Přinášíme informace z první ruky po šťastném návratu expedice Ruwenzori-Ituri. Milan Daněk a Alena Žákovská přivezli zprávy o kanibalismu na pygmejích Bambuti. Výprava byla finančně podpořena Expedičním fondem.
Milan Daněk a Alena Žákovská se v červnu vydali do Konga DR na expedici Ruwenzori-Ituri s cílem zdokumentovat život pygmejů Bambuti. Překročili hraniční přechod v Kasindi a v následujících dvou týdnech se pohybovali v oblastech North Kivu a Ituri. Dost pravděpodobně to byla první návštěva turistů z ČR v této oblasti od oficiálního ukončení války.
Nebezpečné oblasti
I přes uzavření oficiálního příměří v roce 2004 v zemi trvá nebezpečí vzniku etnických nepokojů. Ještě v době příprav cesty jsme po konzultacích s pracovníky MONUC (mírových sil UN) upustili od pohybu severně od města Bunia, který jsme měli původně v plánu. Území od Mahagi na jih, Fataki a Djugu jsou stále válečnou zónou s ozbrojenými konflikty na denním pořádku. Vesnice jsou neobydlené a vypálené, cesty zaminované a neoznačené. Důvodem takové situace severně od Bunia je výskyt bohatých nalezišť nerostných surovin, především zlata a diamantů.
Naše expedice se tedy vydala do relativně bezpečné zóny ohraničené městy Beni – Butembo – Makala- Mambasa. I na tomto území však střet s rebely nelze zcela vyloučit.
Potvrzený kanibalismus
Během cesty z Beni do Komandy jsme pozorovali, jak okolí silnice osídlují utečenci – to se může stát zdrojem nových konfliktů. Zaznamenali jsme osobní svědectví krutostí proběhlé války. Bohužel nám byly potvrzeny i zvěsti o páchaném kanibalismu na pygmejích Bambuti. Rebelové je v létech 2000 až 2003 pronásledovali, zabíjeli a pojídali hlavně mozek(pro získání jejich chytrosti a umu), srdce (pro statečnost) a játra (pro utužení zdraví). Ve vesnici Mekele Kadodo jsme se s setkali s Mombutim ( = jednotné číslo od Bambuti) jménem Mabeta, který se roku 2003 útěkem do pralesa jako jediný ze své rodiny před takovým nájezdem rebelů zachránil.
Místní lidé a kamera
Za běžných okolností jsou místní obyvatelé velmi přátelští a nebrání se ani fotografování a filmování. Naopak se často před objektiv sami nabízejí, a to bez toho, aby za to chtěli peníze jako na jiných místech Afriky.
Přesto je nutné být opatrní, protože snadno může vzniknout problém spojený s vymáháním peněz. Každý běloch je totiž v očích Afričana bohatý a kamera či foťák na krku to jenom potvrzuje. Je proto lepší vyvarovat se focení v přítomnosti úředníka či ozbrojenců nebo v blízkosti strategických objektů.
A pár dobrých zkušeností
Při dodržování bezpečnostních opatření jsme však v Kongu zažili také spoustu dobrých zkušeností.
Na východě země je překvapivě rozšířená znalost angličtiny, takže i v menších vesnicích jsme vždy našli někoho, kdo ji ovládal alespoň na základní úrovni. Obvykle to byl učitel nebo student střední školy. Překvapila nás rozšířenost svahilštiny. Ta je v této oblasti, která zahrnuje mnoho lokálních jazyků, užívána mnohem intenzivněji než úřední francouzština.
Také směna peněz je zcela bezpečná, i když směnárny jsou jen maličkaté dřevěné boudy neuměle pomalované obrázky dolarové bankovky. Kurz je pevný – po celou dobu platilo v každé směnárně 1 USD =500 KF. Téměř všude se dá navíc platit i přímo v dolarech.
Sehnat ubytování není problém, cena se pohybuje v rozmezí 5-50 USD za dvě osoby. V menších městech je často k dispozici jen levné ubytování velmi nízké úrovně. Kromě hotelů je dobré informovat se na možnost bydlení u misionářů. Výbornou zkušenost jsme zažili v Mambase na Mission Saint Rosaire (čisté ubytovaní se sprchou a možností vaření).
Ovoce (banány, mango, papája, ananas…) a zelenina (rajčata, cibule, česnek…) jsou k dostání velmi levně téměř všude kolem cest. V pouličních stáncích s nízkou hygienickou úrovní si dáte velmi jednoduché jídlo (rýže, fazole, zelenina + kus masa). Balenou vodu koupíte jen ve městech, ovšem za drahou cenu až 2 USD za 1,5 litru.
Mobilními sítěmi je v zemi pokryto jen okolí větších měst. SIM kartu i s kreditem lze zakoupit v ceně 1-5 USD. Telefonování je ve srovnání s Čechami mnohem levnější a za velmi dobrou cenu můžete volat i domů do ČR. V Kongu DR existují dvě společnosti – Celtel a Vodacom. S lepším pokrytím signálu jsme se během cesty setkali u společnosti Celtel. Internet v dobré rychlosti a ceně jsme využili v Beni.
Pokračování o konžském stylu dopravy čtěte na Hedvábné stezce ve středu 11. července.
Tato expedice byla podpořena finančním příspěvkem z Expedičního fondu zřízeného Hedvábnou stezkou.
Tak jedna se tedy o etnicke nepokoje nebo boje vyvolane snahou o kontrolu nad lozisky?
Podle všeho je kombinace obojího
Dost dobre nevim, kam otazka smeruje – to co v Kongu probihalo (a probiha ted trochu mirneji) je predevsim konflikt, ktery si vyzadal 3-4 miliony lidskych obeti. Jedno zlo zpusobuje dalsi. Je skutecnosti, ze se zde odehravaly etnicke cistky. Je skutecnosti, ze tem mocnym jde o nerostne suroviny (diamanty, zlato, koltan, med…) take o tezbu vzacneho dreva atd.. Sveho casu byla situace v Kongu nazyvana i Prvni africkou svetovou valkou, kdy na uzemi Konga, krome vladnich vojsk a ruznych povstaleckych skupin, bojovaly regulerni armady tusim sesti statu (Angola, Zimbabwe, Namibie x Rwanda, Uganda, Burundi a své zajmy tam prosazovaly urcite i dalsi). Etnicky konflikt je jedna z roznetek takove regulerni valky (at uz to byli Hutove, Tutsiove..). Pokud jde o pronasledovani Pygmeju Bambuti, tak to je tragictejsi v tom, ze zadneho silneho spojence nemaji.