aneb proč jsem půjčil peníze 38 leté Pasquelin z Keni…
Před několika týdny jsem se vrátil z Keni, kde jsem byl na stáži programu GLEN – Global Education Network of Young Europeans. Hlavní zkušenost, kterou jsem si z Keni dovezl, byla znalost prostředí a vědomí, že my v Evropě či kluci a holky za velkou louží v USA se na tom máme sakra dobře! Máme svoje domy, mobily, notebooky, někdo má i auto, v létě jezdíme k moři, v zimě na hory, obchody jsou plné jídla a elektroniky a můžeme si prakticky koupit každý den něco nového na sebe.
Před několika dny jsem dostal email od své lotyšské kamarádky Lindy, která byla taky na GLENu, ale v Gruzii, ve kterém mě zvala, abych se zapojil do projektu Kiva.org, který funguje jako velká zahraniční banka pro podnikatele v rozvojovém světě. Uživatel (Já), se po příhlášení a vyplnění kontaktních údajů, dostane do databáze, ve které jsou zobrazeni podnikatelé z rozvojového světa se svými požadavky na půjčku. Můžete si vybrat mezi ženou pěstující kávu v Peru, skupinkou mládeže chovající drůbež v Keni, nebo řidičem taxíku v Indii.
Každý zájemce je nejprve důkladně zkontrolován místní organizací, která následně peníze nejen vydá, ale také je od podnikatelů vybírá. Výhodou je, že nemusíte někomu půjčit tisíce, či desetitisíce (mužete, ale nemusíte)! Minimální hranice půjčky je pouhých 25 USD = cca 450 Kč. Jakmile je částka splacena zpět, dostanete peníze zpátky na účet a můžete si je nechat vyplatit, nebo použít na další půjčku.
Já jsem se rozhodl „zainvestovat“ částkou 25 USD do Pasquelina Muthanje Mucira, 38 leté ženy z Keni, která má obchod se dřevem. Pasquelina získala od 25 věřitelů celkem 550 USD, které chce použít na nákup surového dřeva před nadcházející sezónou. Pokud půjde vše podle plánu, své peníze získám zpět do října 2010. A pokud ne, tak jsem alespoň zkusil, jak chutná svět velkého obchodu.
Projekt Kiva.org již poskytl půčky ve výši přes 100 milion USD s mírou návratnosti 98,2 %. Myslím, že těch 1,8 % riziko, že se mi nevrátí mých 450 Kč rád risknu a co Vy?
Myslíte si, že je tohle správný způsob rozvojové pomoci? Proč ano/ne?
Převzato ze stránek autora: www.JirkaPanek.cz
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
Ano, myslím si, že tohle je jeden z mála způsobů pomoci, který má smysl. Nevidím žádný smysl v tom, dávat lidem v Africe peníze, jídlo či oblečení zadarmo. Častý názor, že my máme v Evropě (USA, Japonsku) něčeho hodně, tak to dáme chudákům v Africe, je špatný. Částečně i díky této „pomoci“ je na tom Afrika dnes daleko hůře než v době, kdy jí opouštěli poslední „kolonialisté“. Jednak na tu pomoc spoléhají a pak často tyto humanitární dodávky stejně rozkrade místní vládní mafie. Humanitární pomoc možná jednorázově zachrání tu a tam lidské životy, ale ve skutečnosti chudým zemím škodí. Mám 10 dětí (proč, když je nemůžu uživit?) a je neúroda? Však on nám někdo pošle humanitární pomoc. A pak, ti lidé umírají hlady kvůli své zkorumpované vládě, ne primárně kvůli tomu, že se neurodilo… V Bangladéši existuje něco podobného jako GLEN, nějaký místní bankéř dokonce za to tuším dostal Nobelovu cenu za mír. Spíš měl ale dostat Nobelovu cenu za ekonomii. Půjčuje lidem mrňavé částky na různé podnikatelské projekty, a ono to funguje! Drobní podnikatelé podnikají a majitel banky má zisk! A ti lidé nemůžou mít pocit, že někomu něco dluží – postavili se na vlastní nohy vlastní pílí. Tomu říkám rozvojová pomoc!