HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak vyzrát na marocké autobusy?

Jak vyzrát na marocké autobusy?

Cestování s dětmi je trendem dnešní doby. Můžete si to vyzkoušet třeba autobusem po Maroku. Děti budou tuto barevnou zemi milovat – ze všeho nejvíce potom jemný písek pouštních dun. Byl jednou jeden autobus. Ne – byly dva, tři nebo kolik vlastně, než jsme se dostali z Tetuanu do pouště. Bylo už skoro jaro, děti měly dobrou náladu a vše šlo jako po drátkách…

Po Maroku můžete cestovat mnoha způsoby – letadlem, vlakem, vlastním či pronajatým autem, dodávkou nebo taxíkem, na kole, pěšky anebo autobusem. Železniční síť je v této zemi velice řídká, zahrnuje v podstatě jen dvě hlavní trasy: Tanger-Rabat-Marakéš (Oued-Zem,Sáfí) a Tanger-Fes-Udžda (Bú Arfá), cestování vlastním vozem není nikterak dobrodružné, na kole je to dřina a taxíky jsou drahé, proto zaostříme na autobusy. Přinášíme zkušenosti nabyté v předjaří tohoto roku při cestování se čtyřmi dětmi ve věku 2 – 12 let na trasách z Tetuánu přes Fes a Ar-Rašídii na jih do soutěsky Todra a do pouště Erg Chebbi.

Luxusně a pohodlně nebo po marocku za rozumnou cenu

Marocké království je země rozlehlá, kulturně barevná, plná zajímavých míst i měst, jenž jsou propojena sítí úzkých silnic a prašných cest. Po nich se projíždějí autobusy – od těch luxusních, klimatizovaných až po staré sípající vozy, které je třeba alespoň jednou za cestu zastavit na benzínce, otevřít motor a chladit jej vodou z hadice, aby se mohlo jet dál. Dopravu zde zajišťuje mnoho různých společností, s různou úrovní služeb i výší cen. Mezi největší a nejmodernější patří společnost CTM. Její terminály najdete ve větších městech, mezi nimiž provozuje několik linek za den. Za kvalitnější a pohodlnější cestování si však účtuje až o 30% více než jiní menší dopravci. My jsme proto dali přednost sníženému komfortu, (i když kdo ví?), a větší zábavě.

Sotva jsme se usadili na místech v zadní části autobusu, přepočítali děti a vydechli si, že operace se podařila, s nejstarším Matějem se skolpila sedačka, takže z ní sklouzl, což mělo za následek okamžité vymrštění korpulentní dámy, její pokřikování a zbrklé posunky. Co se děje? Sedačku se moc nedaří umístit zpět, něco pod ní překáží, nějaký balík. Z gest zahalené ženy se nám daří vyrozumět, že rozhodně není dobré sedátko nadzvedávat a je nanejvýš žádoucí klidně na něm sedět. Matěj pokyny chápe a snaží se po celou cestu na sedadle udržovat rovnováhu.

Vzhledem k tomu, že právě opouštíme pohoří Ríf, známé konopnými políčky a hašišovým obchodem, neradi bychom, kdyby se při příští policejní kontrole ukázalo, že sedíme na kilech „čokolády“. Trochu o tom diskutujeme a očima prohledáváme další místa ve voze a odhalujeme nejen další skrýše, ale také to, že se snad jedná pouze o balíky oblečení a jiného textilu, odkudsi načerno dovážené. A atmosféra se trochu uvolňuje. V blízkosti Fesu, kde už kontrola nehrozí, začínají dámy vytahovat ukryté zboží ze všech možných koutů autobusu, ta nejaktivnější platí stevardovi domluvený obnos za to, že nic neviděl. Starobylé město Fes je přestupní stanicí i pro nás a my s úlevou vystupujeme, téměř upraženi, z autobusu, jehož klimatizace umřela jistě už před mnoha lety.


Jízdné a zavazadla

Obecně se v autobusech platí za všechna obsazená místa jednotná cena, tzn. že stejně zaplatí dospělí i děti, výjimku mají opravdu jen ty malé, které si posadíte na klín. Zkoušeli jsme posadit tři děti na dvě sedačky a uhradit cenu jen za dvě místa, to nám ale prošlo jen zřídkakdy a většinou jen na menší vzdálenosti. Batohy a jiná větší zavazadla je možné přepravovat téměř výhradně v zavazadlových prostorech ve spodní části autobusu a platí se za každý uložený kus. Někdy se setkáte také s tím, že po vás budou požadovat částku navíc za naložení. Pokud jsou místa k sezení obsazena, autobus vyráží a další místo k stání uhájíte jen velice obtížně. Na frekventovanějších trasách a v turistické sezóně je proto lepší dorazit na stanoviště s dostatečným předstihem.

Expedice El Gafla, Maroko

„My friend“ aneb Odkud to jede

Některá města mají skutečná autobusová nádraží, (většinou v nějaké okrajové čtvrti), na nichž najdete informace o odjezdech i cenách. Ze kterého místa ale odjíždí právě váš autobus se většinou dozvíte až před odjezdem od vyvolávačů pobíhajících mezi vozy. Větší společnosti mívají označení cílových stanic přímo ve voze napsané latinkou, ty menší však mají názvy pouze v arabštině, takže se, pokud jazyk neovládáte, bez tlumočníka neobejdete.

