HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Dobrodružství na Gibb River Road

Dobrodružství na Gibb River Road

Nezpevněná, 630 km dlouhá silnice Gibb River Road v Austrálii byla vybudována jako dopravní tepna pro transport dobytka. Dnes je trasa využívána turisty, kteří chtějí poznat národní parky, vodopády a soutěsky.

Na cestu jsme vyrazili na přelomu června a července uprostřed suchého období, a protože jsme jeli směrem od Perthu (WA) do Darwinu (NT), rozhodli jsme se projet Kimberley směrem od Derby do Kununury s rizikem, že se nám po 600 km nepodaří přebrodit Pentacost River a budeme se muset vrátit zpět. Vypůjčili jsme si auto s pohonem všech čtyř kol Toyota RAV4, které nebylo úplně to nejvhodnější pro Kimberley.

Na začátku cesty jsme se jeli podívat na jeden z posvátných stromů Baobab kousek u Derby, v minulosti využívaného jako vězení pro Aborigince, kteří byli zotročování pro práci na farmách.

Po zjištění aktuálního stavu silnice v informační kanceláří v Derby jsme konečně vyrazili.

Prvních 75 km byla zpevněná úzká silnice, která se pak změnila v dobře upravovanou prašnou cestu až po odbočku do Winjana Gorge NP, kde už se cesta výrazně zhoršila

Národní park Winjana Gorge

Do kempu v buši ve Winjana Gorge NP jsme dorazili před západem slunce. Hned jsme se vydali do soutěsky na pozorování krokodýlů Johnsonových. Tento druh sladkovodního krokodýla žije pouze v Austrálii a není životu nebezpečný – když ho zrovna nechcete tahat za ocas. Winjana Gorge je nejlepší místo v Austrálii pro jejich pozorování ve volné přírodě.

Po průchodu úžlabinou do soutěsky se jakoby ocitnete v pravěku. Podél břehu řeky jsme spatřili spoustu krokodýlů. Nad námi přelétala hejna papoušků. Právě zapadalo slunce a skály se nádherně vybarvovaly do červena. Vyrazili jsme podél potoka, kde jsme cestou potkali zdivočelého býka. Rozhodli jsme se radši vrátit zpět a průzkum dokončit ráno – k naší škodě. Později jsme zjistili že v soutěsce sídlí netopýři (flying fox), které by určitě bylo lepší navštívit za soumraku, když jsou nejvíce aktivní.

Náhodné setkání s Aboriginci

Druhý den jsme prošli až na konec soutěsky (3,6 km a zpět) kolem netopýrů a dál pokračovali v cestě do Bells Gorge podívat se na parádní kaskádovité vodopády. Tady nám konečně došlo, jak špatně jsme vybrali auto. Vzhledem k nízké světlosti podvozku jsme nebyli schopni dostat se přes jeden z brodů a museli tedy pokračovat v cestě dál. Po setmění jsme se dostali k Imintji Roadhouse, za kterým jsme míjeli stojící Toyotu Landcruiser.

Řidič nám poradil pěkné místo na kempování, které nám jel i ukázat. Po počáteční nedůvěře jsme se spolu seznámili a byli jsme pozváni k přespání do aboriginské komunity v Imintji. Z řidiče se vyklubal jejich učitel, s kterým jsme strávili zajímavý večer. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o aboriginských kmenech a jejich složité situaci.

Ráno nás probudila vůně BBQ – tak učitel lákal žáky do školy. Tucet Aboriginců se vyrojilo na klobásky a smažená vajíčka a po snídani se začali učit jak si postavit dům, resp. jak se drží lopata.

Ještě ten den jsme se rozhodli vrátit zpět na doporučení mnoha lidí (hlavně cyklistů co jsme na cestě potkali) do Mornington Wilderness Camp – cca 120 km zpátky od Barnett Roadhouse. V kempu můžete podniknout hodně treků v Sir John Gorge nebo si půjčit kanoe v Dimone Gorge. Zhruba v poslední třetině cesty jsme zaslechli divný zvuk – zadní pneumatika byla úplně na cucky. Po výměně jsme opatrně pokračovali dál pronásledování dingem.

Po setmění jsme k naší smůle dorazili k brodu, který byl opět nad naše síly. Rozhodli jsme se přenocovat. Další den se nám brod podařilo úspěšně přebrodit, ale po pár kilometrech – 5 km od cíle jsme narazili na další dlouhý a kamenitý brod, a tak jsme se raději vrátili. Po předchozích zkušenostech s proraženou olejovou nádrží a olejovým filtrem jsme radši nechtěli riskovat. V Imintji comunity jsme si nechali vyměnit pneumatiku a dále za Barnett Roadhouse jsme přenocovali v příjemném bush campu u Barnett river. Bush kempy mají většinou suché záchody a někdy i sprchu, večer si můžete rozdělat oheň popřípadě probrat další cestu a zážitky s dalšími kempery a pak jen pozorovat nádherné nebe nerušené světly velkých měst.

Dobytčí farma Drysdale

Ráno jsme pokračovali do Drysdale Cattle Station. Cesta se znatelně zhoršila a my jsme se pomalu dostali na dobytčí farmu. Ve stanici jsme dotankovali benzín a využili teplou sprchu. Zrovna jsme tam přijeli při nahánění dobytka z pastvin. Honáci dnes krom koní používají vrtulníky, ale i tak se jedná o zajímavou podívanou. Drysdale Stationje proslavená místním Kimberley Big Burgrem, kterému jsme neodolali. Hamburgří věž vysoká 20 cm nás zasytila skoro na dva dny. Drysdale station je vhodné výchozí místo pro cestu k Mitchell falls (185 km severozápadně), ať už jako vyhlídkový let nebo po zemi. Kamarádka se rozhodla pro 1,5 hod let a nelitovala. Vodopády ale určitě stojí za bližší prozkoumání po vlastní ose, tak snad někdy příště.

Po Drysdale Station jsme vyrazili směrem k Ellenbrae Homestead. Cesta se ještě víc zhoršila a my jsme po chvíli přišli o zadní tlumiče. Dokodrcali jsme do Homesteadu, kde pár lidí udělalo nádherné ubytování uprostřed lesa. Osadu neopouští ani v období dešťů, jen když něco potřebují, zavolají letadlo.

Domácí údolí

Home Valley Station nabízí vynikající ubytování a hospodu s podiem v kovbojském stylu a několik výletů s průvodcem. Zjistili jsme zde stav vody v řece Pentecost a vzhledem k tomu, že začínal odliv jsme se rozhodli přebrodit na druhou stranu. Brod je dlouhý tak 100 m a v řece se mohou vyskytnout slanovodní krokodýli (životu nebezpeční), takže jsme si při přechodu brodu pěšky dávali vcelku pozor. Brod nevypadal až tak nebezpečně, zvlášť co jsme viděli brodit jiná velká 4WD. V našem případě to ale nebylo až tak jednoduché, ale podařilo se přebrodit na druhou stranu.

Večer jsme se dostali do El Questro Wilderness Camp. Majitelé farmy koupili obrovské pozemky kolem a udělali zde k našemu zklamání povětšinu stezek přístupných pouze s průvodcem. Přesto místo stojí za zastavení. Ráno jsme navštívili horké prameny – pro veřejnost otevřeny pouze do oběda a pak jsme se vydali soutěskou El Questro na její konec k vodopádům. V polovině soutěsky je velký balvan, který je třeba přelézt, čímž soutěska ztratí 95 procent svých návštěvníků. Druhá část vyžaduje trochu lezení ale cesta je parádní. Po vykoupání v jezírku jsme se ještě vydali k Emma Falls, které musí být impozantní po deštivé sezoně. I tak se nám čůrek líbil.

To už ale byl úplný závěr a my jsme se po 33 km dostali na hlavní silnici Great Northern HW a pak do Kununury. Tak hodně štěstí na vaší cestě po Kimberley.

Tipy:

1/ Auto s pohonem všech čtyř kol a s vysokou světlostí podvozku, snorkel, 2 rezervní pneu (je lepší přehustit).

2/ Přes nerovnosti jet konstantní rychlostí závisející na kvalitě auta (velká 4WD 60-100 km, menší auta 30-50 km). Když pojedete moc pomalu nerovnosti jsou daleko znatelnější.

3/ Při hlubokých brodech je lepší na předek auta přehodit plachu. Brod, pokud to jde přebrodit pěšky a najít nejlepší trasu. Potom autem jet krokem na stejný rychlostní stupen na druhou stranu.

4/ Fotit je nejlepší ráno nebo navečer, kdy ještě není tak ostré slunce.

5/ Cestu je vhodné podniknout po deštích, když už je možné přejet všechny řeky a vodopády jsou stále ještě bohaté na vodu a všechno se zelená.

6/ Cestu poskytnout směrem z Kununura do Derby.

Gibb River Road, Kimberley, zapadni Australie

Zkušenosti čtenářů

jana

autor je asi pekny vtipalek – prehustit pneu na Gibb River Road! Prave naopak, je to pekne kamenita cesta a prave prehusteni vede k flat tires. A ten snorchl s plachtou? Bud snorchel nebo plachta.. Po ceste po Australii to chce lepsi znalosti, nebo aspon nikomu neradte.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí