HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Zlatý viklan v Myanmě

Zlatý viklan v Myanmě

Zahlédli jste někdy fotografii zvláštního pozlaceného kamene, z jehož vrcholku vyrůstá zlatá pagoda? Nás tento obrázek zaujal natolik, že jsme se vydali kámen najít.  

Zároveň jsme také navštívili tajemnou zemi, o které se mluví jako o zemi tisíce zlatých pagod. Myanma není jen zemí buddhistických památek a vřelých lidských úsměvů, bohužel je také státem, jehož vláda potlačuje základní lidská práva.

K posvátnému viklanu jsme se vydali po téměř měsíčním pobytu v zemi zlatých pagod. Nic jsme nedbali varování rakouských turistů, kteří tvrdili, že cesta ke zlatému viklanu je únavná a složitá a podstoupili jsme několikahodinovou jízdu různými dopravními prostředky.

Město Bago leží asi 80 km od bývalého hlavního města Myanmy Yangon (v listopadu roku 2005 byly všechny úřady přestěhovány do nově vybudované metropole Pyinmana, vzdálené cca 400 km severně od Yangonu). A právě z městečka Bago nám v sedm hodin ráno odjížděl autobus, byl docela pohodlný, neměl téměř žádné zpoždění a jely s ním samé paní učitelky v krásných zelenobílých uniformách, zcela ladících s uniformami dětí, kterých bylo všude nepočítaně. Školní docházka je povinná i v této zemi, ale výuka dle místních lidí moc kvalitní není. Po třech hodinách jsme za cenu 1300 K (při směně na černém trhu cca 45 Kč) dojeli do městečka Kyaiktiyo [čti čaičió]. 

Kyaiktiyo je malé městečko ve státě Mon, 160 km jihovýchodně od Yangonu, kde mají tržiště, pár jídelen podél hlavní silnice a anglické nádraží jako vystřižené z Orwellových Barmských dnů. Na druhém konci městečka je stanoviště pick-upů, kde musíte čekat tak dlouho, až se najde dost lidí na to, aby řidiči stálo za to vyjet. V české kotlině by vozidla tohoto typu zřejmě nesplnila technické parametry a stejně tak počet přepravovaných osob by byl o mnoho vyšší než povolují předpisy. Když se podaří nashromáždit dostatek lidí (někteří sedí na střeše, někteří vlají v závěsu na korbě auta), vydáte se na kodrcavou jízdu skrze výmoly po prašné cestě do vesničky Kinpun, což ještě stále není cílová stanice. Zde musíte přestoupit na nákladní auto, které má na korbě připevněná prkna, na kterých se sedí. Asi nemusím dodávat, že je to velmi nepohodlné, ale kdo nechce šlapat pěšky, musí něco vydržet. Lavičky byly blízko u sebe a nám, zmlsaným bělochům, se tam samozřejmě nevešly nohy. Zaplatili jsme 400 K (cca 13 Kč) a bylo nám velmi podezřelé, že platíme stejnou cenu jako místní obyvatelé, což je v některých částech Myanmy neobvyklé. Cizinci, převážně ve větších turistických centrech, platí za dopravu částku o 25-50% vyšší než místní obyvatelé, na železnici či lodích, které patří státu, platí dokonce zvláštní tarif v USD.

Čekali jsme asi půl hodiny, než se korba auta zaplnila a měli jsme štěstí, že se k viklanu sjížděli poutníci z celé země, jinak by se čekání jistě protáhlo. Další možností je pronajmout si celé auto za 15000 K (cca 500,- Kč). A nebo jít pěšky, což zabere 4-5 hodin. Společně s námi jelo mnoho lidí z různých částí země, kteří cestovali na posvátné místo a také několik mnichů. Když k tomu připočítáme ještě náklad pytlů s rýží a trsy banánů, korba nákladního auta byla zcela plná.

Začala adrenalinová jízda serpentinami vzhůru do kopců, dlouhá asi 11 km. Postranice, kterých jsme se drželi, byly vyviklané a proto bychom si pro příště podobný zážitek raději odpustili. Vzhůru do kopců s námi cestoval i velký černý mrak. A řidič jel stále rychleji a rychleji, po cestě plné výmolů a nezpevněných krajnic.

Když jsme dojeli do vesničky v kopcích, s radostí jsme vystoupili. Bylo to spíše pár stánků s náboženskými předměty a občerstvením na velkém udusaném prostranství než vesnice. Naši spolucestující zůstali na korbě a tak jsme se jediného trochu anglicky mluvícího pána zeptali, co se děje. Ukázal do dáli a řekl „Golden rock“ a vysvětlil, že turistům není povoleno jet nákladním autem až nahoru a my dva tedy už dále nepojedeme. Rozčilili jsme se, ale odůvodnění, že jsme zaplatili stejně jako ostatní nám nebylo nic platné a dotyčného rozesmálo. Mohli jsme se také nechat vynést na bambusových „nosítkách“, ale raději jsme šli pěšky vzhůru do kopce po velmi strmé a klikaté silničce. Cesta měla trvat asi 45 minut, ale šli jsme více jak hodinu. Míjeli jsme malé bambusové domky či spíše chatky, před kterými si hrály děti a nadšeným povykem nám odpovídaly na naše „minglaba“, které v barmštině znamená ahoj. O kousek dál stál stánek s magickými předměty, hadími kůžemi, pařáty a spoustou roztodivných prášků a tajemných lahviček.

Na vrcholku kopce, ve výšce 1100 m nad mořem, se nachází chrám, obrovská vydlážděná plocha s několika svatostánky a spoustou krásných soch a zlatých zvonů. 

Když jsme došli téměř ke chrámu, minuli jsme bez povšimnutí budovu s nápisem „Check-in“. Kdosi po nás chtěl zaplatit 6 USD za osobu, ale my jsme odmítli. Ve vojensky řízené Myanmě musí turisté do některých památek platit vstupné v dolarech zatímco místním je dovolen vstup do všech pagod zcela zdarma. Bohužel peníze nejdou na obnovu kulturního dědictví země, ale pouze do státní pokladny ze které se financuje armáda. A že je těch peněz potřeba co nejvíce, o tom svědčí fakt, že Myanma má největší počet vojáků na počet civilistů na světě a téměř polovina výdajů ze státního rozpočtu je určena pro armádu. Možná to lidé neznalí poměrů odsoudí, ale při návštěvě Myanmy je lepší se vyhýbat platbám státu a raději podporovat soukromé podnikatele a instituce. Proto se například nedoporučuje cestovat vlaky, které provozuje stát, ale raději jezdit s autobusovými společnostmi patřícími soukromým firmám.

Vstupné jsme nezaplatili a vůbec nikomu to nevadilo, raději jsme přispěli na obnovu chrámu do několika z všudypřítomných kasiček s nápisem „donation“.
Zuli jsme boty a vstoupili do chrámu, tedy na terasu lemovanou zábradlím, odkud jsme měli údolí i malé prostranství se stánky jako na dlani. Nohy jsou v Buddhistickém učení považovány za nejvíce nečistou část lidského těla a ve všech chrámech lidé chodí bosi. Kromě toho nikdo nesmí sedět s nohama namířenýma na Buddhovu podobiznu. Kolem nás se převalovaly mraky a my měli pocit, že jsme se ocitli na vrcholku světa. Byl odtud úžasný rozhled po zalesněné krajině a protějších kopcích. A pak jsme uviděli to hlavní, co přitahuje davy poutníků z celé země – zlatý viklan, nejposvátnější místo Myanmy.
Podle legendy obdržel v 11. století barmský král Tissa Buddhův vlas. Poutník, který mu ho dal si ale přál, aby král našel kámen podobný tvaru jeho hlavy. Ve stupě na vrcholu kamene pak nechal uložit posvátný Buddhův vlas. Jestli je to pravda, to se již asi nedozvíme. Jisté však je, že k viklanu se sjíždějí poutníci a kámen neustále pozlacují zlatými plátky. Dotknout se posvátného viklanu je dovoleno pouze mužům. Ženy musí zůstat v dostatečné vzdálenosti a smějí se pouze modlit směrem k viklanu. Celé místo mělo úžasnou atmosférou, jakou jsme zatím poznali pouze v menších chrámech v horách.

Když Michal sešel k viklanu, hned dostal od místních poutníků pár zlatých plátků k pozlacení kamene. Zlacení buddhistických relikvií je forma příspěvku jednotlivce na buddhistické památky, projev úcty. Já se mezitím dala do řeči s jedním pánem z Yangonu, který mi řekl, že tu zítra ráno bude slavnost se stovkami mnichů a věřících z celé Myanmy a mnoho náboženských obřadů. Škoda, že jsme museli odpoledne zpátky do Baga… bylo by to určitě pěkný zážitek. 

Čas rychle běžel a tak jsme raději začali sestupovat z kopce dolů do mezistanice, kde jsme sedli na korbu nákladního auta a zběsilou cestou sjeli do Kinpunu. Tam jsme počkali na pick-up a v cca 16 hod. jsme dojeli zpět do Kyaiktiyo. Dozvěděli jsme se, že do Baga už dnes nepojede žádný autobus ani pick-up.

Myanmar foto Radka Cudlínová

Se smaženou rýží v igelitovém pytlíku a čínskými hůlkami v rukou (oblíbený způsob rychlého občerstvení) jsme začali čekat u silnice. Naštěstí jsou místní lidé podnikaví a jeden z nich nám domluvil odvoz do Baga za 1500 K na osobu (cca 50 Kč) v osobním autě, ihned od řidiče vyinkasoval provizi a my byli spokojení, že se z městečka dostaneme. Problém byl totiž v tom, že nedaleký most klenoucí se přes řeku za městem Sittoung se v šest hodin zavírá. Řidič auta jel po úzké, málo udržované silnici i 110 km/h, ale byla to pohodlná cesta a my měli možnost pořádně si prohlédnout krajinu a nádherná rýžová políčka rozprostírající se, kam až oko dohlédlo. Zajímavostí je, že většina myanmských vozů má volant na pravé straně, protože se do země dováží staré japonské automobily i autobusy. Ale stejně jako v Evropě se jezdí vpravo, což způsobuje problémy hlavně při předjíždění. Snad na truc Angličanům, kteří zemi kdysi kolonizovali. Naštěstí myanmský provoz není příliš hustý a tak dopravní nehody způsobují hlavně neopatrní řidiči skútrů. Řidič musel několikrát zastavit u různých kontrol a platil poplatky, takže mu z našich peněz moc nezbylo. Vojenská diktatura se mimo jiné projevuje i tím, že jsou na každé silnici za městem závory, u kterých se lidem kontrolují doklady, zavazadla i samotné dopravní prostředky. Cestou k nám přistoupily ještě dvě paní učitelky a po šesté jsme v pořádku dojeli do Baga. Večer jsme se v hotelu ptali, proč jsme nemohli jet s ostatními až na vrchol kopce. Prý by turisté mohli vypadnout ven a to si vláda nemůže dovolit riskovat…

A taková je celá Myanma. Vojáci rozkazují a přikazují a nejvíce na to doplácí obyčejní lidé, kteří nic nemají. Pevně věříme, že vojenská diktatura nebude v zemi vládnout na věky a všichni ti úžasní lidé, kteří nám v náznacích záviděli českou demokracii, se jednou dočkají své vlastní svobody.

Myanmar - foto Radka Cudlínová

Zkušenosti čtenářů

Stepan Kroupa

Ahoj, technicka otazka – v cestine se pouziva Myanma namisto anglickeho Myanmar? Dik SK

Stepan Kroupa
Stepan Kroupa:

Psala jsem Myanmar. Změnu udělala redakce. Nevím, jak je to v ČJ, většinou používám anglické názvy.

Radka
Stepan Kroupa:

Samozřejmě jsem odpověď psala já :o)))))

Lukas Synek
Stepan Kroupa:

Pred par lety jsem take navstivil Barmu a resil jsem problem s nazvem kvuli naslednym promitanim. Sami Barmanci vyslovuji Myanma (dlouhe "a" na konci), stejne tak Anglicane ("r" je tam jen kvuli prodlouzeni predchoziho "a"). I cesky termin by tedy mel byt Myanma. Proc ho prejimnat z anglictiny, kdyz muzeme primo z barmstiny? Ke stejnemu nazoru dospel mimojine i magazin Koktejl. Otazka nazvu nic neubira krase teto zeme. Patri stale k tomu nejlepsimu, co jsem kdy navstivil.
(Pisu bez diakritiky, protoze toto odesilam z Ciny.)
LS

Komous
Lukas Synek:

Nastesti jsme ty cmarance nejak prelouskali!

Petr
Stepan Kroupa:

Byl jsem v Barmě dvakrát a při čtení vašeho příspěvku o Golden Rock jsem si rád v duchu připomněl svou návštěvu tohoto místa. Na rozdíl od vás jsem tam strávil tři dny, takže mám jen trochu více zážitků. Popisujete Golden Rock a cestu k němu velmi věrně. Cesta nahoru na náklaďáku se už po pár minutách jeví tak trochu jako pokus o sebevraždu. Nezažil jsem tam ale nikoho, kdo by náklaďákem pohrdnul a vyrazil na první dlouhý úsek pěšky. Co se mi ale trochu příčí, je velmi negativní obraz barmské junty. Jistě, je to ve srovnání s demokraciemi západního typu dost neštěstí, ale znám země, kde se lidem žije stejně ba ještě hůře a na žádnou vojenskou vládu si stěžovat nemůžou. Barmánci, jedni z nejpříjemnějších lidí v celé jihovýchodní Asii, by si určitě zasloužili civilní režim, avšak útoky na vojáky v čele Barmy mi v některých případech připadají umělé a vykonstruované.

Honza
Petr:

Veci je jiste treba videt v sirsich souvislostech, ale zaroven je naprosto zbytecne hledat omluvy pro zrudne rezimy tim, ze se porovnavaji s rezimy jeste zrudnejsimi.
V pripade Barmy v zadnem pripade nejde rict, ze by vojenska vlada mela byt jistou snahu o zajistovani zakladnich poteb obyvatel.

Nemocnic poskytujicich zdarma zdravotni peci je v cele doslova par, jeden doktor pripada asi na 10-12 tisic obyvatel. Poskytovana uroven osetreni je velmi nizka, je nedostatek i zakladnich leku (ty si musi pacienti stejne hradit), o nejake operaci zdarma nemuze byt ani rec.

Zdaleka ne vsechny deti chodi do zakladnich skol, mozna by se dalo rict ze vetsina deti ve velkych mestech, na venkove a zejmena v oblastech s prevazujicim obyvatelstvem nebarmske narodnosti (spravni oblasti s oznacenim stat) deti chodicich do skol neni ani vetsina. Uroven skolstvi je po vsech strankach nedostatecna, je katastrofalni nedostatek ucitelu, jejich platy jsou doslova smesne. Jeste donedavna byla zavrena vetsina fakult vysokych skol, velmi pozvolna se nektere otviraji, ale stejne tam nema moc kdo ucit, protoze vetsina ucitelu byla zavrena stejne se zavrenim vysokych skol.
Ve velmi mnoha zakladnich skol probiha vyuka jenom 3-4 dny v tydnu a to jenom nekolik malo hodin.

Duchody vyplaci vlada pouze tem penzistum, kteri pracovali jako statni zamestnanci, predevsim jako policiste a vojaci, cim vyssi sarze, tim vyssi odmena.

Vlada nepodporuje levne secondhandove dovozy televizi, ale ma monopol na jejich dovoz ze zahranici, stejne tak jako ma monopol na dovoz napriklad ojetych automobilu a samozrejme na vyvoz temer vsech surovin. "Slusny televizor za 70 dolaru" je pro naprostou vetsinu lidi nevidany luxus.
Satelitni anteny je sice paradoxne mozne volne koupit, ale jinak plati prisna cenzura kontrolujici veskera media vcetne novin, casopisu, internetu, televizniho a rozhlasoveho vysilani, filmu a volne prodavanych CD.

Stejne scestny mi pripada nazor, ze kdyby se vlady ujala soucasna opozice (jak dokonce pises "udajna demokraticka opozice"), tak se zeme rozpadne. Je tedy dobre drzet nejaky stat silou? Kdyby Cinu nedrzeli pevnou hodni soudruzi, tak se taky rozpadne, podobne to bylo s Irakem a s jinymi staty. Da se proto rict, ze je dobry nasilim drzet nejake narody pohromade v jednom state, kdyz o to nejen nestoji, ale mnohdy jim pri tom jde o zivot?
Zkusil ses zamyslet nad souvislosti mezi tim, ze nejvice proti nadvlade barmske junty bojuji prislusnici etnickych mensin (v naproste vetsine jim ale nejde o odtrzeni od Barmy, ale o vymaneni se z brutalni vojenske nadvaldy) a tim, ze vojenska vlada vuci etnickym mensinam vede v mnoha pripadech genocidni valku?

Nazory v tvych prispevcich jsou jako vystrizene z platku vojenskeho rezimu s nazvem New Light of Myanmar, kde se to dobrymi skutky generalu a jejich samou peci o blahu vseho lidu jenom hemzi, stejne tak i v barmskem televiznim vysilani.

Samozrejme se na ruzne vlady pohlizi ruzne a jako hlavni kriterium vlidneho jednani je mnozstvi ropy v dane zemi a ochota jejich vladcu tu ropu prodavat spravnym smerem. Jestli se potvrdi dostatecne zasoby ropy u barmskeho pobrezi, budou mozna i barmsti generalove velmi vlidne prijati v Ovalne pracovne jako nekteri z tebou zminovanych stredoasijskych despotu.
V zadnem pripade to ale nic nemeni na tom, ze se generalove k lidem barmy chovaji naprosto zrudne a podle meho nazoru se rozhodne neda rict, ze utoky na vojaky v cele Barmy jsou vykonstruovane a umele, jak pises, naopak o spouste zrudnosti se okolni svet ani nedozvi. Vojenska vlada Barmu zplundrovala a zdevastovala po mnoha strankach a zadnou omluvu si ani nahodou nezaslouzi.

Ja
Honza:

Kazdy rezim ma svoje plus a minus, bavit sa o tom a rozoberat, kto ma pravdu je strata casu, je to podobne, ako bavit sa, ze ktore nabozenstvo je spravne. V Thajsku je sloboda a vysoka prostitucia, buddhizmus je tam niekedy uz iba ako image, ak pride sloboda do Barmy, bude tam to iste. V Cine ci Barme som sa prechadzal o pol noci sam krizom krazom, v USA ci inych „demokratickych“ krajinach by som si to netrufol. Vzdy bude nieco na ukor niecoho, demokracia je utopia. A ohladom Ciny? Hmm, ak by bola v Cine revolucia, bol by to podla mna poriadny masaker a dosledkom neho by emigrovalo mozno 50% obyvatelov do Europy, co je zhruba 700 milionov ludi, europania by sa stali mensinou. A Irak? Je tam teraz lepsie??? Ved viac ludi zomrelo za demokracie ako za Saddama, uz nikdy tam nebude klud, alebo minimalne 30 rokov potrva tato krvava hra. Je zbytocne to analyzovat, mate to ako atentat na Haydricha, jedni v tom vidia hrdinstvo, druhi masaker, ak by vdaka tym dvom bola vyvrazdena moja rodina, neviem, ci by som ich ospevoval, vec pohladu…

Asmat
Stepan Kroupa:

Přijde mi, že název Barmy v češtině ustálen příliš není (míněno Myanmar vs. Myanma). Podle stránek Ministerstva zahraničí (www.mzv.cz) se země oficielne jmenuje Myanmarský svaz, zkráceně používají Myanmar. Tak to jen tak na okraj, v podstatě to není zas až tak důležité.

Radka Cudlínová
Asmat:

:o)) Cesta náklaďákem byla spíš hodně adrenalinový zážitek…
Nemyslím, že bych v článku až tak kritizovala vojenský režim. Je mi jasné, že v Severní Korei je to mnohem horší, ale po shlédnutí několika dokumentů o Barmě, po přečtení spousty článků a zpráv i po té, co jsme mluvili s místními lidmi bych jim opravdu moc přála, aby měli konečně svobodnou zemi. Osobně mi přijde, že ten režim tam je docela tvrdej….

Petr
Radka Cudlínová:

Je to, samozřejmě, na dlouhou diskusi, v níž by zaznělo mnoho argumentů pro i proti. Přirozeně bych byl všemi deseti pro, aby Barmánci měli civilní vládu, parlament… Na straně druhé nelze vojenské juntě upřít jistou snahu zajišťovat základní potřeby obyvatel, tedy pokud to při bídném stavu ekonomiky a rozkrádání bohatství země jejími špičkami jde: existují nemocnice poskytující zdarma tu nejzákladnější péči, všechny děti chodí do základních škol, vláda dokonce vyplácí většině penzistů důchody (byť bídné), atd, atd. Každý si může koupit televizi a satelitní anténu (vláda podporuje levné secondhandové dovozy televizí, hlavně z Japonska, takže slušný přijímač lze pořídit už od cca 35 do 70 dolarů), drtivá většina Barmánců může cestovat do zahraničí, přirozeně jen za podmínky, že si zaplatí drahý pas a získá potřebná víza, lze si pořídit mobil (i s licencí dnes přijde na zhruba 2,5 tisíce dolarů). Řada tzv. svobod je jen otázkou peněz. Situace je to tedy v mnoha směrech podobná jako v řadě afrických , muslimských nebo středoasijských zemích, které jsou tzv. parlamentními demokraciemi. Nemálo rozšířený v Barmě je názor, že kdyby se ujala vlády současná opozice (a negativních příkladů v novodobé historii při přebírání moci údajnou demokratickou opozicí je více než dost), zemi hrozí rozpad… To jen pár příkladů a myšlenek, věci většinou nejsou jen černo-bílé.

honza
Petr:

tak pockej, co je to za logiku, nejsou vlastne tak zli, protoze jinde jsou jeste horsi, zajistuji jim zakladni potreby, par lidi je v zelezech a generalove si delaji svatbu za padesat milionu dolaru

Radka Cudlínová
honza:

Tak nějak… ono je vždycky někde ještě hůř, že jo :o(((((

Petr
honza:

Zní to možná na první pohled trochu nelogicky, ale snažím se věci vidět v co nejširších souvislostech. Proti Barmě existuje například řadu let silný tlak, hlavně ze strany USA a částečně i EU, který v uplynulých měsících ještě zintenzívněl (viz třeba Havlova a Tutuova zpráva). Mnoho Barmánců, jak jsem s nimi měl možnost mluvit, je tomu velmi ráda a spojuje s tímto tlakem naděje na uvolnění vnitropolitických poměrů, zlepšení ekonomické situace, snad i na postupnou demokratizaci. Na straně druhé byl třeba minulý týden německý ministr zahraničí Steinmeier na oficiální návštěvě v pěti postsovětských středoasijských republikách. Bylo to poprvé, co šéf diplomacie z některé země EU navštívil naráz tolik tamních zemí. Důvod? Německo, předseda Unie v první půli roku 2007, připravuje novou unijní politiku vůči středoasijským vládcům, která by se dala opsat i jako nová fáze sbližování. Není žádným tajemstvím, že ve Střední Asii vládnou despotické, autokratické režimy. Jistě, mají ropu, plyn, strategickou polohu… Takže, obtížná lidská práva stranou…? Pokud jsem tedy v předchozím diskusním příspěvku napsal, že barmská junta má o své poddané jakouž takouž elementární starost, činím tak mimo jiné v souvislosti s nepochopením toho, že Barma se ocitla na se znamu zemí tvořících "osu zla", zatímco despocie ve Střední Asii a jinde nikoli. Dokonce naopak. Znovu ale zdůrazňuji, že barmské vojenské vládě nikterak nefandím a že Barmáncům přeji co nejlepší budoucnost. Jen, jak už jsem řekl, pokouším se pohlížet na tyto věci komplexněji.

Petr
Petr:

mozna komplexneji, ale to nemeni nic na tom, ze jsi napsal asi nejzmatanejsi prispevek na tomhle serveru, adolf hitler se taky zaslouzil o zamestnanost a polpot mel slozite detstvi,meni to neco na podstate toho, ze to byli zlocinci, to, co se deje nikde jinde a jak se k tomu staveji evropske zeme, nebo kdokoliv jiny, vubec neomlouva barmsky rezim a to je ten principialni omyl, pises o nasem pokrytectvi a tim jakoby vystavujes omluvenku barmskym generalum, dobraci, ktery vlastnimlidem nesebrali uplne vsechno a dokonce, kdyz budou hodni apozadaji si opovoleni a budou na to mit, tak si budou moci koupit telefon, hodne stary vtip z radia jerevan, hlas ameriky hlasi, ze v sovetskem svazu se nediodrzuji lidska prava,po dvou dnech mlceni se ozve radio jerevan,no a co vy zase mlatite cernochy

Petr
Petr:

OK. Když můj příspěvek považuješ za zmatený ba nejzmatenější na tomto serveru, s tím mohu sotva něco dělat. Tedy naposledy, na dosvětlenou. Chtěl jsem tím jenom upozornit na jisté pokrytectví ze strany demokratického světa ve vztahu k Barmě a dalším mizerům, kteří stále vládnou na mnoha místech světa. Někoho se rozhodneme z jistých důvodů zatracovat, jiného, který není o nic lepší, naopak z jiných důvodů tolerujeme a paktujeme se s ním. Svým způsobem to nyní dobře dokumentuje i čerstvý verdikt smrti nad Saddámem Husajnem. Na jedné straně nemůže být pro tohoto zločince nic spravedlivějšího než šibenice. Na straně druhé soud iniciovaly, z pozadí řídí a platí USA, tedy země, pro kterou byl Saddám největším přítelem mezi vládci arabského světa v době, kdy páchal své největší zločiny. Američané věděli o jeho zvěrstvech nejen vše, ale ještě mu dodávali zbraně a smrtící plyn… Pokud tedy kritizuji Barmu, vždy, pokud k tomu mám prostor, připomenu i jisté pokrytectví světa ve vztahu k barmským generálům a jim podobným lumpům v jiných koutech planety. A třeba i to, že barmská junta, přirozeně ve snaze udržet se u moci, je ochotna zachovat se v některých směrech ke svým občanům lépe než vládci některých zemí, s nimiž různé demokratické státy úzce spolupracují. Pokud to považuješ za zmatený postoj, tak se asi na svět díváme trochu jinýma očima. Ale proč ne.

Honza
Petr:

povazuji a napisu tu tvoji vetu do asi logictejsiho smyslu, barmsti generalove jsou PRAVEM KRITIZOVANI, jine zeme jsou NEPRAVEM NEKRITIZOVANI, ale to ty prvni nijak neomlouva, mj. maji na svedomi ekonomicky rozvrat jinak bohate zeme, tisice mrtvych pri potlacovani demonstraci, tisice politickych veznu atd., zeptej se napr. v Mandalayi Moustache Brothers, kteri sli do zelez za par vtipu jestli si taky mysli, ze ti jejich vladci nejsou tak spatni, kdyz jinde je to horsi, proste si musis vybrat, jestli pises o pokrytectvi Zapadu, nebo situaci v Barme

iva
honza:

"Na straně druhé nelze vojenské juntě upřít jistou snahu zajišťovat základní potřeby obyvatel"
Petre, s tvoji obhajobou te vojenske junty v Barme nesouhlasim, protoze pred rokem 89 nam tady komunisti taky zajistovali zakladni potreby a kdyby tu stale vladli, tak bys tu ted tezko mohl napsat, ze jsi Barmu navstivil 2x, protoze za jejich vlady bys mohl jet maximalne za babickou do HorníDolní, a ne svobodne si cestovat po zemekouli …

Prikladam tu odkaz na clanek o luxusni svatbe barmskeho generala, ktera vyšla na 50 milionu, je tam zaroven i video ze svatby (opravdu to je svatba BARMSKÉHO generala, ne Brunejského…. :))

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pa cifik/clanek.phtm l?id=279953

jaromir
iva:

ano, jejich dobrota spociva v tom, ze jeste nezabili vsechny a neukradli vsechno, pokud je nase latka nastavena takto nizko, tak pak jsou opravdu kritizovani neopravnene, timhle komplexnim pohledem lze opravdu omluvit uplne vsechno, souhlasim s tim prispevkem, ze petruv nazor je ponekud zmateny, vychazi z toho, ze vlada barmskym obyvatelum neco zajistuje jakoby jim davala ze sveho, ve skutecnosti jim proste jenom z toho, co jim kradla, nepatrnou cast vraci

iva
Stepan Kroupa:

Tak se omlouvam, odkaz se mi nepovedl, takze ho dam sem znovu, pokud ho opet "zvojtim", tak je to na aktualne.cz – zahraniční – asie a pacifik, clanek "Unikátní video o luxusu a barmské vládě"

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pa cifik/c lanek.phtml?id=279953

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí