Nejrprve se anglický mořeplavec zapsal do dějin jako korzár přepadávající nepřátelské lodě, později i jako objevitel a amatérský pozorovatel přírody. Podle všeho byl i velitelem slavného literárního trosečníka Robinsona Crusoe.
DAMPIER William (* 5. 9. 1651, pokřtěn v East Cocker u Yeovilu, Anglie, † březen 1715, Londýn, Anglie) – anglický korzár, mořeplavec a amatérský přírodovědec
Člun se převrátil a my jsme ani nestačili vykřiknout! I když umím výtečně plavat, nedařilo se mi dostat se nad hladinu a nabrat dech, dokud mě vlna nevyvrhla na souš, napůl utopeného. Hnala se však další vlna, vysoká jako kopec. Stačil jsem ještě zadržet dech a již mne pohřbila dvacet tři stop hluboko ve spoustě vody. Plaval jsem, co mi síly stačily. Málem bych se byl už zalkl, když jsem se vyhoupl hlavou nad vodu. Trvalo to tak dvě sekundy, ale postačilo to, abych nabral dechu. Jakmile jsem zjistil, že vlna opadla a vrací se na moře, vyrazil jsem kupředu, až jsem pocítil pevnou půdu pod nohama. Vyškrábal jsem se na útes a šťastně si lehl do trávy, daleko z dosahu rozběsněného moře.
Velitel Robinsona Crusoe
Osamělý trosečník Robinson Crusoe v nejslavnějším románuanglického spisovatele Daniela Defoea si značně přikrášlil příčiny toho, že se jeho hrdina octl sám a sám na neobydleném ostrově. Podle tradice nezůstal námořník Alexander Selkirk, jenž měl být předlohou pro literárního Robinsona, na ostrově po ničivé bouři, která pohltila jeho mateřskou loď.
Vzpurného lodního důstojníka vysadili prý na pacifickém ostrově Juana Fernandeze (u chilského pobřeží) jeho korzárští spolubojovníci z loďstva Williama Dampiera v roce 1703. Přestože někteří publicisté pochybují o totožnosti Selkirka a Robinsona (jejich názory, které se kloní spíše k ostrovům v Karibském moři či v ústí Orinoka, shrnul pro českého čtenáře Bohuslav Hlinka v knize Robinson Crusoe, mýtus a skutečnost, 1983), zdá se, že Dampierovy námořní plavby neznamenaly jen významné obohacení evropských znalostí o Tichomoří, ale také přinesly literární nesmrtelnost hrdinovi jednoho z nejslavnějších románů.
„Robinsonův velitel“, který proslul jako kapitán vynucující si poslušnost mimořádnou tvrdostí a také jako mimořádně schopný navigátor, utekl v raném mládí z domova. Nechal se najmout na loď, se kterou se plavil k Newfoundlandu i do Indie. Pobyl nějaký čas na Jamajce a dva roky dobýval dřevo na poloostrově Yucatán. V roce 1678 se vrátil do Anglie, a třebaže se oženil a získal určité jmění, nezůstal na rodné hroudě. Znovu se vypravil na Jamajku a sblížil se s anglickými bukanýry.
Překročil Panamskou šíji a roku 1680 se zúčastnil loupežné výpravy na peruánské přístavy. Vrátil se do Západní Indie a s pirátským vůdcem Johnem Cookem se přeplavil do Guyany a pokračoval kolem mysu Horn do Tichého oceánu, kde se Cookova posádka zmocnila španělské lodi, převážející zlato z Callaa do Panamy.
Pirát a spisovatel
Na lodi Cygnet se účastnil přepadení několika mexických osad a spolu s dalším pirátským kapitánem jménem Swan se dostal na filipínský ostrov Mindanao. Vzbouřená posádka zde svého kapitána vysadila a pod vedením jiného výtečníka zakotvila roku 1688 u západního pobřeží Nového Holandska (Austrálie).
Od australských břehů zamířila anglická posádka do Indického oceánu a pro neshody, které cestou vznikly, zanechala na Nikobarách Dampiera. Houževnatý námořník se na malém člunu přeplavil na Sumatru. Chvíli se zabýval obchodem a roku 1691 se vrátil do staré dobré Anglie.
Ke smyslu pro obchod přidal William Dampier za svého britského pobytu i spisovatelskou zručnost a roku 1697 vydal své deníky v knize, kterou pyšně nazval Cesta kolem světa. Vytvořil cestovatelský bestseller 18. století a uveřejněná pozorování proměn moře v jednotlivých ročních obdobích, mořských proudů, větrů a bouří představují jeden ze základů oceánografie.
Admiralita se rozhodla v roce 1698 vyslat W. Dampiera na výzkumnou cestu a 14. ledna 1699 vyplula loď Roebuck (Srnec) přes Atlantik do brazilského přístavu Bahía (nyní Salvador). V červnu 1699 zamířila k mysu Dobré naděje a na konci července (31. 7.) se u 28°jižní šířky dostal Dampierův koráb k australskému pobřeží. Britský mořeplavec plul podél pobřeží k severu do Žraločího zálivu a na 20°32’ uviděl ostrovy, které dostaly jeho jméno.
Pod vlajkou Admirality
Nedostatek sladké vody donutil Roebucka odplout na Timor a odtud Dampierovým průlivem k severním břehům Nové Guineje (souostroví Vaigeo). Počátkem roku 1700 zamířil k Novému Irsku a východním břehům Nové Británie. Jeho velitel mohl zanést na mapu některé nové geografické objevy, které dokazovaly členitost ostrovů, obklopujících Novou Guineu. Od jejího pobřeží se Dampier obrátil na západ, přistál v Batavii (Jakartě) a kolem mysu Dobré naděje zamířil do Anglie. U pustého ostrova Ascension však jeho loď 22. 2. 1701 ztroskotala a jen náhodně okolo plující britská loď Dampiera i jeho posádku, živořící na neobydleném ostrově, zachránila.
Po návratu k britským břehům se Dampier octl před soudem, který jej za mimořádně tvrdé zacházení s posádkou (přestože podobné jednání bylo mezi anglickými námořními kapitány obvyklé) potrestal vyloučením ze služeb královského námořnictva.
Válka o španělské dědictví, která záhy vypukla, pomohla Dampierovi znovu na moře. Se dvěma koráby vyplul roku 1703 do Pacifiku, aby zde přepadával španělské lodi. Při této plavbě nechal na ostrově Juana Fernandeze vysadit Alexandra Selkirka a do Anglie odvezl jednoho z ostrovanů, který se mohl stát předlohou pro literárního Pátka.
Znovu se chopil pera a roku 1707 vytvořil ze zachráněných deníků knihu Putování do Nového Holandska. Jako kormidelník se účastnil pirátské výpravy Woodse Rogerse, která osvobodila Selkirka z jeho samoty. Bohatství, které se nabízelo Rogersovým pirátům po přepadení španělského korábu v severních vodách Tichého oceánu, se nedožil. Zemřel dávno před koncem vleklých sporů o podíly na kořisti. Do historie světových objevů vstoupil W. Dampier jako bystrý pozorovatel přírody (popsal např. klokany a mnohé druhy australského ptactva) i zvláštností původních obyvatel pátého kontinentu, který se i díky jeho objevům začínal rýsovat na mapě světa.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
