Guarana je energií amazonského pralesa

Etnobotanika jako byznys

Tak jako ropné koncerny zaměstnávají paleontology, kteří podle nalezených fosilií dokáží určit, zdali je hornina vhodná k vrtu na ověření možného nového ložiska ropy, tak farmaceutické koncerny dávají práci etnobotanikům. Ti dnes, stejně tak před staletími, hledají rostliny užívané domorodými kulturami desítky, možná stovky generací. K léčbě nemocí, k vyvolání extáze, jako iniciační drogy při svým obřadech i jako „povzbuzovadla“. Takhle se objevují nejen nové léky, drogy nebo potravinové doplňky, ale i celá škála dalších rostlin komerčně využitelných substancí. Nejprve je nutné rostlinu najít, účinnou látku syntetizovat, udělat desítky testů (včetně těch na toxicitu), nechat vše schválit a pak možná, když bude dobrý marketing, uvést na trh nový produkt, který celý výzkum zaplatí a ještě zahrne výrobce nemalým ziskem. Jenže má to jedno zásadní ale. Jakmile nebude kde hledat či odejdou do hlubin historie a věčného zapomnění ti, kdož znalostmi disponují, budou moderní etnobotanici docela nahraní. To není výkřik ve stylu „chraňte amazonské pralesy“, ale rychlé shrnutí faktů. Jsou to pralesy a jejich původní obyvatelé, kdo západní civilizaci zprostředkovali informace a produkty, jež se následně převtělily do léků i potravinových doplňků.

Oko amazonského pralesa

Květenství liány známé coby guarana vypadá jako složené z lidských očí, takže není divu, že muselo vzbudit u amazonských indiánů zájem. Lucie Hrdinová ve své diplomové práci věnované této rostlině tvrdí, že název pochází ze slova „gua-rana“, což v jazyce amazonských indiánů znamená „velký strom lesa“. Biblický pochybující Tomáš by se tuto písemně tradovanou informaci pokusil vyvrátit odkazem na to, že se nejedná o strom, ale o keř s jehož jejím vzrůstem to není nikterak slavné. Dosahuje maximální výšky deseti metrů, což je několikrát méně, než je výška skutečných pralesních stromových velikánů. Alternativní verze původu názvu odkazuje na jihoamerický kmen Guaraní a i tady vládnou jisté pochybnosti, neb tito lidé sami sebe nazývali jinak a slovo „guaraní“ se objevuje až se španělskou kolonizací této oblasti. Podrobněji se o „indiánech Guarana“ rozepisuje Katolická encyklopedie díky jejich napojení na vznikající jezuitské misie.  Ať už je to jakkoliv, tak guarana  vešla ve známost euroatlantického světa jako hlavně „nakopávací“ substance a získává čím dál větší věhlas.

Plantáže

Jakmile se znalost o povzbuzujících účincích tohoto druhu dostala „ven z pralesa“, bylo jasné, že v sobě má obrovský obchodní potenciál. Být „ready“, vydržet dlouho a svěží (s čímž operují prodejci extáze i reklamní slogany) se zejména mezi mladými docela cení. To samozřejmě silně zvýšilo poptávku po do té doby divoce rostoucí liáně a začaly vznikat první guaranové plantáže. Pěstovat se dá podobně jako vinná réva, která je taky po opoře vinoucí se rostlinou. A stejně tak jako u révy, tak i u guarany se sklízejí plody, tzv. guaranové oříšky. Ty se zbaví bílého semenného míšku, vyloupou, drtí, po přidání vody mění na kaši až pastu.

Silnější než káva

Mezi povzbuzující látky obsažené v prášku či pastě z guarany patří vysoké procento kofeinu (několikanásobně vyšší než v kávových zrnech), theobrominu a theofylinu. Všechny tyto látky jsou využívány v lékařství a jsou rozpustné ve vodě, což je pro výrobu nábojů velmi příjemný bonus. Kofein (v silných dávkách působící jako jed) povzbuzuje srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak a rozšiřuje cévy, což znamená vyšší prokrvení organismu a lepší práci mozku. Chvalozpěvů je na guaranu tolik, že proslavý ženšen vedle ní vypadá jako nedomrlý mladík vedle zkušeného starce. Má působit od hlavy, jako povzbuzovač myšlenek a prevence vzniku bakteriálního zubního plaku až po paty. Při zjišťování vedlejších účinků se projevila guarana jako toxická pro psy, zatímco pro člověka by měla být naprosto bezpečná. Ovšem vše je otázka množství.

Člověk se může „sjet“ i velmi silným černým čajem a taneční večírek spojený s velkou konzumací energetických nápojů s vysokým obsahem kofeinu (včetně toho z guarany) může mít za následek nepříjemné záchvaty. Nicméně fakt, že guarana je orálně užívána snad na všech kontinentech a dál a dál se hledá „guaranové“ využití, jasně naznačuje, že její dny ještě zdaleka neskončily.