Dnes jsem si po celonocnim tanceni salsy a popijeni Cuba Libre trochu prispal a dopoledne, pri ceste na Akademii k jednomu z mala existujicich pocitacu napojenych na internet, si dopral prepychu a v colectivu si zaplatil za 1 dolar cele predni sedadlo. Pro nepoucene dodavam, ze na prednim sedadle bezne jezdi vedle sofera dva lide a nekdy i vice. Vcera jsem dokonce videl jet na motorce 4 cestujici! Jedna divenka sedela celem k ridici na riditkach, dalsi par za ridicem. Jak to dokazali, nevim, ale jelikoz to mistni lidi i policisty nechalo chladnymi, asi to neni zadny mimoradny vykon……
Dnes jsem si po celonocnim tanceni salsy a popijeni Cuba Libre trochu prispal a dopoledne, pri ceste na Akademii k jednomu z mala existujicich pocitacu napojenych na internet, si dopral prepychu a v colectivu si zaplatil za 1 dolar cele predni sedadlo. Pro nepoucene dodavam, ze na prednim sedadle bezne jezdi vedle sofera dva lide a nekdy i vice. Vcera jsem dokonce videl jet na motorce 4 cestujici! Jedna divenka sedela celem k ridici na riditkach, dalsi par za ridicem. Jak to dokazali, nevim, ale jelikoz to mistni lidi i policisty nechalo chladnymi, asi to neni zadny mimoradny vykon……
Pomalu zacinam travit vecery jako Kubanci – ziranim na televizi. Abych sam sebe ospravedlnil, tvrdim, ze je to ciste z duvodu pedagogickych a vzdelavacich. Pokud se divam na anglicky mluveny film se spanelskymi titulky, akorat obcas nevim, jestli mam spise poslouchat nebo cist. Bezesporu zabavnejsi forma nez kurzy ve skole. Kubanska televize ma v soucasne dobe dva programy a oba jsou, mereno evropskymi mirami, dost bidne. Rano funguje vysilani asi od 7 do 9 hodin, odpoledne pak do pozdni noci. Na poradu jsou vetsinou informace o vydobytcich revoluce, prenosy mnohahodinovych projevu Fidela, demonstrace za navraceni Eliana ci jihoamericke romanticke dvousetdilove telenovely, ktere mistni zenska polovina naroda zboznuje jeste vice, nez ta Ceska. Kubansti muzi davaji samozrejme prednost doutniku a rumu z cukrove trtiny.
Salsa azivot v noci
Co by to bylo za povidani o Kube, pokud bych nezminil nocni zivot.Havana byla jiz ve tricatych letech proslulym rekreacnim mistem americkych milionaru, proslula svymi nocnimi podniky, hernami, bary a predevsím nadhernymi mulatkami. Nektere ze zdejsich hotelu patrily americkym mafianskym kmotrum, svùj oblibeny podnik zde mel pry i Al Capone.
Puvodni lesk a trpit podniku je sice dnes ponekud zasly, to vsak nic neubira na atmosfere stovek baru, které i dnes navlas odpovidaji liceni Papa Heminwaye. Ostatne, kdo chce proniknout do mentality mistnich lidi, at si precte jeho Ostrovy uprostred proudu a Starce a more. Mimochodem, kapitan Hemingwayovi jachty Pilar George Fuentes dodnes zije v pristavu Cojimar, který je jiz soucasti velke Havany a odkud stejne jako pred lety vyplul na svùj boj s morem romanovy hrdina, vyplouva mala flotila rybarskych lodek na lov zraloku i dnes.Pan Fuentes, jiz sam starec, casto vecer useda za stul v restauraci, kde sedaval a psal sve romany jeho kapitan a rad vypravi stare pribehy a o lasce kubanskych lidi k autorovi, který tuto zemi proslavil v literature.
