„Zvláštní zpráva“ pro HS: Konec Yanomamů v povodí Orinoka

„Zvláštní zpráva“ pro HS: Konec Yanomamů v povodí Orinoka

Přinášíme zvláštní zprávu Expedice Orinoko 2007 Martina Mykisky, který se vydal proti proudu jihoamerické řeky do bělochy neprobádaných oblastí. Výprava byla finančně podpořena Expedičním fondem.

1. Nebylo jednoduché vymotat se z chapadel venezuelské byrokracie v Caracasu. Když jsme konečně pochopili, že tudy cesta nevede, vyrazili jsme s čerstvě zakoupeným lodním motůrkem do výchozího bodu cesty – do Puerta Ayacucha na horním Orinoku. Nikoliv bez dalších průtahů a problémů jsme nakonec vypadli i z Pta.Ayacucha, odletěli jsme, s nafukovacími čluny s motorem a s povinně sjednaným průvodcem do povodí řeky Ventuari.

Let do Manapiare

2. Hodinový let nad pralesy nás přenesl do jiného světa, daleko od civilizace – ale nikoliv z dosahu venezuelské byrokracie. Ve státu Amazonas totiž funguje režim podobný jako dříve v Rusku – oficiálně můžete cestovat po předem povolené trase, od kontroly ke kontrole. Pro nezávislé cestovatele možná existuje nějaká ilegální šance, ale s nafukovacím člunem a motorem mezi zavazadly asi ne. Poprvé nám vojáci zběžně schválili přítomnost hned na letišti, pak bylo třeba v městečku San Juan de Manapiare najít stanici Guardia National (Národní garda) a nechat si dát „výstupní“ razítko, aby bylo na další kontrole co kontrolovat…

3. Trampoty pokračovaly zádrhelem opravdu nečekaným – alespoň v zemi, která je jedním z největších vývozců ropy na světě. Navzdory předchozímu jednání, telefonování, zařizování i pomoci venezuelských přátel jsme zde benzín do motoru prostě nesehnali. Nevadí – první část cesty absolvujeme čistě pomocí pádel – i to má své kouzlo… Jen musíme doufat, že meandrů nebude příliš a líný proud poteče aspoň trochu.

Zapomenutý fotograf

4. Život na řece Ventuari plyne klidně a líně, stejně jako voda v řece. Občas – jednou za několik hodin plavby – míjíme indiánskou vesničku nebo samotu. Izolovaná sídliště se z řeky někdy poznají jen podle ošlapaného břehu, osamocené uvázané kánoe, indiánky peroucí prádlo, dětí dovádějících ve vodě. Případně podle indiána stojícího po ramena ve vodě a čistícího si zuby:) Někteří domorodci ani neumí španělsky.

5. Celoročně klidný život na řece zřejmě narušují jen blížící se volby do místních zastupitelských orgánů. Venezuelští politici objevují zdejší voličský potenciál a při různých příležitostech – politické kampaně a někdy možná i při splnění slibu – vesnice elektrifikují. Některé vesnice jsou dnes díky tomu vybaveny elektrickým agregátem, jiné agregátem a dokonce i veřejným osvětlením, jindemají osvětlení a na agregát teprve čekají, apod. Indiáni pak mohou dlouhé tropické večery trávit u televize. Někdy i dlouhá tropická dopoledne…

6. První várku benzínu jsme sehnali pátý den pádlování. Jeden a půl litru benzínu do pet-lahve za asi 300 Kč není v zemi, kde u pumpy stojí litr cca 55 haléřů (opravdu!), zrovna nejlevnější, ale nám to za zhruba dvě hodiny jízdy s motorem (do další vesnice) stálo. Později jsme konečně naplnili i naši 25ti litrovou nádrž a mohli bez starostí dojet až na soutok s Orinokem

Volavky z Orinoka

7. Sjednaná loď, která nás má vyvést proti proudu Orinoka od soutoku s Ventuari, však nedorazila ani první ani druhý den po termínu. Přes rádio jsme se od jejího provozovatele dozvěděli, že před vyplutím vyvstaly problémy s benzínem – dva dny nebyli schopni sehnat zásobu dostatečnou na dlouhou plavbu… Dva dny trvalo, než přesvědčili úřady, aby vydaly povolení pro nákup potřebných 2000 lnamísto jednoho tisíce, které zprvu úřady povolily.

8. O další tři dny později kotvíme u osady La Esmeralda, široko daleko jediného „městečka“. Odtud vyrážela v roce 1951 venezuelsko-francouzská výprava k pramenům Orinoka. Dnes Esmeraldou probíhá hranice zóny, do které vyjma domorodých Yanomamů nepouštějí místní úřady vůbec nikoho, ani rodilé Venezuelce. Oficiální důvod: ochrana původních obyvatel regionu.

Díky výmluvnosti našeho průvodce jsme se jako zázrakem dostali do jedné yanomamské vesničky asi čtyři hodiny plavby za Esmeraldu (přítok řeky Ocamo), ale pro tentokrát to bylo opravdu všechno. Bohužel vesnice byla jako vylidněná – většina indiánů byla tou dobou svezena do Esmeraldy na jakousi předvolební kampaň!

Natáčíme

9. Tak jsme je nakonec přece viděli – legendární Yanomamy, z nichž mnozí dodnes žijí v malých vesničkách roztroušených po nedozírných pralesech venezuelské Amazonie. Do Esmeraldy se jich dostalo v rámci komunální politiky asi 500. Tentokrát místní úřady konečně jednou zapracovaly i v náš prospěch – sice nepustily nás k nim, ale indiány přivezly k nám!

Ulice – tedy zdejší jednu ulici a okolí letiště – zaplnily postavičky s plachými pohledy dětí divočiny. Chávezovskými úřady preferovaný kandidát tu organizoval hromadný zápis do své politické strany.

Organizovaný příchod Yanomamů k zápisu byl strašný: Nejprve na cvičišti místní posádky rozdali političtí agitátoři všem indiánům rudá trička a kšiltovky s nápisy „Yanomamové podporují Manosalvu“ (jméno guvernéra), apod. Pak „divochy“ vyrovnali do zástupu a odvedli přes letištní plochu k misii, kde je nechali upsat se věci venezuelského socialismu (to jsou ty paradoxy – na misii!). Poslední z nepokořených, indiáni, kteří od bělošského příchodu do Jižní Ameriky úspěšně přežívají několik století pokusů o „zcivilizování“, nejspíš nepřežijí Chávezovo budování bolívarského socialismu.

Nebezpečím pro Yamamuny není jedovatá havěť, ale zájmy politiků

Na zpáteční cestě po Orinoku do Puerta Ayacucha jsme měli hodně o čem přemýšlet. Svět se mění a Venezuela s ním. O správnosti změn ve Venezuele lze bohužel silně pochybovat.

Expedici Orinoko podpořila firma Gumotex věnováním člunu Orinoko.

Zkušenosti čtenářů

Karel W

Ahoj Martine, skoda, ze tech fotek indianu neni u clanku vice … posli mi nejaky v nahledu … cau, karel

Pavel

Zdravím všechny,
nechápu proč autor článku nazval článek „Konec Yanomamů v povodí Orinoka“ jenom na základě nějakých 500 lidí, které viděl ve městě. Vždyť v pralesích Venezuely a Brazílie žije nějakých 30 000 Yanomamů.

tr

v clanku se autor s yanomamy setkava, proc tedy nadpis ohlasuje jejich konec? s negativnim hodnocenim rady politickych kroku chaveze neni mozne nesouhlasit. je vsak take potreba upozornit na radu pozitivnich rozhodnuti, ktera prave pro domorode lidi sve zeme prijal. pokud se nepletu, vratil tolik pudy puvodnim obyvatelum, jako zadny jiny politik na svete (v teto souvislosti – s domorodymi lidmi – je vhodne pripomenout, ze nic neni cernobile). s tim souvisi i autorem zminena misie. v roce 2005 vykazal chavez ze zeme americkou misionarskou organizaci „new tribes mission“ (nejvetsi v jizni americe), ktera pusobila mezi „nevericimi“ indiany. stejne tak jako i v jinych castech sveta si misionari staveli luxusni palace v mistech, kde zili chudi indiani, aby jim potom „pomahali“ vystavbou kostelu v jejich vesnicich a promyslenou strategii je pripravili o jejich „koreny“. velmi propracovanou misionarskou databazi domorodych narodu s hodnocenim konverzi, jako i zadanych cisel najdete na: http://www.joshuaproject.net/

V

Chávez je sice magor, ale původní obyvatelé si za jeho vlády většinou polepšili, taky se staví školy. Něco za něco, podobně jako do té Esmeraldy je sváží do Caracasu jako na výlety, při kterých se uspořádá demonstrace na jeho podporu. (Přímo v Caracasu zas tolik nadšených obdivovatelů nemá.)

Martin Mykiska

Název článku je samozřejmě nadsázka, článek pak vše uvádí na pravou míru. Je pravda, že Chavezova některá opatření jsou rozhodně ve prospěch indiánů, kteří takovýto zájem ze strany státní správy jistě nezažili. A opravdu se mají – ti kteří žijí blíže civilizaci (např. na Orinoku do zmíněné Esmeraldy, což ovšem nejsou Yanomamové) – lépe než dříve. Kulturám, ve kterých se ještě zcela nerozpadl komunitní systém, je jistě socialismus a společná správa blízká. S Yanomamy nad Esmeraldou je to bohužel jiný případ – jednalo se o pouhou sprostou koupi levného volebního hlasu od lidí, kterým je nějaká Chavezovská politika zatím hodně vzdálena.

tr
Martin Mykiska:

martine, neni skoda opomenout zdravotnicky program, z jehoz nejuznavanejsiho projektu – the yanomami
health plan – profituji prave yanomamove? jde o kulturne citlivy program, ktery se zameruje na prakticky vsechny regiony, kde ziji puvodni obyvatele, tedy zejmena ty, kam do nedavna nedosahoval „zajem“ statu. projekt pro yanomamy se tyka plnych 100% jejich venezuelske populace. do terenu byly vyslani lekari a zaroven doslo k treninku vybranych yanomamu (zejmena z mene dostupnych regionu), kteri nasledne pomahaji ve svych oblastech. dokonce byla vytvorena specialni skupina vyzkumniku, ktera se venovala/venuje zdravotnimu stavu indianu a podava o nem zpravy. cely program vznikl jako dohoda statu s the inter-american commission on human rights k uskutecneni uceleneho zdravotniho planu – samozrejme jde o primou souvislost s pripadem „hashimu“.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí