Cestopisy a reportáže

Mohutné skalní masivy, blankytně modrá jezera, křišťálově čisté řeky, hluboká údolí, rozeklané fjordy, gigantické ledovce, šťavnatý deštný les či romantické pobřeží. To vše a ještě mnohem víc může cestovatel a fotografi objevit a „lovit“ na Novém Zélandu.

Tradice a kultura novozélandských Maorů ještě žije. Ponořením se do minulosti kdysi primitivně žijícího národa se můžeme vcítit do potřebnosti jejich odkazu a uvědomit si, jaké to je být člověkem země Aotearoa. Pojďme se podívat na Nový Zéland trochu jinak.

Každý z nás slyšel o Novém Zélandu a jeho úžasné přírodě. Vybavíme si detaily z filmu Pán prstenů anebo si představíme nekonečné množství ovcí. Ale jak tato krajina doopravdy vypadá? Pojďte ji prozkoumat automobilem za tři týdny.

A je tady závěr naší novozélandské expedice. Po Milford Tracku jsme trošku vyčerpaní, více psychicky než fyzicky, přece jen to chvílemi vypadalo jako boj o přežití. Dostali jsme alergii na dešťové kapky, jakmile se nás nějaká dotkne, asociuje v nás vzpomínky na mokré chladivé oblečení. Brrrr!

Mezi skalnatými hory se pomalu vynořuje ledovec Franz Joseph Glacier. Vede k němu několik menších treků. Nejdříve si jej prohlížíme z vyhlídky. Vypadá majestátně, jakoby se řítil dolů údolím, po stranách pokrytý kamením a prachem, uprostřed jasně modrý.

Nový Zéland má opravdu půvabné hlavní město. Možná je to tím, že Wellington není velký a moře mu dodává příjemnou atmosféru. Procházka po nábřeží s výhledem na kotvící lodě, ulice vedoucí strmě do kopce, hodně zeleně a sportující obyvatelé.

Přemýšlím, jestli bych tady na Novém Zélandu byla šťastnější než u nás. Ovlivňuje člověka prostředí, ve kterém žije? Počasí? Moře? Nevím. Jedno však vím určitě. Novozélanďani vás při náhodném očním kontaktu obdaří upřímným zářivým úsměvem. Až tehdy si uvědomím, jak málo se u nás doma lidi na ulici usmívají…

Opustili jsme poloostrov Coromandel a vyrazili do Rotorua. Ve všech průvodcích se píše, že kdo nenavštívil tohle město, jakoby ani nebyl na Severním ostrově.