Cestopisy a reportáže

Motáme se ulicemi Almady a snažíme se chytit správný směr, směr Setúbal. Konečně se dostáváme na správnou silnici a necháváme Lisabon za zády. Je horký srpnový den a obyvatelé hlavního města utíkají na nedaleké nádherné pláže, ale my už se těšíme na lepší.

Kolem je skoro tma a občas někde ukápne voda. Za dohledu vrtaných zřítelnic bledé mramorové busty napínám zrak do zlatavého šera a nabývám dojmu, že zpoza rohu za chvíli vykročí pravidelná hlídka Římanů. Už slyším kroky… a najednou vyběhne opozdilé děcko. „Finalmente, Pedro! Anda lá, rápido!“ vzpamatuji se a posílám provinilce za zbytkem skupiny. Ale těžko mu něco vyčítat, v rozlehlém antickém podzemí městského muzea v Coimbře čas jako by se zastavil.

Korkové duby poskytují příjemný stín, ale slunce už ztrácí sílu a sklání se k západu. Zlatavé světlo se vpíjí do balvanu vysokého jako vzrostlý muž. Zaostřuji na kámen s vyrytými pravěkými symboly, když do záběru vkročí žena a valoun obejme. Vzdávám se tedy a obracím svoji pozornost jinam.

Ráj v Atlantiku, ostrov květin a věčného jara či zelená perla. To všechno je Madeira. Tenhle nevelký ostrov se chlubí mnoha přezdívkami, které se snaží postihnout neuvěřitelnou krásu Madeiry.

Možnost ochutnat portské víno přímo od vinaře, mořská kuchyně, káva a tradiční dezerty, jízda historickou tramvají nebo úžasná architektura s mosty ve stylu Eiffelovy věže? To vše můžete zažít během víkendového výletu do Porta.

Když se řekne hřbitov, vybaví se každému velmi podobná představa. V některých zemích ale mají o hřbitovech úplně jinou představu než my.