Cestopisy a reportáže

Tady ty dny jdou tak pomaloučku…. dlouho spíme, pak celé odpoledne moře, každý večer nějaký program, či chodíme po krámkách /bazaarech tomu tady říkají/.

Představte si vesnici utopenou kdesi mezi lány cukrové třtiny, mezi Qenou a Luxorem, ještě hodinu a půl cesty vlakem do Luxoru. Všude trčí třtina, mezi tím rostou palmy. Ve vesnici, která je podél asi 2km prašné cesty. Tak moje fantazie byla veliká, ale na tohle nestačila. Hassan skutečně koupil dům, ale každý si pod tím pojmem představuje něco jiného. Dům = stavba, zkteré odešli zedníci a nastěhovalo se tam. Ale to by bylo dlouhé povídaní.

Z naší střechy je vidět ta nádhera – směrem k severu úchvatné staré město a za ním strmé hory. O kousek dál je pak měsíční krajina, kde jsou na strmých svazích náhorní plošiny naváté gigantické duny.

Po třech letech od poslední návštěvy arabské země se mi opět zachtělo zažít ten klasický pouliční mumraj, popíjení sladkého čajíčku a kouření vodní dýmky. S kamarádem Pavlem jsme proto v druhé polovině ledna 2007 navštívili Egypt. Hlavním cílem byly oázy v Západní (též Lybijské) poušti, dále Asuán, Luxor… a zbytek podle toho, jak se nám budou dařit přesuny.

Při večerní procházce jsem potkala Egypťana, který si přisedl na lavičku a zapojil se do debaty, již jsem vedla se svým krajanem. Bavili jsme se o egyptské mentalitě …

Slovo Zabaleen označuje ľudí, ktorí sa zaoberajú zbieraním odpadkov. V každej štvrti sa denne nájdu otrhaní mladí chlapci, ktorí vysypávajú obsah popolníc na voz za svojho oslíka a odvážajú to nevedno kam.

Nejnepříjemnější část výletu do chrámů blízko súdánské hranice bylo vstávání ve tři hodiny ráno. Z hotelu nás jelo víc a do Abu Simbelu jsme jeli s policejním doprovodem, ve kterém bylo dobrých dvacet autobusů a mikrobusů ještě víc. Zato policejních aut velmi poskrovnu.