HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jeden Favorit, dva Češi a závod z Maďarska do Mali

Jeden Favorit, dva Češi a závod z Maďarska do Mali

Už jen měsíc zbývá do odjezdu na nejdražší, nejkomplikovanější a určitě nejbláznivější cestu, jakou jsme kdy podnikli. Staneme se jednou z mála českých a slovenských posádek bláznivého závodu bláznivých aut bláznivou trasou, na kterou se letos vydá více než dvě stě posádek, většinou Maďarů.

Týdenní nuda ve vlaku před rokem na trase Moskva-Vladivostok nás dohnala k zoufalému rozhodnutí. Nechceme se nechat tahat po světě lokomotivou. Chceme za volant. Zúčastníme se rally Budapešť-Bamako, koupíme nějakou starou herku, přesvědčíme pořadatele, že jsme tým natolik zoufalý, že by nám měli odpustit startovné, a tak nemusíme platit vstupní poplatek několik set eur. Ovšem celý podnik nás i tak bude stát přes sto tisíc.

Nechceme zvítězit, chceme hlavně dojet!

Sháníme sponzory, ale je to těžké. Žádná firma nám nedala ani korunu, ale několik pomohlo prací (automechanici), dostali jsme nějaké věcné dary na cestu. Z velké části si budeme cestu financovat sami, a zkusíme požádat o drobné příspěvky fanoušky na Facebooku. Za 10 měsíců se nám jich podařilo nasbírat skoro dva tisíce. Učíme se, i práce s facebookem nám něco dává. V podstatě, kdyby dal každý fanoušek pětikorunu, máme cestu zaplacenou :-). Jedeme reprezentovat svou vlast, jsme na to hrdí. Nechceme zvítězit, chceme dojet. Chceme dojet českým autem. Češi mezi Maďary. Má to ale trochu háček.

Ani jeden z nás není mechanik. Aleš K. je větší fanda přes auta než já, Aleš G. – původně jsme chtěli pojmenovat náš tým po nás (dva Alešové a zaregistrovat doménu „AA.com“, ale zjistili jsme, že nám ji zabraly Americké Aerolinky ;-). Já jsem zase víc cestovatel a mám zkušenosti ze zemí, kam se nejezdí, a když, tak se tam nejezdí autem. Měl jsem půjčené auto na Jávě, kde to prý nejde. Projel jsem severní Irák v půjčeném autě – a tam to přece nejde bez ozbrojeného doprovodu a jedině opancéřovaným hummerem. Nebo ano? Zkušenosti máme se vším možným, ale když se naše auto rozsype… tak to budeme muset řešit. A my to nějak vyřešíme. V nejhorším auto zahrabeme do saharského písku a pojedeme stopem… ;-).

Fávo – ideální vozítko do Afriky

No jo, ale čím to vlastně pojedeme. Koupili jsme trochu opelichaného Favorita. Táhne mu na pětadvacet, žádný veterán, ale tahle auta byla rezavá už po pěti. Dostali jsme ho za cenu, kterou by majitel dostal na šroťáku, asi 2500 korun. Prošel opravou, technickou a testováním na Slovensku, které odhalilo hodně much. Ty ale byly opraveny a teď jezdí jako víno. Je takový zemitější, usedlejší a nesmí se na něho spěchat. Protože je bílý a nevymysleli jsme mu lepší jméno, říkáme mu Mr. White. Věříme mu. Dostane ještě expediční úpravu, trochu zvedneme světlou výšku, přidáme plech pod motor, a namontujeme vysílačku. A nové rádio, ať nám skoro 9000 km cesta víc ubíhá.

Vyrazit na cesty můžete prakticky na čemkoliv. Embéčkem, na kole i stopem. Stačí jen sesbírat odvahu a vydat se poznávat tajemné zákoutí naší planety.

Plán je jednoduchý

Uvažovali jsme pro náš tým nad všelijakými názvy, ale nakonec vyhrál „Favoritem do Afriky„. Je to česky, ale není tam diakritika. Doména byla volná. Přestože je to česky, pochopí to i Maďar. A hlavně – vyjadřuje to přesně náš cíl. Cíl vyrazit 16. ledna z Budapešti, přes noc dojet do Janova, přežít dva dny na italském Titaniku a pak z Tangeru přes celé Maroko, Západní Saharu a Mauretánii dojet do hlavního města Mali, Bamaka.

Dojet včas (abychom stihli letadlo domů), zbavit se auta (věnovat někomu potřebnému, nebo prodat za původní cenu cca 100€ někomu, kdo o něho bude stát, rozdat dětem v nějaké školce nebo nemocnici plyšáky, které jsme nafasovali od facebookových fanoušků (a máme jich fakt hodně), a ve zdraví (tj. zejména bez eboly) se vrátit domů.

Děti jsou všude na světě stejné

Proč plyšáci? Závod je tak trochu i charita. Kdo může, veze peníze. Kdo nemůže a má čas, vykope studnu nebo opraví střechu nemocnice. Kdo nemá peníze ani čas, vymyslí něco jiného, třeba doveze dětem do škol sešity. Nám dali fanoušci plyšáky, tak proč neudělat dětem radost. Děti jsou všude stejné a stačí jim málo. Dokáží se radovat z jednoduchých věcí. Jsou jako my. My máme radost z toho, že budeme dva týdny zavření v rezavé konzervě bez klimatizace a pojedeme přes poušť.

Český tým patnáctého ledna opouští republiku. Tak jim držte palce. Nebo třeba i pošlete nějakou korunu na benzín… Koukněte na jejich web nebo facebook. Sledovat je budete moci i zde, na Hedvábné Stezce.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: