Cestopisy a reportáže

Malinkatý Ekvádor je velice rozmanitou zemí. Můžete tu narazit na mystický amazonský prales, legendární pohoří Andy včetně stále aktivní sopky Cotopaxi, a také slavné souostroví Galapágy, kapitola a svět sám pro sebe. No a samozřejmě vše mezi tím – hezké koloniální město Quito, vesničky, srandovní lamy atd.

Obří želvy, ještěři Iguana, modronozí ptáci Boobies nebo kolonie tuleňů tvoří z Galapág jednu z nejlepších přírodních „safari“ na světě. Našlapujte tiše po bělavém písku, poslouchejte šumění moře a uvidíte na vlastní oči, co znáte jen z obrázků.

I v  dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.

Studovat cizí jazyk přímo v zemi, kde se s ním mluví je nejúčinnější. Lze to však uskutečnit i s hendikepem? Márovi jsou důkazem, že ano. Jejich odvahu podpořil také Expediční fond.

Hlavním cílem naší výpravy byla především nížinná amazonská džungle – „Zelené plíce planety“, jak tuto oblast nazývaly naše učitelky při hodinách zeměpisu; „Zelené peklo“, tak je nazývána lidmi, kteří zde žijí a nic nás nenechává na pochybách, že je to příměr zdaleka nejvýstižnější.

Ačkoli je Ekvádor velmi pěknou zemí Jižní Ameriky, pyšní se mnoha přírodními skvosty a bohatou kulturou, tak již za prvních 10 dní pobytu máme slušnou sbírku nepříjemných historek. Bohužel včetně té naší.

Jeden z největších omylů Latinské Ameriky spočívá v tom, že proslulé klobouky z Ekvádoru dostaly pojmenování „panama hať“.

Souostroví Galapágy pro mě vždy znamenalo něco nedosažitelného, malou tečku na mapě kdesi daleko uprostřed moří a oceánů. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se na těch pár ostrovů někdy dostanu.