Nesmím se plazit po čtyřech a stará se o mě o něco málo starší sestra, taky budu brzy pracovat a až dospěju, opilují mi zuby. Přesto jsem šťastným dítkem. Žiju na Bali.
Dětství, které nezná hračky a přesto je šťastné
Po narození se nemluvňata nosí v náruči nebo zádech až do stopátého dne. Teprve poté jsou dána na zem a nezvládnou-li chůzi, nosí se tak dlouho až první krůčky dokážou sami. Na můj dotaz, proč tomu tak je, jsem se dozvěděl, že chůze po čtyřech, případně jiné posouvání se po zemi, ostrovanům připomíná chování zvířat.
Jak chlapci, tak i dívky jsou zapojeni do práce od nejútlejšího věku. Dříve narození sourozenci mají za úkol především výchovu svých mladších sourozenců. Když se procházíte po vesnici, kde se tyto pravidla bezmezně dodržují, vidíte nejedno malé děvče, jak má přes rameno uvázaný slendang – což je takový velký baby šátek – a v něm nosí mladšího sourozence a řádně se o něj starají. Už od deseti let bývají zapojeny do práce nás dospělých. Prodávají pohledy, drobné suvenýry, ovoce nebo sladkosti.
K dětem se tady od malička přistupuje, jako k dospělým a nic se před nimi neutajuje. I o nejintimnějších věcech mezi mužem a ženou jsou děti informovány velmi brzy. Vypomáhají při chovu domácích zvířat, vyrábí dřevěné suvenýry, pracují na poli, případně opravují nářadí, kterým se obdělává pole. Při sklizni rýže je pomoc dětí na poli naprostou samozřejmostí. Stálý kontakt s rodiči nebo starším sourozencem je zde běžnou věcí. Do školy se nosí stejnokroj.
Fyzické tresty zde neexistují, děti se nebijí a ani se po nich nekřičí. Na poschodí, kde jsem ležel, byly hospitalizovány matky s malými dětmi a já den co den stále obdivoval tu nesmírnou trpělivost, jak mámy snáší chování dětí. Být to u nás, tak už by byly nervy dávno na pochodu a padl by i nějaký pohlavek.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Pilování zubů – Mapandes
Bezstarostné dětství, které nezná hračky, musí jednou skončit a na řadu přichází jak jinak než další slavnost a ceremonie, kterou je pilování zubů. Tento obřad přichází v době puberty a dospívání. Uspořádat mapandes je, tak jako všechny rituály, dosti nákladná záležitost, a proto se často spojuje s jinou příležitosti například svatbou, v pokročilejším věku, nebo dokonce s kremací, pokud je zesnulý neměl upilované.
Bali je plné starých tradic a zvyků. Dědictvím je zde i tanec plný nádherných kostýmů nebo třeba kohoutí zápasy. |
A na pokročilejší věk Raha právě u mne narážel. Můžeš to podstoupit, aby ses po smrti nepřevtělil v démona. Kdo to nepodstoupí, jeho zuby se změní v tesáky, a pak vykonává nepříjemné věci. S úsměvem na rtech, jsem mu poděkoval. Samotné bolestné pilování, provádí převážně bráhman, který zná veškerá zaklínadla a opiluje horní špičáky a řezáky do roviny s ostatními zuby. Piluje se šest zubů a jedná se pouze o kosmetickou úpravu malé části zubní skloviny.
Mnohoženství, ano či ne
Na moji otázku o mnohoženství Raha moc odpovídat nechtěl, ale nakonec mi prozradil. Kdysi záleželo na majetkových poměrech muže a hlavně také souhlasu první ženy, která měla zvážit, že v domě společně s ní bude žít mladší sestra, jak se druhým ženám na Bali říká. A jelikož se balijci žení a vdávají velmi mladí, mít dvě ženy nebylo a není žádnou vzácností.
Obřad pilování zubů je jedním z nejzajímavějších na Bali. Bohužel, nebo bohudík, jeho návštěvu si nelze nijak předem naplánovat, a tak prostě musíte sledovat, kde se něco zajímavého děje a třeba budete mít štěstí.
Pár fotek z obřadu
http://indonesie.asean.cz/fotogalerie/427-indonesie-obrad-pilovani-zubu