Za den do sebe dostaneme a nakoupíme přes 3000 litrů vody. Taková je naše průměrná „vodní stopa“. Část z tohoto množství může pocházet z nejsušších míst planety, kde životadárná tekutina chybí místním.
Spolu s jedním šálkem kávy pomyslně pijeme i 130 litrů vody. Právě tolik bylo potřeba na vyprodukování takového množství kávových zrnek. Tabulka čokolády? To je 2000 litrů vody. Obléct si džíny je jako spotřebovat 11000 litrů vody, z níž velká část bude špinavá a odteče bez vyčištění do řeky. Tuto vodu my sami ale nevidíme. Říká se jí virtuální voda. Je to množství životadárné tekutiny, které padlo na výrobu určitého produktu. Na příkladu džínů je to všechna voda, která byla potřeba k zavlažování žíznivé bavlny, na ředění chemických postřiků, na ošetření plantáží i na máchání, bělení a barvení. Běžné džíny se musejí máčet v lázni s barvou až patnáctkrát.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
V současné době má mnoho států světa problémy s nedostatkem vody pro své obyvatele. Asi 800 milionů lidí v rozvojových zemích nemá přístup k pitné vodě. 2,7 miliardy lidí žije v oblastech, které každoročně postihne závažný nedostatek vody. Situace se bude zhoršovat. OECD předpokládá, že v roce 2030 bude 47 % populace planety žít v oblastech s obtížným přístupem k této životodárné tekutině.
| Dalším projektem, který se snaží upozornit na nedostatek pitné vody ve světě, je běh Davida Chrištofa z Prahy do Londýna. Český běžec startoval 18.6. a za pět týdnů proběhne Českou republiku, Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii, a Anglii. Do britské metropole dorazí před začátkem olympiády. Denně urazí 30 až 44 km a své věci tlačí v kočárku před sebou. Všechny příspěvky jdou přímo nadaci Blue Planet Network, neziskové organizaci, která po celém světě financuje projekty zajišťující nezávadnou pitnou vodu. Přístup k pitné vodě nemá na světě přes miliarda lidí. |
Dovoz z Keni do EU
Nejvíce sladké vody, celých 70 %, se spotřebovává v zemědělství. Přesto se i v suchých oblastech pěstují rostliny, které jsou náročné na zavlažování a neslouží jako potrava pro místní obyvatele, ale pro export. Káva, bavlna, palmový olej, ořechy, tropické ovoce nebo řezané květiny. Všechny tyto plodiny pro nás zajišťují rozvojové země. Ze zahraničí pochází i krmivo pro hospodářská zvířata chovaná na maso – sója – nejčastěji pěstovaná v Jižní Americe.
Nejširší nabídku průvodců a map Keni (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Všechny evropské země jsou proto čistými dovozci virtuální vody. To znamená, že zajištění produkce výrobků a potravin pro Evropu je závislé na čerpání vodních zdrojů v cizích zemích. Potraviny, které si běžně kupujeme, vyrostly na druhé straně planety – a tam je místní také zalévali a chemicky ošetřovali. My nakupujeme a spotřebováváme, ale neobnovitelné zdroje, jako je podzemní voda, se odčerpávají jinde. Stejně tak jinde zůstávají znečištěné řeky a půdy chemikáliemi použitými na ošetření daných plodin. Mnoho problémů týkajících se nedostatku vody a jejího znečištění ve světě je tedy důsledkem našich nákupů.
Problém nastává, když se na vodu náročné plodiny na vývoz pěstují v přirozeně suchých oblastech. Například řezaná květina, kterou si můžeme po celý rok zakoupit u českého stánku, spotřebovala a znečistila litry vody nejpravděpodobněji v Keni. Odsud se dováží nejvíc řezaných květin pro Evropskou unii. Sever země přitom trpí častými suchy i hladomory. Jezero Naivasha, kolem kterého je nejvíce květinových farem, vyschlo kvůli tomu za posledních 15 let o čtvrtinu. Pokud se čerpání vody na zalévání růží nezastaví, podle odhadů jezero vyschne za několik desítek let úplně. Už dnes mají někteří místní drobní zemědělci zákaz zavlažování svých polí, aby zbyl dostatek vody pro exportní květiny. Masajové nemají kde napojit dobytek. Vodní toky vedou potrubím přímo na květinové plantáže.
Bavlna z Indie a Uzbekistánu
Nejnáročnější rostlinou na vodu je bavlna. I proto je vodní stopa oblečení vysoká. Na jediné tričko padlo kolem 2700 litrů vody. Naprostá většina vody, která byla potřeba pro výrobu bavlněných šatů a dalších produktů pro státy Evropské unie, pochází z oblastí mimo Evropu. Produkce bílých chomáčů pro evropský trh má nejcitelnější dopad na Indii a Uzbekistán. Právě tam i kvůli zavlažování bavlníkových plantáží vysychá Aralské jezero.
Zásoby sladké vody na Zemi se ztenčují. Podzemní voda, která není obnovitelná, nenávratně mizí. Podle New Scientist se v Indii touto vodou ze studní zavlažují dvě třetiny všech polí. V některých oblastech hladina podzemní vody klesá o 6 metrů ročně, takže farmáři musí vrtat stále hlubší studny. Vodu, která se v podzemí hromadila tisíce let, vyčerpají během pár desetiletí. A to třeba právě na bavlnu pro naše oblečení.
Planeta je pořád stejně velká, zatímco lidí je čím dál více. Ti bohatí a bohatnoucí také čím dál více spotřebovávají. Bavlněné šaty z Pákistánu či květina z Keni nám udělají na pár chvil radost. V jiné části světa ale odčerpaly tekutinu, která chybí místním na pití a zavlažování potravin, bez kterých nepřežijí.
Projekt byl podpořen zprostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
Vodu nelze spotřebovat. Je jí na světě přesně tolik jako před miliónem let. A jestli je jí v Indii nebo v Africe nedostatek, měli by se nad tím místní zamyslet a přestat se množit jako kobylky.
Vody je na celé planete stále stejně. Lidí je na světě čím dál více, tudíž na jednoho obyvatele připadá stále méně vody. Dále záleží na tom, kde je voda uložena. Pokud se čerpá podzemní voda rychleji, než přibývá, což se děje např ve velké části Indie,tak reálně dostupné vody skutečně ubývá. Dále, pokud se voda z jezer čerpá na zavlažování rychleji, než v něm přibývá, jezera vyschnou (to se děje např s jezerem Naivasha v Keni). V mnoha světových velkoměstech klesá hladina podzemní vody řádově o metry za rok. Takže opravdu místní lidé mají čím dál těžší vodu sehnat.
Problémem, na který článek upozorňuje, je to, že v mnoha oblastech, kde je vody omezené množství, se využívá na zavlažování plodin na export (např. květiny v Keni), místo,aby se využila na zavlažování plodin na jídlo pro místní obyvatele. Mohla by se tak zmírnit paradoxní situace,kdy se např. z Keni vyvážejí do Evropy růže, zatímco z Evropy se dováží potravinová pomoc.
V tom případě by s tím tedy Keňané měli něco dělat. Nebo za to zase můžou zlí běloši?
„Keňané“ nejsou homogenní skupinou, která toto může ovlivnit. Naprostá většina obyčejných chudých Keňanů nemůže nijak ovlivnit to, zda nadnárdní firma se rozhodně v Keni u jezera Naivasha pěstovat květiny. To povoluje místní keňský politik, který z toho má zisk a kterému je zároveň jedno, že jeho chudí spoluobčané nemají čím zavlažit svá políčka. Dokonce jsou i vydané zákazy pro místní zavlažovat svá pole či napájet dobytek.
My z ČR těžko můžeme zapůsobit na keňského zkorumpvaného politika. Lépe už můžeme dát vědět svému květináři, který odebírá květiny od dané nadnárodní firmy,že si květiny koupím, jen jsou-li z Evropy. Nejjednodušší pro českého spotřebitele je dát při koupi přednost českým květinám (nyní v létě zde rostou), zalévaným u nás v ČR, kde problém s nedostatkem vody nemáme.
… a když nebude poptávka po růžích, najdou si nadnárodní firmy a zkorumpovaní afričtí politici něco jiného a Keňané budou zase tam, kde byli.
Problém je v tom, že Afričané vyhnali zlé bělochy, kteří uměli hospodařit, a sami si vládnout nedokážou.
Zjevně někteří čtenáři mají svou pravdu a všechny neziskové aktivity hází do jednoho pytle a vidí je jen zjednodušenou optikou.
Ale třeba se přeci jen zamyslí nad tímto zjednodušujícím shrnutím situace:
Pěstitel růží korumpuje keňského politika, aby mohl využívat omezený zdroj vody v Keni.
Demokracie a vláda práva v Keni je omezená.
Pěstitele růží může v jeho konání ovlivnit tlak spotřebitelů: tím, že se sníží poptávka a tím, že se o jeho chování bude mluvit.
Proto může mít tato akce smysl.
Připadá mi to celkem jednoduché.
Je úplně jedno, jestli je pěstitel bílý nebo černý nebo Ind. I kdyby to byl místní keňský pěstitel, tak by tato akce měla smysl.
Je to úplně stejná akce jako protestovat proti postavení továrny, která silně znečišťuje ovzduší a její stavba je povolena jen díky korupci. Rozdíl je v tom, že my v Česku protestujeme proti bezpráví, které se děje v Keni. Na tom nevidím nic špatného. Nikdo nikoho k protestu nenutí. Nakonec i když se něco podobného děje v Česku, tak to spoustě lidí je jedno.
Někomu to ale jedno není, ať už se to děje kdekoliv.
Protestujte, když vám to dělá dobře. Nedělejte si ale iluze, že tím někomu pomůžete.
Opravdu si myslíte, že když se nebudou prodávat květiny, zlá nadnárodní společnost se nad sebou zamyslí, nechá tam svoje pozemky a odejde? Nikoliv, bude na nich pěstovat něco jiného.
Totéž platí o zkorumpovaných politicích.
Pořáděk si doma musí udělat sami Afričané. Jenomže to zatím, kromě několika vzácných a krátkodobých výjimek, nikde nedokázali.
„Svět hledá lidi, kteří něco umějí udělat, a ne ty,
kteří umějí vysvětlit proč to neudělali.“
(Romain Rolland)
Více zde: http://www.masaze-semily.cz/
To je zásadní omyl!Na mnoha místech České republiky,klésá dlouhodobě hladina podzemní vody.Některé vesnice,již byly nucené začít se shánět po jiných možnostech zásobování vodou.A stále čactěji i u nás vysychají i řeky.Některé dříve vydatné potoky ve středních čechách téměř úplně zanikly.Příroda je komplexní organismus a je pošetilé si myslet,že co se děje jinde na planetě,se nás netýká!