Francie. Je sedm ráno. Po ulici procházejí první Pařížané spěchající do práce, z pekárny, široko daleko jediného otevřeného obchodu, se line vůně čerstvě upečených baget a croissantů a nám je setsakramentská zima. Paprsky ranního slunce šimrají teprve horní patra domů, a tak rychle nasedáme na kolo a vyrážíme, abychom se zahřáli. Na Montmartre je to naštěstí do kopce.
Provence to jsou nekonečné pásy fialové, omamná vůně, čarokrásné scenérie… Nejčastější asociace turistů na tento jižní kout Francie. Ale co když levandulovou sezonu nestihnete a volný termín vyšetříte v době, kdy ještě/už nekvetou?
Zámky na Loiře, Bretaň nebo Alsasko jsou skvělá místa k turistice, cyklistice i vodní turistice. Velkou výhodou těchto perel Francie navíc je, že se všude dostanete dobrou sítí místních železnic.
Buďte s námi svědkem podívané, která vždy jednou ročně rozzáří francouzský Lyon. Ano, není to nejblíž, ale tahle úžasná tradice za předvánoční návštěvu určitě stojí.
Někteří příznivci cyklovýjezdů mohou mít na svém účtě tak neuvěřitelné položky jako třeba Zugspitze nebo Watzmann. Když spatříte borce, sápajícího se na žebřík viaferraty s kolem na zádech, pochopíte proč. Kam se ale dá v Evropě opravdu došlapat?
Po loňské Itálii máme pře sebou druhou velkou výpravu. Čeká nás pečlivě naplánovaných 12 dní slunce, nesmyslného vedra a rozpálených motorek na čtyř a půl tisících kilometrech. A samozřejmě spousty bezprostředních zážitků…
Člověk by ani neřekl, že tak blízko rušné metropole Paříže by mohl nalézt hluboké lesy a četné skalní převisy. Asi po hodině jízdy autem z centra Paříže jsme se dostali do oblasti zvané La Foret de Fontainebleau, neboli do lesíka Fontainebleau.