Vijay Khanna pracoval jako finanční ředitel v několika bankách po celém světě (rodná Indie, Thajsko, Saudská Arábie, bývalá Jugoslávie i Česko), aby nakonec zůstal právě v České republice, kde mu přátelé a rodina neřeknou jinak než Viktor (Vijay totiž v hindštině znamená vítěz stejně jako Victor v angličtině).
Indické dráhy jsou se svými 1,3 miliony zaměstnanců největším zaměstnavatelem na světě. Denně na meziměstských trasách přepraví více než 12 milionu pasažérů. Každý vlak i nádraží si žije svůj vlastní život a být jejich součástí je silný zážitek (ne vždy však pozitivní).
V Indii má každý cestovatel občas pocit, že se ocitl v jiné dimenzi či minimálně jiném století. Nejmystičtější pocity vám jistojistě navodí minimálně dvě místa: Ladakh a Vránasí.
Cesta do civilizace vede 90 kilometrovým pochodem skrz zamrzlé koryto řeky Zanskar. Ledem, sněhem i mrazivou vodou se na cestu vydávají stovky místních obyvatel, děti nevyjímaje.
Zatímco jsem se napájel dobrým čajem a listoval knížkou, dole pod mostem Lakshman Jhula proplouvala hnědou Gangou mrtvá kráva a člun raftařů. Užíval jsem si Rišikéš, ačkoli nejsem ani poutník, ani jogín a dokonce ani hledač osvícení.
Země kontrastů. Má ledové štíty, tropický prales i žhavé pouště. Pompézní paláce, přepychové vily i žebráky umírající na ulici. Indii lze buď milovat, nebo nenávidět! Láska však vítězí! Mezi dvěma extrémy – laska, nebo nenávist…?
O treku Markha Valley se říká, že je zcela nejkrásnějším v celém severoindickém Ladakhu. To sice nedovedu objektivně posoudit, nicméně nezbývá než uznat, že na tom asi něco bude. Už i tak skvělý podnik je navíc možné obohatit o technicky nenáročný výstup na šestitisícový vrchol Reponi Mallali Ri.
Šťastné údolí, tedy pardon Happy Valley v Darjeelingu, je turistický kýč. Jde o čajovou plantáž a továrnu navazující přímo na město. Každý ji musí vidět, neb Darjeeling je čaj. Jenže pro samý čaj byste mohli minout Observation Hill, jedno ze sakrálních míst nacházející se v bezprostřední blízkosti turistického centra.