V Gruzii do skal vytesali stavby, které i po několika staletích berou dech svojí důmyslností a krásou

V Gruzii do skal vytesali stavby, které i po několika staletích berou dech svojí důmyslností a krásou

Gruzie je cestovatelským rájem. Mají tam pláže i zasněžené vrcholy, polopoušť i zelené kopce, potkávají se tu světová náboženství, Asie s Evropou, i antika se středověkem. Je tu vše, na co si člověk vzpomene.

Památkami, které tvoří dva klenoty Gruzie, jsou i skalní klášter Vardzia a pevnost Uplisciche. Mají toho dost společného, obě jsou vytesány do skály a obě mají za sebou bohatou historii. Územím Gruzie pošli snad všichni dobyvatelé táhnoucí z východu na západ nebo západu na východ. Nalezneme zde památky řecké, římské, perské, arabské, muslimské, židovské i křesťanské.

Neviditelné město na skále

Na první pohled to vypadá jako obyčejná skála. Na ten druhý se zdá, že se na vrcholku kopce něco rýsuje. Teprve při pohledu třetím, tedy nejbližším, člověku dojde, že na tom kopci je opravdu město. Jmenuje se Uplisciche a leží deset kilometrů od města Gori, tedy rodiště Josefa Vissarionoviče Džugašviliho (Stalina).

Jenom asi metr vysoká díra označuje vchod do pevnosti, je lehké ji přehlédnou, a proto místní průvodce trpělivě vysvětluje zmateným turistům, kam přesně mají jít. Je to vlastně jednoduché, stačí se sehnout, protáhnout se dovnitř a pak už jen po schodišti skrze skálu až na vrcholek kopce, kde se rozprostírá samotná pevnost. Ono je sto píše město než pevnost v pravém slova smyslu, ale i tak vezme každému návštěvníkovi dech.

Lokalita Uplisciche poskytovala lidem zázemí již v době bronzové. Skalní město pak místní začali tesat v 6. století před Kristem. Jeho strategická poloha na Hedvábné stezce mu dala prosperitu a časem se změnilo v jedno z regionálních center. První z písemné zmínky o městě máme už z prvního století našeho letopočtu. Víme však, že dlouhou dobu, zřejmě i díky své strategické poloze, nebylo nikým dobyto. Tento stav změnil mongolský chán Ögedej, který město získal a částečně zničil.

Za hrady města se uchylovali již Řekové a Římané, proto mnoho tamních staveb oživuje vzpomínky na střední školu a učebnice dějepisu. Je tak možné si udělat lepší představu o tom, jak to v Antice vypadalo mimo Evropu, přestože pod antickým vlivem. Křesťanství přišlo do Gruzie ve 4. století a po celé zemi tak najdeme velkou řadu kostelů, převážně pravoslavných. Jeden stojí i v Uplisciche, postavili ho v 10. století a jeho interiér zdobí nádherné fresky. Svatostánek se probouzí z dlouholetého spánku a místní věřící mu vracejí jeho účel a význam.

K Uplisciche se dá v klidu dostat pěšky, stopem nebo taxíkem. Cesta však není nijak značená a najít ruiny nemusí být nejlehčí.

Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Mniši žili v tunelech

Vypadá to, jako by tu skálu někdo odkrojil nožem a odkryl tak lidské mraveniště, které před tím ukrývala. Klášterní město Vardzia bylo do hory Erušetu vytesáno před 9 stoletími. Gruzínský král Giorgi III. město zřídli jako hráz proti ničivým nájezdům sousedních Peršanů a Turků. Později zde byl zřízen klášter a místo i nadále sloužilo jako bezpečné útočiště v době války. Skalní prostory spolkly 3000 bytů v sedmi patrech, které mohly ubytovat až 50 000 lidí.

Kromě obytných místností zde také byla pokladnice, kostel, knihovna, pekárny, stáje a koupací nádrže. Vodu rozváděl důmyslný potrubní systém. Jedním z nejvyhledávanějších míst komplexu je klášterní kostel se sloupovým portálem, jehož vnitřní prostory zdobí nádherné fresky zobrazující krále Giorgi III. a jeho nástupkyni královnu Tamaru. Pravidelně se zde také konají mše. Ale pozor místní mniši jsou silně věřící a velice přísní, pokud tedy chcete navštívit tamní svatostánek, dbejte na správné oblečení, tedy žádná nahá ramena ani kolena, a to platí jak pro ženy, tak pro muže.

Pokud rádi poznáváte svět pěšky, nechte se nalákat treky do Gruzie. Mnoho z nich prochází oblastí Svaneti a další se linou poblíž hory Kazbegi. Více se dočtete v článku Svérázní lidé žijí na Kavkazu, milí, pohostinní i zajímaví, jen je jim někdy těžké porozumět

Velkolepost stavby vykresluje také mohutná skalní stěna, jež se tyčí značně vysoko nad řekou Kury. Už samotný příjezd bere návštěvníkům dech. Přitom původně nebylo z pevnosti vidět vůbec nic. Většinu nynějších venkovních prostor odkrylo až zemětřesení, díky němuž se sesunula část hory. Přesto je nyní zachováno více jak 750 místností na ploše 9000 m². Jimi může procházet návštěvník prakticky volně a vychutnávat si krásu hory, temnotu jejích tunelů i nádheru okolní krajiny Malého Kavkazu.

Výše jsou popsány jen dva malé střípky z bohaté gruzijské mozaiky.

Zkušenosti čtenářů

Jenda

Hlásím, že jsem první a zatím jediný návštěvník, kterému tato památka nevzala dech !!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí