Cestopisy a reportáže

Domorodá etnická skupina ekvádorských Indiánů nazývaných Los Tsáchilas se usadila v okolí města Santa Dominga již před několika staletími. Patří mezi jednu z celkově 14 etnických skupin žijících na území Ekvádoru.

Ceremonií a rituálů je v Latinské Americe mnoho druhů. Vycházejí z předávaných tradic, učení a rodinných tabu, které si uchovávají stále dodnes od svých předků žijících před stovkami až tisíci lety. Jaké jsou?

V Otavalu, v kopcích severního Ekvádoru, se každou sobotu na jednom z největších trhů jižní Ameriky roztáčí neúprosný byznys. Koupit se dá takřka vše od ponča po smaženou slepici. Když se k tomu měl první březnový víkend připojit i karneval, který nenechá žádné latinskoamerické město v klidu, nemohl jsem si to nechat ujít.

Někdy vás život zavane do míst a do situací, o kterých jste netušili, že zrovna vás by mohly potkat. Mne osud zavál na jih Ekvádoru na farmu a postavil mne do zcela nových situací, o kterých jsem do té doby neměl ponětí.

V Ekvádoru jsem strávil skoro šest nádherných týdnů, a abych svůj pobyt stylově zakončil, rozhodl jsem se pro trochu netradiční cestu do sousedního Peru. Z ekvádorského města Coca ležící v Amazonské nížině jsem se vydal po řece Río Napo. Cílem byl peruánský přístav Iquitos ležící na březích Amazonky vzdálený 1140 říčních kilometrů.

Schválně jsem parafrázoval název slavné knihy Ernesta Hamingwaye „Smrt odpoledne“ popisující španělskou koridu. Není zábava jako zábava. Jedna je krutá až sadistická podívaná a druhá je legrační bez prolité krve. Zatímco španělská korida by se směle dala přirovnat ke krutým gladiátorským hrám ve starověkém Římě tak latinoamerická Taurína k neškodnému wrestlingu.

Svojí velikostí patří Ekvádor v porovnání s ostatními jihoamerickými státy mezi trpaslíky. Rozmanitostí své přírody však jen stěží hledá na celém světě konkurenta. Posuďte sami!

Dostat se do hlavního města Ekvádoru Quita dnes již není žádný problém. Ceny letenek díky levné ropě klesají, zkušených cestovatelů s touhou vidět odlehlé destinace stále přibývá. I pro samotné piloty je cesta do Quita již o něčem jiném než dříve. „Konec hrůzostrašných přistání“ hlásaly novinové titulky na počátku roku 2013, kdy bylo otevřeno nové mezinárodní letiště Mariscal Sucre.