyky uvězní na zimu. Mimoto se na podzim v Britské Indii pracovalo - a před vedrem se koloniální úředníci do hor uchylovali právě v květnu...
3 - Nic nenasvědčuje tomu, že by již v r. 1865 Stolička "hodlal pokračovat do Karákóramu, ale musel změnit plány kvůli nosičům"; ti mu zřejmě opravdu "utekli" (tedy vlastní Stoličkova formulace zní "rozloučil jsem se s nimi" (když původně je v Šimle najal na celou cestu), ale v Padamu v Zanskaru (tedy až na cestě do Šrínagaru). Přes žádné ledovce nosiči pokračovat neodmítli - v Zanskaru žádné permanentní ledovce ani nejsou a byli tam v srpnu; nosiče zato netěšilo brodění horských bystřin - samotného Stoličku taky ne: uvádí, že v Zanskaru - mezi Rumbakem a Padamem brodili až 20x za den.
4 - V Geologickém ústavu byl S. zaměstnaný 12 let, tedy až do své smrti. "Po pěti letech" tudíž do služeb Asijské společnosti nepřešel a do Barmy jejím jménem nejel, byla to výslovně soukromá cesta "v rámci dovolené". Působení v Asijské společnosti byla čestná funkce; navíc to bylo propojené - při redigování jejího časopisu Stolička uplatňoval výsledky své práce.
5 - Kaččhský poloostrov není v Rádžasthánu, ale v Gudžarátu; jsou to sice státy sousední, ale oba rozlehlé.
6 - Ve výpravě nebyla "skupina vědců vedená Gordonem"; expedici tvořili šéf Forsyth, podplukovník, lékař výpravy, 3 kapitáni a Stolička. Vesměs to byli vojáci s konkrétními organizačními úkoly, jediný Stolička mezi nimi neměl vojenskou hodnost a jediný se mezi nimi věnoval výhradně přírodovědnému bádání. O účast v již "hotové" expedici navíc sám iniciativně usiloval.
7 - Výprava do Jarkandu a Kašgaru nedorazila "v prosinci", "Forsyth v Kašgaru dávno nebyl", "nešel přes Karákóramský průsmyk", přes ten se až vraceli v červnu následujícího roku. Stolička hovoří o spojení rozdělené výpravy dlouho před Jarkandem. Do Jarkandu dorazili všichni pohromadě 8. listopadu. Tam byli v jakémsi domácím vězení a teprve po několika týdnech směli pokračovat do Kašgaru, kam se dostali 4. prosince.
8 - "PŘED Kašgarem S.onemocněl, snad zánětem míchy". Zcela konkrétně: velice zle (podle Balla měl "spinal meningitis")mu bylo v místě Kiziljilga (dnes v Číňany zabrané oblasti Aksai Čin), kde "ležel ve dnech 1.-6. října", tedy ještě velmi dlouho nejen před Kašgarem, ale i před Jarkandem. Hypotéza s horskou nemocí vychází právě z toho: Aksai Čin je náhorní plošina ve výšce 4-5000 metrů, naproti tomu Jarkand i Kašgar už jsou v "nížině" a Stoličkovi tam také nic nebylo (soudě podle Balla a také podle zoologických výsledků v Kašgaru určitě S. patřil mezi nejpilnější a nejzaměstnanější členy expedice). Zotavil se DLOUHO před příchodem do Kašgaru.

Je určitě škoda, že nemáme jedinou (solidní) existující Stoličkovu biografii (od V. Balla, v níž se cituje přímo ze Stoličkových zápisků, dopisů, článků) k dispozici v češtině; podobné omyly a nepřesnosti by se již v souvislosti s FS přestaly tradovat.

Jiří Hrubý