Balamků, Bacalar a jedinečná mexická kuchyně

Nečekaně strávené nedělní dopoledne

Noc jsme strávili v útulné dřevěné chatce a do nového rána nás přivítalo kohoutí kokrhání. Naproti naší chatce cvičil jakýsi pár hipíků. Ranní idylku nám majitelka eco rooms doplnila kávou a snídaní. Na oplátku od nás dostala minci z Česka, na slivovici bylo přeci jen trochu brzo. Vyrazili jsme na cestu přes lesy, kde se nad silnicemi houpou provazové žebříky, coby opičí nadchody. Náhle se nám porouchalo okénko u auta, nešlo zavřít, v neděli v období dešťů a praktiky mimo civilizaci. 

V tomto nelehkém úkolu nám byl velikou podporou slovník, kde jsme si vyhledali potřebná slova. V první vesnici jsme se začali vyptávat, kde je nejbližší autoservis. Jedni nám řekli, že po pravé straně, jinde jsme se dozvěděli, že autoservis je ve dvě hodiny vzdáleném městě. Napotřetí nás konečně nasměrovali správně a naštěstí byl pan automechanik stále v práci. Jeho kamarád žil v USA, tudíž jsme se hladce domluvili. Pán musel jet do přilehlého města pro náhradní díl, a tak jsme si dlouhou chvíli zkrátili nedělním obědem. Čekali jsme 3-4 hodiny, usměvavý automechanik nám čekání zpříjemnil pověšením houpací sítě a povídáním o krásné laguně za městem. Povedlo se, auto bylo opraveno, za příjemných 700 korun, a mohli jsme pokračovat. 

Ruiny města Balamků

Při cestě z Escárcegy k Bacalaru máte na výběr z opravdu hodně mayských ruin včetně známého Calakmulu. My se rozhodli pro ranně mayské město Balamků. Slalomem mezi výmoly jsme se prokličkovali až ke vstupu do areálu. Jelikož šlo méně známou ruinu, platili jsme pouze 70 pesos na osobu. Vápencový chodníček nás vedl k prvním dvěma pyramidám, cestou jsme ale míjeli další mayské stavby. Na pyramidy jsme mohli navíc bez ostychu šplhat, zde je to povoleno. Po krátkém schovávání se před deštěm ve výklenku s divokými včelami, procházíme kolem zarostlých kopečků. Ty kdysi byly pyramidy, jak napovídá představivost. Kamenným průčelím jsme se rázem ocitli na prostorném nádvoří, dnes zarostlém stromy. Po levé straně míjíme jakési kamenné tribuny a před námi se tyčí mohutná dvojitá pyramida. V jejích útrobách se ukrývá skvost v podobě mohutné kamenné plastiky s výjevy z mayské mytologie, focení uvnitř pouze bez blesku.

Mayské vnímání světa

Svět měl podle různých Mayů mnoho podob, mohl být kukuřičným polem, krokodýlím hřbetem, nebo ležel na krunýři želvy plující v prapůvodním oceánu. Svět byl stvořen jako celek, lidé i nadpřirozeno jsou jedno, vše prostupuje jakýsi druh posvátné energie. Tou vládnou pouze bytosti podsvětí a nebes, malou část této energie mají však i lidé, v krvi.

Uprostřed světa stál posvátný strom Ceiba s kořeny v podsvětí a korunou v nebi. Do podsvětí vedly cenotes a mělo devět vrstev, každé vládl jiný bůh. Té poslední vládl bůh smrti. Nebe a země byly chápány jako jeden svět a hory je spojovaly. Věřilo se, že hory souvisí s původem člověka. 

Na Yucatánu se věřilo, že svět, v němž žijeme je již čtvrtý. V prvním byli stvořeni trpaslíci a postavili první velká kamenná města, poté však vysvitlo slunce, trpaslíci zkameněli a svět zalila voda. Druzí a třetí lidé byli taky zničeni potopou, pro neuctívání bohů, jen někteří přežili a staly se z nich opice. Čtvrtí lidé (my) jsou vytvořeni ze světlého a tmavého kukuřičného těsta a náš svět by měl být jednou opět zničen potopou. 

Východu, místu zrození slunce, patřila červená barva, západ byl spojen s umíráním a nesl černou barvu, neboť tam slunce zacházelo do podsvětí. Bylo chápáno, že sever míří k nebi, a tedy odtamtud přicházejí deště, značil se bílou barvou. A jih, směřující k podsvětí symbolizovala žlutá barva.

Průzračná laguna Bacalar

Bacalar je průzračně modrá laguna napájená desítkami cenotes. Staří mayové tomuto místu přezdívali B´ak halal, což doslova znamená Místo obklíčené rákosím. Ve zdejších vodách se ukrývají přes 3 a půl bilionu let staré organismy, stomatolity. Toto místo nadchne všechny milovníky nejrůznějších odstínů modrých barev a paddleboardingu. Na své si přijdou i cestovatelé za historií, nad lagunou ční španělská pevnost z dob kolonizace.

Oplocený Bacalar, i tak by se dalo toto místo nazvat, jelikož téměř každý kousek pobřeží je ve městě zabrán hotely, či kluby. Vstup do takového klubu často bývá zdarma, musíte si ale něco koupit. Druhou možnost nabízí veřejná pláž, vstup stojí pouhých 10 pesos a nedaleko od ní je i vysoká dřevěná lávka, která vám dovolí nahlédnout z ptačí perspektivy do zdejšího bažinatého biotopu podél laguny. Břehy laguny jsou lemovány mangrovníky a voda má v létě příjemnou teplotu, není tedy problém v ní strávit celý den. Jenom se nemůžete mazat opalovacím krémem, to kvůli ochraně oněch pravěkých organismů. 

Následujícího dne jsme chtěli vyrazit na paddleobard. Nejdůležitější je nenechat se napálit, hemží se to tu totiž naháněči, kteří vám naslibují modré z laguny. Je proto důležité znát orientačně cenu, smlouvat o ní a domlouvat přímo v půjčovnách. Jsou pořádány také ranní a večerní výjezdy v kolektivu, pokud však chcete mít klid, jde to i sólo. Podařilo se nám vysmlouvat 300 MXP na osobu na odpoledne, a tak jsme vyrazili. Pádla zvolna čeřila vodu, pevnina mizela v dálce za námi. Měli jsme namířeno k Canal de los Pirates, místu, kde se potkávají všechny tours. Starý zaplavený bar ve tvaru lodi je ideálním místem pro skákání do vody. Do kanálu se ale kvůli ochraně zdejšího prostředí nesmí. Tam kde tours končí, my začínali. Vyrazili jsme dále podél protějšího pobřeží a užívali si naprosté ticho a klid a nad námi poletovala hejna ptáků. Při plavání podlé břehů nám běžela fantazie na plné obrátky, jsou mezi těmi spletitými kořeny ukryti krokodýli?

Na jídlo si zde můžete zaskočit do gringo centra města a posedět si v okázalé luxusní pizzerii. Opravdovým dobrodružstvím je však ztratit se ve zdejších potemnělých uličkách a najít si jedno z malých domácích občerstvení. V takové uličce vás usadí na plastové židličky a dají vám to nejlepší ze své domácí kuchyně, pravděpodobně tam budete pouze sami s majiteli a jejich sousedy. 

Za návštěvu v centru však stojí mohutná španělská pevnost z roku 1729 s příkopem. Okolo ní si navíc můžete ve stáncích prohlédnout něco z místní výroby. A když budete mít štěstí, můžete se pokochat mayským akrobatickým uměním, kde se zhruba pět mayů přiváže za nohy k vysokému dřevěnému stožáru podobnému májce. Následně roztočí kolotoč upevněný navrchu a hlavama dolů krouží kolem stožáru.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Mexická kuchyně a stravování

Zorientovat se v mexické kuchyni není jen tak, recepty i typy jídel se liší oblast od oblasti a každá rodina má své tajné recepty. Tradice jídel často sahá k indiánským předkům, obzvláště na Yucatánu. Zde si již staří Mayové pochutnávali na tamales, či tortillách. Ty ostatně vznikly okolo roku 10 000 před Kristem na severu Mexika. 

Mayové na svých vyvýšených polích pěstovali kukuřici, fazole a kakao. Tyto ingredience jsou nezbytnou součástí mexické kuchyně dodnes. Pokrmy z tapírů, pásovců, opic nebo psů byste tu však dnes hledali marně. Oblibě se těší zejména vepřové, kuřecí a hovězí, u moře pak ryby, obvykle upravené na tradiční způsob.

V klasických pouličních taqueteriích, které často mají otevřeno i do 2-3 hodin v noci, zpravidla nabízí jen pár druhů jídel. Tortilly z kukuřičné, či pšeničné mouky, jsou často hněteny přímo před vámi, nebo přiváženy z místních výroben tortill, kde se vyrábí na poloautomatických linkách.

Mezi nejoblíbenější jídla patří taco asado, jde o tortillu s čímkoliv grilovaným. Carne asado se dokonce nazývají i společenské události, něco jako zahradní párty u sousedů. Pokud rádi experimentujete, můžete zde nalézt i tacos s mravenčími larvami-Escamoles, či vynikající Huitlacoche, mayskou pochoutku z plesnivé kukuřice, chutná to líp, jak zní. A tacos je také oblíbenou formou mexické večeře.

Mezi zdejší delikatesy patří Al pastor, maso marinované ve speciální kořeněné směsi. Plátky masa jsou napíchnuté na hrot, maso se pozvolna otáčí a odřezává jako kebab. A na vrchu je ananas, z něhož průběžně odkapává šťáva na maso. Výborné jsou také quesadillas, Mexičani je často jedí na snídani, jde o placky plněné sýrem, masem a vlastně vším co vás jen napadne.

Vše se většinou prodává po kusech, můžete si tedy říct, kolik čeho chcete. Na zapití máte na výběr ze dvou limonád, tou první je Horcata, slazený nápoj z vylouhované a rozmixované rýže, nebo Jamaicu, limonádu z ibiškového květu. O to, který drink je lepší, se zde vedou vášnivé spory. Cestovatelé, kteří se bojí experimentovat, mají vždy po ruce Coca-colu. Jak již všudypřítomná coca-colová auta napovídají, žádný národ na světe jí nevypije tolik, jako právě Mexičani.