Lidí, kteří vám ochotně přispěchají pomoci, najdete na každém kroku víc než dost. Ve většině případů od vás však za své služby budou požadovat peníze. Proto pokud chcete své dirhamy šetřit, zkuste se co nejvíce spolehnout sami na sebe. Důležitou podmínkou je nespěchat. Váš nový ochotný přítel vás totiž jistojistě bude přesvědčovat, že právě tenhle autobus jede nejenom tam kam potřebujete, ale také nejdříve, nejlevněji a nejrychleji. A kdyby náhodou zrovna nejel do vámi vybrané stanice, určitě vás sveze alespoň kousek a zbytek zajistí taxi či se najde jiné originální, pro vás samozřejmě nejvýhodnější řešení a to všechno za pouhých x dirhamů. Takže vlastně skoro zadarmo!

Tito lidé však ve většině případů pouze využívají vaší neznalosti místních poměrů. Dáte-li si načas, často např. zjistíte, že za hodinu vyjíždí do stejného místa autobus jiné, levnější společnosti nebo, že můžete jet přímo bez přestupů. V menších městech také může být obtížné odjezdová stání autobusů vůbec nalézt, neboť nemají samostatné nádraží. V takovém případě hledejte tabule s názvy měst a časy odjezdů umístěné na domech v centru města, zde většinou můžete zakoupit jízdenky a dozvědět se odkud autobusy odjíždějí.

Další  služby během cest

Turisticky významné metropole, jako například nádherné starobylé město Fes, mají nádraží dokonce vybavená úschovnami zavazadel, kde můžete zanechat svá zavazadla a vychutnat si prohlídku města jen tak nalehko. Knižní průvodce po Maroku doporučuje zajištění každého uschovaného batohu zámkem. My jsme nic takového nedělali a nikdy jsme neměli problém.

Čekárny jako takové na marockých nádražích nehledejte. Někde k tomuto účelu slouží pár lavic v hlavní hale pod dohledem všudypřítomného portrétu marockého krále, většina cestujících však dává přednost přívětivým kavárnám, kde za pár drobných může posedět u oblíbeného presa či voňavé berberské whisky (přeslazeného mátového čaje ve skle). Zde se také často můžete místních vyptat na další podrobnosti týkající se cestování či života v Maroku.

Ale pozor na již zmíněné informátory, kteří zaručeně budou chtít alespoň pár mincí na kafe. Pokud ale budete chtít dorazit do odlehlejších míst, kam už velké autobusy nejezdí, stejně se nakonec někoho musíte zeptat a pokračovat dodávkou, taxíkem nebo třeba na velbloudu. I dodávky mívají ve městech svá stanoviště, ve vesnicích staví třeba na hlavní křižovatce. Tato místa poznáte podle lidí posedávajících na svých objemných zavazadlech. Mikrobusy zpravidla zajišťují dopravu dětí do škol, vesničanů na trhy apod. a jezdí v přibližně stejné časy, na které se snadno doptáte. Taxiky – mercedesy upravené pro přepravu 6 dospělých osob + řidič, většinou do vybrané destinace vyjíždějí až jsou-li obsazena všechna místa ve voze nebo zaplatíte-li i za místa volná. Na frekventovanějších trasách to podmínkou nebývá, neboť je velká šance, že někoho přiberete po cestě.

Cestování po Maroku rozhodně není nijak nudné a fádní. Na svých výpravách, stejně jako my, zajisté zažijete spoustu zajímavých příhod a epizodek, které jízdu autobusem ozvláštní a budete mít léta na co vzpomínat.

Expedice El Gafla, Maroko

Kateřina Minková vyučuje a jako dula doprovází ženy při porodu doma i v porodnicích. Mezi její koníčky patří lezení po skalách a chození v horách. Volný čas pak věnuje cestování – jak jinak než s dětmi. Loňského roku uspořádali s manželem setkání lidí, kteří cestují s dětmi. Kromě bohatého víkendového programu posloužilo setkání k výměně zkušeností formou diskusí a přednášek. Zajímavý nápad!

Zkušenosti čtenářů

Valis

Cestování autobusem po Maroku určitě jako zábavu potvrzuji – mezi jiné např. srážka s velbloudem, dlouuuhá porucha motoru v poušti, bouračka s dělníkem opravující silnici, zvracející děti, rvačka asi 15-ti lidí během jízdy, kdy byl řidič doslova namáčklý na volantu a občasní žebráci procházející autobusem na zastávkách. I když občas kvůli prachu nebylo snad vidět ani na řidiče, byla opravdu jízda soukromými linkami „zábava“. Jen pro jistotu jsme na delší trasy, především pak noční, volili CMR, kde byla relativní jistota, že zavazadla nezmizí za jízdy. 🙂

O.

Se CTM je to fakt parada (pysni se skoro 0% nehodovosti; avsak kdo vi …), autobusy v dobrem stavu (nektere vybornem,..), KRASNE terminaly (napriklad v Ouarzazate je to vazne luxus, kde se da jist i na zemi a nikdo vas tam neotravuje..), cena taky neni extra draha, akorat vazi batohy a musi se za ne platit dle tarifu. Avsak – mate jistotu, ze svuj batoh naleznete v miste vystupu a ze ho nikdo cestou neztrati. Jen pozor – pri prejezdu Tiz-n-Tichka pravidelne v autobusu lidi zvraci :), ridici jsou prece jenom trochu odvaznejsi strelci, nez jsou nekteri zvykli! 🙂 CTM proste doporucuju..

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí