HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Báječné chvíle v Hollywoodu

Báječné chvíle v Hollywoodu

Autem napříč Hollywoodem.

14. den Středa, 18. května 2005

Protože jsme ušetřili několik dnů, napadlo nás, že zkusíme přebukovat letenky z neděle na nějaký dřívější let, ale vše bylo beznadějně plné. Strávili jsme tím celé dopoledne, tak jsme operativně změnili plán. Pár minut jízdy od letiště, po silnici Sepulveda, je možné se dostat ke Gettyho centru.Je to nová úžasná stavba, kterou navrhoval architekt Richard Meier a která stála miliardu dolarů. Je financována z odkazu ropného magnáta Johna Paula Gettyho, který po sobě v roce 1976 zanechal 1,3 miliardy dolarů.

Vstup do muzea je zdarma, ale za auto se platí 6 dolarů. Kvalita exponátů je vysoká, je tam od všeho něco. Zdroje muzea jsou nesmírně veliké, proto pro ně není problém koupit nejhodnotnější světová díla. Mě ovšem spíš jak vystavované kousky zaujala celková architektura budov a překrásná zahrada. Poprvé jsem také viděla záchody celé z nerezu a taky záchod pro celou rodinu – maminku, tatínka i děti.

Za hollywoodskými celebritami

Potom jsme se jeli podívat do přímořské čtvrti Santa Monika. Po cestě jsme míjeli krásné domy se zahradami, prostě jak v “americkém filmu“. Přístup k moři však byl i v Santa Monice dost obtížný. Všude se vybíralo vstupné a parkovné. Alespoň na hodinku jsme zaparkovali a tak jsem si slezla dolů k moři a smočila na pár minut nohy. Voda byla studená jako led a vlny byly určitě dvoumetrové. Ostatně, takový bouřlivý a divoký je celý Pacifik.

Na zpáteční cestě jsme to vzali přes ulici Mulholand, která vede Hollywoodskými kopci, na nichž mají svoje sídla největší celebrity. Jejich soukromí je přísně střeženo vysokými ploty, hustými porosty, stromy a silnými bodyguardy, takže jsme toho zas až tak moc neviděli. Chtělo by to místního člověka, který by věděl, kde kdo bydlí.

Udělala jsem si z dálky fotku nápisu Hollywood, který tu roku 1923 vztyčili jako reklamu na nemovitosti. Nápis je známý i jako místo sebevražd. Písmena mají kolem 15 metrů a na ochranu před sprejery jsou zde nainstalovány infračervené kamery a radarem aktivované teleobjektivy. K samotnému nápisu se dá dostat velmi těžko, hustým křovím do pěkného kopečka. A potom musí tito turisté zaplatit vysoké pokuty. Často jsem viděla fotografie cestovatelů sedících v pohodě na obrubníku a za sebou mají slavnýnápis, ale to je kamufláž pořízená v Hollywoodském zábavním parku.

Hollywood

Hollywoodská čtvrť plná fanoušků sci fi

Původně jsme chtěli přenocovat v Hollywoodské čtvrti v nějakém hostelu, jenže jsme měli velkou smůlu (nebo štěstí?). Část čtvrti byla zavřená, museli jsme objíždět nějaké úseky a potom jsme zjistili, že se za chvíli koná premiéra 3. dílu Star Wars , na kterou se sjeli fanoušci z celé Ameriky a vlastně i světa. Nebylo kde zaparkovat, hotely byly zaplněné. Zaplatili jsme si stání za 2 dolary na půl hodiny, abychom alespoň částečně zažili tu atmosféru.

Prošli jsme se po chodníku slávyČínskému divadlu, poslechli si jednu písničku z koncertu Audio Shave a začali jsme hledat ubytování. Nakonec jsme sehnali MOTEL 6 až na druhém konci města, jeli jsme k němu hodinu a byl dost hlučný, protože nad i pod ním vedla značně frekventovaná dálnice, ale po těch dvou dnech strávených v autě mi to připadalo úplně úžasné.

Neuvěřitelný svět filmových studií

15. den Čtvrtek, 19. Května 2005

Nikdy bych nevěřila, že největší zážitky z celého pobytu v Americe si odnesu z nejkomerčnější záležitosti – z Hollywoodských filmových studií. A to jsem původně myslela, že si tuto atrakci nechám ujít a podívám se raději důkladněji na město. Čekala jsem americký multikýč a lacinou zábavu a možná proto jsem byla překvapená a nadšená.

Do Hollywoodských Universal Studios jsme přijeli před desátou hodinou, naštěstí řádně odpočati z noclehu v posteli. Po cestě jsme minuli konkurenty – Paramount Studios a Warner Bros Studios. Lístek stál přes 50 dolarů, mně ho nabídl nějaký překupník za 40.

Rozdělili jsme se a chodili po jednotlivých atrakcích sami. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jako první jsem navštívila Hrad hraběte Drákuly. Bylo to dobře udělané bludiště, kde každou chvíli někdo vyjukl zpoza rohu, všude se váleli kostlivci a všelijaké potvory. Nalepily se na mě adolescentky a neustále strašlivě pištěly a ječely. Občas se mě nějaká chytla za ruku a jiné části těla, tak jsem byla ráda, když je jakýsi duch vystrašil tak, že vzaly nohy na ramena a utíkaly zpět.

Potom jsem sjela po čtyřech dlouhých eskalátorech do dolní, novější části parku. Vlezla jsem do atrakce Jurský park a nastoupila do připraveného člunu. Pluli jsme vodním kanálem, kde na nás plivali vodu všelijací dinosauři a jiná zvířata z pravěku. Na jednom místě na nás padalo auto a zastavilo se těsně u nás. Bylo to na hydraulickém zvedáku. Po několika minutách jsme se dostali na pás, který nás vynesl do vrchního kanálu, asi 20 metrů vysoko.

Proplouvali jsme nějakou továrnou, nebo čističkou odpadních vod (asi to byly kulisy z filmu, který jsem neviděla) a najednou začalo vše výstražně houkat, blikat a reproduktor hlásil, že máme okamžitě opustit prostor, protože za pět vteřin dojde ke katastrofě a budou odpojeny všechny životně důležité funkce. Za těch pět sekund jsme se dostali ke splavu, ze kterého jsme se asi ve 45 stupňovém sklonu řítili dolů. První řady byly zcela mokré, ale v  tom horku, které začalo být, to bylo velmi osvěžující. Atrakce to byla naprosto úžasná, však jsem ji později absolvovala ještě jednou.

Před každou atrakcí se začaly tvořit s přibývajícími hodinami fronty, ale nebylo to nikdy na dlouhou dobu a velmi příjemné bylo to, že z pergol, pod kterými se čekalo, se neustále valila umělá mlha – drobná sprcha, aby lidé v horku nepadali únavou a měli chuť na další akce. Profesionální a úžasné.

Jako další jsem absolvovala představení „Special effects“. Byly nám ukázány na obřím plátně jednotlivé scény z filmů a dvěma moderátory a několika pomocníky „z lidu“demonstrován vznik těchto efektů – všelijaké létání, zvuky, změny pozadí apod. Jednou si z nás vystřelili. Vybrali si malého kluka, do ruky mu dali ovládátka, přivezli obrovskou opici a klukovi přikázali, ať dělá pohyby, že opice je napojena elektrodami na něho a bude dělat to stejné. Kluk se snažil, opice skutečně vše kopírovala, ale na závěr se z ní vyklubal pouze převlečený člověk, který odkráčel po svých. Nemělo to chybu a to byl teprve začátek.

Šla jsem na představení „Backdraft“. Byla to ukázka toho, jak se ve filmech dělá oheň. Vešli jsme do staré továrny a najednou vše kolem nás začalo hořet, padat, jiskřit, houkat. Dokonce se pro zvýšení efektu probořil chodník, na kterém jsme stáli. Za pár minut, kdy už na většinu návštěvníků začala padat deprese a strach z uhoření, se vše jakoby mávnutím kouzelného proutku utišilo, uhasilo, hydraulické zvedáky narovnaly všechny spadené traverzy, žebříky a kusy budovy a byl klid. Dokonalý efekt.

Jako posledníatrakci v dolní části parku jsem navštívila údajně největší krytou horskou dráhu na světě „Mumie se vrací“. Nasedli jsme do vozíčků, samozřejmě jsme se museli dokonale přikurtovat, protože to s námi škubalo, jezdilo vzhůru nohama, pozpátku, pak zase zády dolů a to celé bylo prošpikováno muzikou a všelijakými scénami a efekty z filmu. Bylo to dost adrenalinové, jako na každé dobré horské dráze. Některé úseky jsem jela se zavřenýma očima a občas jsem prohodila slůvka motlitby, abych to přežila, ale bylo to úžasné.

Vyjela jsem zpátky po eskalátorech do horní části a jenom po okrajích proběhla podél vodního parku, kde neustále ze všech stran stříkala voda z vodních děl. Kdo se odvážil jít dovnitř, byl během několika sekund skrz naskrz promočený.

Raději jsem vlezla do atrakce „Shrek“. Jednalo se o 3D, vlastně 4D kino, ve kterém jsemještě nikdy nebyla, tak to byl pro mě neuvěřitelný zážitek. Dostali jsme zvláštní plastové brýle, abychom viděli třírozměrně a stali se součástí filmu. Úžasný dojem byl posilován tím, že se pod námi sedadla různě pohybovala, takže když Shrek cválal na koni, poskakovali jsme s ním, když lítal, tak jsme se nakláněli taky po směru letu. Občas sedadlo jen tak zavrnělo, když se Shrek rozplýval nad svou milou. A když ve filmu létaly kameny, nebo padala voda, tak nás sprinklery umístěné nahoře taky postříkaly.

Projížďka vláčkem

Vylezla jsem z kina a myslela jsem, že užmě nic lepšího v tomto parku nemůže potkat, ale nebylo to tak. Před obědem jsem nasedla do otevřeného autobusu, nebo spíš vláčku s několika vagóny,který s námi projížděl opravdovými Hollywodskými studii, a výklad staršího, velmi charizmatického průvodce umocňoval tu zvláštní atmosféru v místech, kde vzniká většina amerických filmů. Musím říct, že se mi opět potvrdilo, jako už na několika místech v Americe, že průvodci jsou nesmírně profesionální lidé a dělají svou práci s láskou, takže máte pocit, že jsou tady jenom pro Vás, říkají vše tak, jako by to ten den bylo poprvé a naposledy, a záleží jim na tom, jaký dojem si z toho místa odnesete.

Vláčky byly spolu propojeny a průvodce byl snímán do všech vagónků kamerou. Na obrazovce se občas ukázala scéna z nějakého filmu a tak jsme mohli konfrontovat místo, kde vznikala. Například jsme jeli kolem domu, kde se točilo Hitchcockovo Psycho. Z domu nám zamávala vysušená kostra matky.

Vlacek ve filmovych studiich

Projížděli jsme kolem obrovského havarovaného letadla, všude se válela zavazadla, kusy lidských končetin, ze všeho se valil kouř, různě to blikalo, zkrátka jak po havárii. Úplně dokonale realistické, až z toho mrazilo. V mexickém pueblu nám ukázali déšť a následnou povodeň. Lusknutím prstu průvodce se kolem nás přehnalo několik desítekm3 vody.

O pár stovek metrů dál jsme přijeli k obrovské vodní nádrži – rybníku, kde končila cesta. Během pár minut se začaly zvedat z každé strany přehradní jezy, asi metr vysoké, a my jsme projeli prostředkem vody téměř po suchu.

Když jsme projížděli kolem vysokého železného a dřevěného mostu, začaly z něho padat (samozřejmě opět řízené hydraulikou) traverzy a jak jsme se ocitli s vláčkem uprostřed, neodpustili si, aby se s námi celý most nepropadl nějaký metr dolů. Vše děláno pro dokonalý efekt návštěvníkům.

Něco podobného ještě zopakovali přímo v obřích hangárech. V tom prvním jsme vjeli do tunelu, který se začal otáčet. Nic pro klaustrofobiky. V druhém hangáru jsme zažili pravé zemětřesení, s ohněm, povodní, srážkami vlaků metra, padáním aut, domů a všeho kolem. Tam se s námi třásla a propadala i cesta pod námi. Bylo to vše tak věrohodné, že jsem litovala obyvatele LA a Japonska, že něco podobného občas musí prožívat ve skutečnosti.

Plná dojmů po této asi nejlepší atrakci jsem si sedla do restaurace a dala si dobrou čínu za 6 dolarů. Byly tři hodiny a ještě jsem zdaleka neprošla všechno. U zpívajících bluesmanů oděných i v tomparnu do černých sak a brýlí jsem se zdržela jenom chvilku, protože bych nestihla to ostatní.

Back to the Futures byla další chuťovečka, kterou jsem navštívila. Byla to zdokonalená virtuální reality show, která je občas k vidění i u nás. Sedli jsme si do vozítka, které se všelijak natřásalo a naklánělo, a projížděli jsme, nebo spíš řítili jsme se vesmírnou lodí z minulosti do budoucnosti. Velmi divoká jízda, i když to bylo vše prakticky na místě. Však zde také měli zákaz vstupu lidé trpící chorobami srdce, mozku, nervů a klaustrofobií.

Pak jsem stihla začátek představení „Terminátor“. Opět se jednalo o 3D film s Arnoldem Schwarzenegerem, film byl ale navíc různě protkán hranými scénami a všelijakými speciálními efekty přímo v sále. Perfektní, velkolepé. A to nemám ráda akční filmy.

Vodní svět

Odsud jsem se velmi rychle přesunula do nejlepší atrakce, zvané Watter World, která se hraje jen třikrát denně, protože je velmi náročná na fyzickou kondici herců i na speciální efekty. Sedli jsme si do hlediště a než představení začalo, tak jsme se bavili tím, jak jeden z herců nabíral vodu z obrovské vodní nádrže a vyléval ji mezi diváky. Měla jsem co dělat, abych se jí vyhnula, protože kolem mě seděly nadržené pubošky a hecovaly sympatického mladíka, takže voda často létala naším směrem.

Samotné představení bylo opět úžasné. Měli na vteřinu vypočítané efekty – voda, oheň, světlice, vodní skútry, děla, ohňostroje, rvačky, skoky do vody, přejíždění po hrazdách a v koších na vysoko ukotvených lanech. Adrenalinová podívaná a dobrodružství. Neumím vše popsat, jak by si to tato půlhodinová show zasloužila. Ne nadarmo bylo v upoutávce na program napsáno, že se jedná o vodní Armageddon. A označení „1 Rated Show“ dostala zcela právem. Muselo to být taky nesmírně finančně náročné. Už jenom proto, že na závěr se na vodní hladinu sneslo malé letadlo.

Úplně nakonec, už jenom jako tečku na „uklidnění“, jsem zhlédla představení „Animal Planet“, kde konferenciér sehrál velmi milé a vtipné představení za pomoci několika pomocníků a všelijakých zvířat.

Po opuštění Studií jsme nasedli do auta a jeli několik desítek mil za LA, kde jsme na kraji města přenocovali v autě u jakéhosi kostela. Protože nám zbyly tři dny oproti původnímu plánu, rozhodli jsme se, že navštívíme Mexiko a San Diego.

Převzato z mujweb.cz/www/amerika2005

Dáša Pavlíková

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí