Cestopisy a reportáže

Život na indickém severu je závislý na přírodních cyklech času i drsných podmínkách. Místní lidé tomu už přivykli a jejich každodenní činnost souvisí s počasím i chybějícími silnicemi.

Zatímco většina Čechů v únoru nevytáhne paty z domu, v Indii panují příjemnější teploty a její temperamentní obyvatelé vyrážejí do ulic za zábavou. V únoru se totiž koná mnoho tradičních indických festivalů, které by si žádný dobrodruh neměl nechat ujít. Představíme vám několik z nich.

První, co člověka napadne, když vidí tmavé lidské nohy trčící z hořících hranic, je myšlenka, že trochu piety by neuškodilo. Jenže tak uvažuje bílý turista a nikoliv domorodec, pro kterého je smrt součástí života a nikoli jeho konec. Pohřební „spalovací“ gháty jsou ve Váránasí asi těmi nejznámějšími. Ale těch „obyčejných“ je mnohem víc. Jaký je tu život podél Gangy?

Neuvěřitelně znečištěná Yamuna, chrámy podél ghátů, levné konopí a všudypřítomný Kršna (hare, hare). To je Vrindavan, město zaslíbené vyznavačům minoritního, leč velmi zpěvného hinduistického směru.

Čhadar v ladačtině znamená něco jako „zima, když ze stromů padají zmrzlí ptáci“. Místní tak nazývají  unikátní cestu po zamrzlé řece z údolí Zanskar do Ladaku.

Chystáte se od Indie a chcete co nejlépe zapadnout mezi místní? Nechte si poradit jak na to od Ivy Turnhöferové, která se do téhle tolik odlišné země provdala.

Pohoří Aravalli patří k nejstarším na světě. Celý masiv se táhne od jižního Dillí a státu Harijána, přes Rádžasthán, až po severní Gudžarát. Čas jako by se tady navždy zastavil.

Ranní a večerní modlitba, někdy jen v tichosti vlastního obydlí, někdy s knězem v chrámu. Nepočitatelné množství bohů, které snad ani nemůže znát jediný člověk. To je hinduismus. Přečtěte si, jak jej praktikují Indové.