Patagonie je opravdovým koncem světa. A to nejen tím nejjižnějším koncem světa amerického, ale tak nějak vůbec. Ta špička Jižní Ameriky je místem, odkud je Antarktida téměř na dohled.
Vrcholky And tu vypadají jako bílé špičaté čepice. Sem tam také nějaký ten indián-snowboardista nebo indián-vlekař. Ostrý jižní ledový vichr od Antarktidy, kterému nad mořem nic nestojí v cestě.
Nikde nikdo. Pocit samoty i svobody. Stovky kilometrů rovné a vyschlé pampy střídají výlety do světa ledovců a skal národního parku Los Glaciares a Torres del Paine. Je těžké Patagonii popsat slovy, ten kraj se musí prožít.
Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že svět začíná za severním polárním kruhem a končí tam, kde se mohutný hřbet And noří do bouřlivých vod Drakeova průlivu.
Hladiny mokřadel a jezer argentinské přírodní rezervace se fotogenicky blýskají v zapadajícím slunci. Jsou posety četnými plovoucími ostrovy tvořenými odumřelou hmotou bujné vodní vegetace a obývány nespočtem unikátních živočichů.
Nejsevernější argentinská provincie je rájem pro milovníky a fotografy přírody. Kromě ohromujících vodopádů Iguazú je země protkána stovkami divokých říček vytékajících z pohoří Sierra Misionera. Jsou domovem pro nespočet rostlinných i živočišných druhů.
Nová kniha Martina a Barbory Mykiskových je završením několikaletého poznávání Jižní Ameriky. Pojednává o osmi zemích projetých během osmi měsíců převážně stopem a pěšky. Dočtete se v ní mimo jiné o expedici Orinoko podpořené Expedičním fondem.
Cesta po Carretera Austral je sama o sobě cílem. Nejlépe si zvláštní chilskou krajinu užijete právě odtud. Pojeďte s námi stopem od jedné vesničky k druhé a poznejte tuto část Patagonie.