EXPEDICE KALAHARI: Loučíme se s Central Kalahari.
Už jsem to říkal mnoha přátelům. Nesnáším vedro. Miluju Afriku. Je to zdánlivě protimluv, ale ne tak docela. Tady je to vedro nějak snesitelnější. Pravděpodobně tou nízkou vlhkostí vzduchu. Jen z vás pot vyleze, hned se odpaří. Ovšem snesitelné vedro je jen v některých oblastech. Tady v Central Kalahari je vedro zabiják. Vedro brutál, vedro bestie. Ráno jsme projížděli parkem. Cestu jsme si naplánovali k jedinému napajedlu v širokém okolí. Bylo od nás asi 48 kilometrů. Cestou celkem nic zvláštního. Naše zdejší klasika. Gemsboci, springboci, dropi všech druhů, sem tam pakůň.
Našli jsme ale mršinu žirafy. Pěkná. Vydlabaná jako dutý kmen. Všechno měla skoro na svém místě, je vnitřek jaksi chyběl. Na kůži byly znát drápance od nějaké šelmy. Asi lva, co jiného by dokázalo složit žirafu. Uvnitř, v šeru a stínu seděl ukrytý motýl. Zvláštní pohled. Napajedlo jsme našli, u něj jen stromy a stopy zvířat. Pár opravdu pěkných otisků lvích tlap. Ještě že tu nebyl.
Po návratu, kdy jsme kličkovali mezi stejnými zvířaty jako ráno padlo na Kalahari horko. Opravdové a pravé africké vedro. Byli jsme schovaní ve stínu akácií na tábořišti, ale i tak jsme hekali a skučeli. Nebyli jsme se schopní pohnout. Teploměr vystrčený na sluníčko to při 52 stupních zabalil. Předtím taky ukazoval vlhkost krásných 0%. Síla. Po přesunu do stínu se umoudřil a spadl ke čtyřicítce.
Brzy ráno vyrazíme zpátky do Jihoafrické republiky. V šest startujeme, na hranice to máme asi 520 kilometrů a pak asi dvě stě k parku. Nevím, co říct jako rozloučení s Central Kalahari Game Reserve. Vážně mě nic nenapadá. Nebudu říkat nic. Ještě to nedozrálo. Až bude ta správná chvíle, řekne se to samo.
www.HedvabnaStezka.cz je hlavním mediálním partnerem expedice.Sledujte zážitky několika dobrodruhů pravidelně v článku Expedice do srdce Kalahari.