Proslule bary a podniky, jako La Bodegita del Medio, Floridita, kabarety Tropicana ci Turquino jsou dnes spis umelou atrakci mámíci tvrdou menu od stovek turistu, nahnanych do nich cestovnimi kancelaremi a platicich premrstene ceny.Mnohem autentictejsi atmosferu a mnohdy radove nizsi ceny mají podniky kuprikladu v casti stare Havany mezi Plaza Vieja a pristavem. Pri trose stesti a neustupnosti zde muzete vychutnat salek jedinecnecerne kavy za 1 peso (0,05 USD), za kterou o dve ulice vedle zaplatite dolar.
Milovníci latinskeho folkloru a hlavne Salsy, hudby a tance který se na Kube vyvinul ze starsi hudebni formy – Sonu, by nemeli vynechat navstevu podniku Casa de la Cultura de Habana Vieja (vstupne zdarma, denne od 20-24 hod ruzne zive kapely, pro cizince témer neznamy a nenavstevovany podnik pod sirym nebem), Casa de los Escritores y Artistas Cubanosve ctvrti Vedado (nekolikrat tydne odpoledni vystoupeni afrokubanskych folklornich skupin, vstup 5 USD), turisticky (hlavne cizimi rezidenty zijicimi v Havane) navstevovane Cafe Cantante na Plaza de Revolucion (vstup 10 USD, ziva salsova hudba, tanec) a pro milovniky hudby naprosta nutnost, Casa de la Muzika ve ctvrti Playa, velky podnik poradajici denne dva koncerty s moznosti tancovani (vstup na odpoledni predstaveni 17-20 hod je 20 pesos, plati se v narodni mene, na vecerni akce vstup cca 5 UDS).
Kdo nechce utratit 30-80 dolaru za vstupne do znamych kabaretovych podniku, ma moznost navstivit kabaret Salon Rojo ve ctvrti Vedado, vstupne 10 dolaru zahrnuje nejen podivanou na spore odene tancici dlouhonohe krasky, ale i neomezemnou konzumaci kubanskeho rumu a koly! Vzhledem k tomu, ze v nocnich podnicich stoji alkoholicke drinky 2-6 USD, tak mohu navstevu tohoto podniku vrele doporucit.
Vedle vyse jmenovanych podniku ale v Havane naleznete doslova stovky drobnych baru, diskotek a kabaretu. Jen jedno upozorneni – nocni zivot zde zacina az kolem pul jedenacte v noci a predstaveni v exkluzivnich podnicich casto zacinaji az o pulnoci. No a nadherne mlade mulatky virici v rytmu Salsy – to se od dob Al Caponeovych nezmenilo a muzete na ne v hojnem poctu narazitpred kazdym podnikem s hudbou……
Vcera v podvecer, kdyz jsem se coural po pesizone a vyhlizel bar, kam se zapadnu ochladit, nekolikrat po sobe me zastavili mistni mladici, chvalili moje boty a delali navrhy typu „vymenim sestru za Vase boty“. Sestru mi ovsem neukazali, takze jsem pred vymenou dal prednost statu quo. Jak se blizila noc, mnozily se snahy nalakat me do nektereho z pocetnych soukromych podniku, paladaru, diskotek, baru s kapelami vyhravajicimi Salsu nebo mi alespon prodat krabici doutniku svetoznamych znacek Partagas, Monte Christo ci Cojiba za desetinu jejich oficialni ceny.
Dlouho jsem se domnival, ze se toto zbozi krade v tovarnach a siti prekupniku prodava na ulicich, ale jednim zasvecencem jsem byl posleze uveden do praveho obrazu – existuji tajne domaci „fabriky“, kde se z tabaku nakoupeneho na venkove rucne vali doutniky, domaci dilny vyrabejici „originalni“ drevene krabice a etikety a samozrejme sit prekupniku nabizejici turistum za 1 dolar dvacetidolarovy protejsek. Podle vyjadreni znalcu kuraku vsak mnohdy kvalita techto produktu nedosahuje proslulych vlastnosti oficialni produkce, ale kdo to u nas pozna…..
Podobne dilny existuji i pro vyrobu jinych popularnich prodejnich artiklu, zejmena tzv. PPG, oficialne zvaneho Polycosanol, farmaceutickeho preparatu vyrabeneho z cukrove trtiny a velmi draze prodavaneho jako lek na snizeni cholesterolu a povzbuzeni sexualni vykonosti. Cerny trh neni orientovan jen na turistickou sferu, i mezi kubanci panuje cily podzemni obchod, zejmena s oblecenim, masem a sperky. Vynosna byva i tajna spekulace na vymenu peso/dolar (zatimco v Havane panuje nyni kurs 20-21:1, ve vychodnich provinciich se dolar na ulici prodava az za 22-23 pesos. Jini machri vydelavaji na mistni podminky enormni sumy na transakcich s motocykly, ktere jsou ovsem na nase chapani nesmirne komplikovane a neobejdou se bez zainteresovani ruznych uredniku.
Jednim z nejzivejsich nocnich mist Havany je cinska ctvrt, rozkladajici se kousek od centralniho namesti s Capitoliem, ovsem pravych cinanu zde moc k videni neni. Zato je tu spousta hospudek, baru a diskotek, nabizejicich sluzby v kubanske mene, coz sem laka davy lidi. Jelikoz se nejedna o moc exponovane turisticke misto, je zde mensi koncentrace policistu a proporcionalne k tomu vetsi hustota divek tlacicich se na ulici pred diskotekami a cekajicich az jim nekdo zaplati vstupne. To odrazi dalsi z nescetnych kubanskych specifik: prvych patnact divek ma vstup zadarmo, ostatni plati 3 dolary pokud jdou samy, ovsem cizinec doprovazejici divku plati 5 dolacu za sebe, dalsich 5 za divku. Inu, v Cechach mame take dvoji ceny na hradech a zamcich, pro tuzemce a pro imperialisty a na Kube nam to vraci.
Jak jsem byl poucen mym ciceronem (nekdy je vyhodnejsi se nechat lapit pruvodcem, ktery blokuje nabidky a obtezovani jinych nadhanecu), cena popularnich drinku se pohybuje kolem 4 dolaru, takze je vyhodnejsi zakoupit celou lahev rumu („tuzemsky“ stoji v podniku zhruba 6 USD, Havana Club 20, zatimco v obchode 3), lahev koly a michat si sam. Noci jsou nyni i po pulnoci velmi teple a to vetsinou znacne podporuje konzumaci. Ackoliv opilcu tu clovek po ulicich moc nevidi, alkohol je totiz pro vetsinu lidi tak drahy, ze si opici nezaplati. Jako u nas obcas lide popijeli Okenu, najdou se zde pripady, kteri si rezou rum trochou benzinu, aby mel tu spravnou silu…….
Havanske pamatky
Ze dne na den se ochladilo, na Kubu prislo „frente frio“, fouka silny vitr, vlny na Maleconu se tristi do vyse mnoha metru a cele pobrezi je zahaleno slanym zavojem mlhy z morske vody. Kapicky vody ulpivaji na brylich a za chvilku na nich vytvari slane krystaky, pres ktere skoro neni videt. Kdyz se nepohybuji, je v tricku skoro zima. Takoveho pocasi je treba vyuzit a vyrazit na vandr do hor (je to komicke, u nas clovek ceka na pekne pocasi a otepleni, tady na ochlazeni). Mezitim vyrazim na prohlidku vyznamnych historickych mist Havany.
Vyznamnou dominantou mesta a jednou z nejstarsich puvodnich staveb je pevnost Morro (nebo celym puvodnim nazvem Los Tres Reyes del Morro), vybudovana u vjezdu do pristavu v Havanske zatoce v 16. stoleti. Pevnost slouzila zejmena k obrane proti utokum anglickych korzaru, pustosicim a drancujicim spanelske pristavy v Karibiku. Navstevnik muze obdivovat stara dela, prochazet se po bastach a nadvorich ci se vysplhat na majak, korunujici pevnost. Soucasny 44 metru vysoky majak byl postaven na miste puvodni veze, rozbite v roce 1762 pri utoku piratu. Na spicce veze je umistena soustava cocek smerujicich svetlo majaku, viditelne az do vzdalenosti 33 km. Nejvice zarazejici je fakt, ze puvodni zarizeni z roku 1845 je doposud v provozu a funkcni. Je videt, ze tehdy se veci delaly proto, aby fungovaly…..
Jen puvodni olejove horaky jsou dnes nahrazeny elektrickou zarovkou, ovsem s prikonem 2000 W. Otaceni cocek zajistuje soustava per, ktere se rucne klikou natahuji kazde tri hodiny. V puvodnim palaci je dnes umisteno nekolik muzei, nejzajimavejsi je expozice „eko-obrazu“, kdy malba vznika nanasenim prachu ci pilin z ruznych vzacnych drev s prirozenymi barvami, jako cedr, eben, caoba, guanadillo ci mayombe. Na Morro navazuje dalsi, ponekud modernejsi pevnost La Cabana, odkud se kazdy vecer ozyva 9 vystrelu z dela, oznamujici v drivejsich dobach uzavreni pristavu. Zde jsem narazil na vojaka, cisticiho hlaven kanonu, ktery mi ihned ochotne pozoval pro foceni. Vzapeti si ovsem rekl o baksis. Prikopy a zadni branou jsem se vymotal z komplexu pevnosti a zamiril k obrovske sose Krista, zhotovene z bileho mramoru a tytici se nad pristavem.
Po nekonecnych schodech se da sebehnout dolu, do pristavu a za 0,10 pesos (0,005 USD, vubec nejlevnejsi vec, kteru jsem v Havane kdy zazil) se privozem preplavit na druhou, obydlenou stranu pristavu, do stare Havany. Zde, kousek od nadherneho, nove zrekonstruovaneho kolonialniho namesti „Plaza Vieja“ jsem objevil zapadlou hospudku s rybimi specialitami. Zelene patium, zastinene palmami, vyhravajici kapela, uchazejici obsluha, prijatelne ceny a obalovane krevety s prirodni citronovou limonadou pak byly moji odmenou za predchozi pesi turu, kterou normalni turiste podnikaji v klimatizovanych autobusech. Tato hospudka byla skoro prazdna, i kdyz asi o 100 m dale jsou jiz restaurace precpane, predrazene a s mizernou obsluhou. Je ale mozne, ze se vetsina turistu radeji drzi v turisticke zone a do domorodych koncin radeji nejde.
Stara Havana podstupuje kompletni rekonstrukci, ktera obnovuje zaslou slavu a nadheru kolonialnich palacu a zahrad. Rekonstrukce je placena Spojenymi narody a Stara Havana byla pred nedavnem vyhlasena UNESCEM pamatkou svetoveho kulturniho dedictvi. Diky tomu mohou navstevnici po dlouhe dobe opet odpocivat ve stinu patii starych palacu. Jednim z nejkrasnejsich mist v Havane, ktere primo dycha atmosferou starych casu piratu, je Plaza de la Catedral. Namesti vevodi majestatna katedrala, postavena spanelskymi kolonizatory stejne jako tri palace, obklopujici namesti z kazde strany. Palace maji balkony z tepanych mrizi, sloupova podloubi, nabizi prohlidku muzea kolonialniho umeni, galerie a restauraci. Namesti je plne slunecniku, stolku a zidlicek, kapela vyhrava rytmy salsy, rumby, bolera ci merenge a dava hostovi zapomenout, jak drahe je zde piti. Jeste pred par lety bylo namesti mistem, kde poulicni prodejci nabizeli ve svych stancich upominkove predmety, korale a skeble, nedavno vsak byli kupcici z chramu vykazani a zabydleli nedaleke nabrezi.
Byl jsem prijemne prekvapen mnozstvim galerii, ktere se v posledni dobe vyrojily, nektere s obstojnou nabidkou soch vyrezavanych z vzacnych drevin i prevazne abstraktnich obrazu, jejichz maliri nezaprou vasen k barevnosti. Co by kamenem dohodil se nachazi proslula hospudka a bar La Bodeguita del Medio, povestna svymi zdmi popsanymi podpisy slavnych i mene slavnych navstevniku. Stalym hostem tohoto podniku byl Ernest Hemingway , ktery zde casto popijel a proslavil koktejl Mojito, vyrobeny z trtinoveho rumu, stavyz limetky, sody a snitky maty peprne. Hemingway je v Havane vubec prosluly jako bratr z mokre ctvrti, ktery, jak se zda, travil vetsinu casu proslavovanim a testovanim koktejlu.
Velmi proslulym je ikoktejl Daiquiri, ktere ovsem nejlepe chutnalo v hospudce Floridita, o par bloku dal. Trojlistek tech nejslavnejsich uzavira napoj Cuba Libre, z bileho rumu, stavy z limetky a CocaColy. Vsechny koktejly zde chutnaji jinak, lepe nez jejich protejsky pripravene v Cechach. Nejspis je to dano nepostradatelnou primesi, stavou ze cerstve zelene limetky, kterou lze jen spatne nahradit citronovou stavou, nebo, nedej Boze, dokonce umelou citronelou. Kousek od Floridity mi prave nabidla polodospela, krasna, odhadem tak trinactileta divenka, stravit se mnou noc vasne. Skoda, kdybych byl pedofil, urcite bych prijal.
Kdo ma zajem o poznani stare kolonialni architektury, urcite by nemel vynechat mestecko Trinidad, lezici na pobrezi Karibskeho more, cca 4 hodin autobusem od Havany (jednosmerna jizdenka 25 USD). Nepodnikate-li okruzni nebo vicedenni cestu po Kube, je skoro levnejsi zaplatit si za cca 40 USD celodenni zajezd zahrnujici i obed a obcerstveni v libovolnem hotelu. V okoli Trinidadu stoji za prohlidku i Valle de Ingenios, udoli cukrovaru, ktere francouzsti kolonizatori meli v okoli plantazi cukrove trtiny. Dodnes je mozne shlednout vysoke veze, slouzici k hlidani otroku. Za zminku stoji i nedaleka botanicka zahrada s velkymi kolekcemi palem. Trekare bude urcite lakat pohori Escambray, se stromovymi kapradinami, vodopady a sirnymi prameny.
Dalsim kubanskym fenomenem jsou domy a byty bez zvonku. Navstevnici na obyvatele pokrikuji, pohvizduji nebo syci. Syceni je vubec oblibeny zpusob upoutani pozornosti a v restauraci mnohdy nezbytnym nastrojem privolani servirky, ktera jinak hostovi nevenuje takrka zadnou pozornost. Uroven sluzeb v restauracich je obecne desna (s vyjimkou nekterych superdrahych hotelu, ale ani to neni zarukou), personal patrne dava najevo, ze vubec existence restaurace a jidla je velka milost, prokazovana hostovi ….. Trzni principy sem doposud nepronikly a na doneseni jidelniho listku jakoz i uctenky se mnohdy ceka pekelne dlouho, i kdyz je restaurace skoro prazdna ……
To plati ovsem jen pro statni podniky, v malych soukromych restauracich, takzvanych „paladares“ je situace jina, zde si hosta preci jenom vazi. Tyto soukrome podniky musi platit enormni dane, bez ohledu na vysi prijmu. Stat tak sice oficialne soukrone podnikani povoluje, ale snazi se ho vsemi prostredky zneprijemnit. Ceny v techto paldarech jsou vetsinou podstatne nizsi nez ve statnich restauracich a aby prilakaly klienty z rad turistu, ma kazdy paladar radu nadhanecu, kteri za procenta na utrate smejdi po ulicich a kolem hotelu, oslovuji cizince a lakaji je na kulinarske pozitky. Vzpominam na jednoho, zvaneho „Gordito“ (tloustik), ktery na nas obetave kazdy den cekal pred hotelem, z dalky zdravil, trasl nam rukama a bedoval, ze kdyz nepujdeme do toho „jeho“ podniku, nedostane od majitele zpropitne a zhubne, coz by v jeho pripade byl asi osud horsi nez smrt.
