Spíše než objevné cesty proslavily brita Baikie jeho lékařské úspěchy. Jako první přišel na to, jak vyláčit malárii, hrozbu všech cestovatelů.
BAIKIE William Balfour (* 21. 8. 1824, Kirkwall, Skotsko, † 3. 11. 1864, Freetown, Sierra Leone) – britský (skotský) lékař a cestovatel
Až do poloviny 19. století bylo největším rizikem pro africké cestovatele onemocnění malárií, která způsobila smrt nejednoho badatele. Až skotský lékař William Baikie přišel na to, co pomáhá: chinin! Sám to při svých výpravách úspěšně vyzkoušel, nicméně se z poslední cesty domů také nevrátil, neboť podlehl druhé „metle“ bělochů v Africe – úplavici…
William Balfour Baikie, pocházející z Orknejských ostrovů, se poprvé do Afriky vydal v roce 1854, když byl pověřen velením výpravy na parníku Pleiad do oblasti Nigeru a Benue. Navázal na výzkumy Landera a dalších badatelů, zároveň také měl zajišťovat Bartha, který se v té době pohyboval v oblasti mezi Timbuktu a Čadským jezerem (a případně se s ním spojit). Výpravy se účastnila i celá řada vědců, a také Samuel Crowther (1807–1891), původem otrok z jižní Nigérie a pak anglikánský misionář v západní Africe.
Úspěšný postup Afrikou
Baikie velmi úspěšně pronikl po Nigeru až do Nupe a po řece Benue se téměř bez problémů dostal až hluboko do vnitrozemí, do Joly (prvně dosažené Evropanem roku 1851, a to Barthem, který sem došel po souši ze severu) a dokonce až do Džena na dnešních hranicích Kamerunu a Nigérie. Při zpáteční cestě ještě Baikie zmapoval dosud málo známá ramena nigerské delty, zejména Brass a Nun.
Po skončení plavby se Baikie vrátil do Londýna, aby shrnul výsledky své cesty; vydal je v knize Narrative of an Exploring Voyage up the Rivers Kworra and Benue in 1854 (Londýn 1856). K nejvýznamnějším výsledkům patřilo zjištění, že na Benue nejsou žádné vodopády ani peřeje, které by bránily v plavbě, takže je tato část Afriky velmi dobře dostupná, a také úspěšné vyzkoušení chininové profylaxe proti malárii.
W. B. Baikie se do Afriky znovu vrátil v roce 1857. Ve městě Lokoja (u soutoku Nigeru a Benue) založil výzkumnou stanici, z níž se vydával se svými spolupracovníky na menší či větší výpravy po širokém okolí. Nejvýznamnější cestu podnikl roku 1859, když se vydal k severu: po souši dosáhl měst Kaduny a Kana, na zpáteční cestě prošel přes náhorní planinu Jos a důkladně ji prozkoumal. Baikie také zmapoval řadu neznámých míst na rozvodí mezi Nigerem, Benue a Čadským jezerem, kde doplnil Barthovy výzkumy.
V polovině 60. let se prudce zhoršilo Baikieho zdraví; úplavice ho donutila k návratu, ale rodnou Británii již nikdy neviděl – zemřel cestou do Evropy během zastávky lodi ve Freetownu.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
