Španělský Hobitín, mestečko Gaudix, je proslulé svými podzemními domečky i glazovanou keramikou. Nově si tam můžete dokonce i zakopat krumpáčem a postarat se tak o rozšíření vesničky.
Z moře písku tu a tam trčelo uschlé stéblo trávy. Pískové duny si přímo říkaly o to, aby se na jejím vrcholku objevil kolébající se koráb pouště a logicky doplnil celou scenérii. Jenže ve Španělsku moc velbloudů po pouštích neběhá. Navíc tohle je velmi malá, ale velmi unikátní poušť.
Víte, kde se ve Španělsku nachází katedrála geologie? Samozřejmě v podzemí. V podzemí Kantábrie, kde netopýři poletují tmou v 6 500 jeskyních. To je El Soplao.
Historie národního parku v severním Španělsku sahá do roku 1918, kdy don Pedro Pidal pomáhal prosadit zákon na zřízení chráněného území Montaña de Covadonga. Díky jeho aktivitě se zdejší horská oblast stala prvním národním parkem Španělska, který byl 30. května 1935 přejmenován na národní park Picos de Europa.
Španělsko je svými mořskými plody proslavené. Slávka jedlá (Mytilus edulis) patří mezi běžně konzumované měkkýše. Mořské plody, dobrota, co? Víte ale, jak se slávka dostala z chovné farmy k vám na stůl? Ano, z chovné farmy, slávky se totiž normálně chovají.
Alhambra, palácový komplex se zahradami ohromující zdobnou architekturou dodnes dochovaných nádvoří a síní. Kus arabského světa na katolické půdě.
Španělé milují oslavy a jarní období jich nabízí hned několik. Krátce po velikonočních svátcích, které se přirozeně nesou ve vážném tónu na oslavu Vzkříšení Krista, přicházejí na řadu již mnohem veselejší květinové slavnosti.
Už je to pár let, co jsem se vydal na zkušenou do Pyrenejí, ale z této cesty mám dodnes hodně živé vzpomínky. Jednou z nich je Národní park Ordesa a výstup na vrchol Monte Perdido.