Redakce

Ve většině mimoevropských zemí se smlouvá. To je špatná i dobrá zpráva. Dobrá pro ty, kdo toto starobylé orientální umění ovládají. Proto vám radíme – naučte se smlouvat!

Slečna rozkládá jeden hedvábný šátek za druhým: „Tohle je 100% hedvábí, ruční práce. Jsou tkané tady v Burse – vidíte tu značku?“ Prohlížíme nádherné šátky, šály a pashmy z jemňoučkého hedvábí, v nepřeberném množství vzorů a barev. Obchůdky s nejlepším hedvábím dnes zabírají celý prostor Koza Han, starého bazaru s hedvábím.

Jedna z těch vzácných oblastí světa, kde i dnes můžete „objevovat“, je provincie Khorasan v severovýchodním Íránu. V historii byla součástí bohatých a mocných říší, ale dnes je to zapomenutá část i tak málo známé země. Skvostné mešity, tajemné hrobky, zapomenuté hrady a karavanseraje tu překvapí v každém městečku.

O izolovanosti Ladhackého regionu nejvíc svědčí počet jeho přístupových cest. Slovy jedna. Abych nebreptala, oficiálně existují tři. Sedlo první přístupové cesty (5329 m.n.m.) nám zasypal sníh (on nám vlastně teď v květnu ještě neroztál). Druhou přístupovou cestu přes Kašmír nám zasypali Pákistánští a Indičtí vojáci. A že ani na jednu tuhle haldu lopata nestačí, museli jsme se dolopotit do Ladhaku jinak. Nezbylo než bolavě nabourat rozpočet a vznést se přes hory.

Německo – Švýcarsko – Francie – Monako – Itálie – Slovinsko – Chorvatsko – Rakousko 1. den Je pátek 11:00 hodin a po dlouhém pakování vyrážíme já a moje přítelkyně Magda na cestu. Není zrovna nejlíp, trochu poprchává, ale vyjedeme z Liberce a už se to lepší. V plánu máme cestu cca necelých 4000 km přes Alpy dolu na Francouzskou riviéru a podél pobřeží až do Chorvatska a zpátky přes Dolní Dvořiště domu.