HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Úspěch českého prvovýstupu v Pamíru

Úspěch českého prvovýstupu v Pamíru

Pamírská dolina Sary-Šitcharv v Tádžikistánu je jednou z mnoha nedotčených velehorských míst. Průzkum doliny a následný prvovýstup na Pik Moskevské Olympiády zajistila česká expedice podpořená Expedičním Fondem.

Expedice Zdenka Boudy se vydala jako první česká výprava pamírskou dolinou Sary-Šitcharv, které vévodí Pik Moskevské Olympiády (5883m), Maršál Grečko (6105m), Bajkonur (6038m) a Pik Ozbrojených sil (6236m).

V pozdním odpoledni sedím na kameni nad naším base campem v 4350 m a nasávám neopakovatelnou atmosféru pamírských velehor. Říčka Sary-Šitcharv hučí, šestitisícové piky nade mnou mě fascinují svou grandiózností, slunce mě občas zahřeje, občas mě ochladí poletující sníh… a já na to všechno čumím jako tele na nový vrata s otevřenou hubou… Uprostřed Pamíru, daleko od civilizace si tu připadám jak největší prdek na zeměkouli…a je mi tak fajn. Kvůli těmto pocitům jezdím rád do hor. Dnešní krásný den mě dobil energií a už se moc těším na zítřejší pokus o výstup na Olympiádu. který plánujeme my čtyři – Zdenda (já), Fána, Vladimír a Ruda. Láďa s Márou jsou v táboře ve výšce 3900 m, asi dvě hodiny cesty  pod námi. Po čtyřech dnech pochodu sem do BC s 30-ti kilovým báglem, aklimatizaci a průzkumu možností výstupu jsme všichni nažhaveni. Večer se konečně plně otevírá pohled na Karakoram a Hindúkuš (Gasherbrumy). Z toho máme všichni plný trencle.

V půl šesté ráno nás budí Láďa, kterého vidíme po třech dnech! Přináší velmi špatnou zprávu – s Márou je to zlé – není schopen pohybu, leží ve stanu ve výšce 3900m, nejí a komunikuje velmi omezeně. Blesková schůze rozhoduje takto: Ruda, Fána a Láďa jdou k nemocnému zjistit situaci a budou se snažit ho nadopovat léky a dostat ho z toho. Zdenda s Vladimírem zkusí dle původního plánu výstup na Olympiádu. Dnes bychom měli vybudovat C1 v 5000m, zítra pokus o vrchol a sestup do BC případně do C1 a další den do BC.

Dolina Sary Šitcharv, Pamír, Tádžikistán

Z BC vyrážíme s Vladimírem v 11:00h. Asi 10min po proudu řeky a pak uhýbáme po suťovisku doprava, přesně podle včerejšího průzkumu. Suť je vysoce nestabilní, pořád ujíždí pod nohama a s těžkými batohy je postup dost namáhavý. Navíc se od rána cítím zle, zpráva o Márovi k tomu nepřidává. Cesta do C1 vede přes tři suťová břicha, které je ideální obcházet při pohledu zezdola zprava, jak to učinil Vladimír. Já jdu přes druhé břicho diretisimou přímo a to byla chyba. Místy sklon 45°, kameny pod nohama ujíždí, pro ruce není stabilních chytů. Velice vyčerpávající úsek. Poslední – třetí suťové břicho je již ze dvou třetin zakryté sněhem a oba ho jdeme zleva. Posledních 50m výškových nás čeká sněhovo-ledové korýtko. Nazujeme mačky a bereme do rukou cepíny. Na vršku tohoto břicha stavíme v 16:15h stan C1 v zákrytu velkého balvanu, který tvoří dobrou větrnou bariéru, výška 4950m.

Od stanu vidíme klíčové místo zítřejšího výstupu – sněhovo-ledový výšvih, odhadem začíná ve výšce 5100m, sklon vypadá na cca 45° a převýšení na hřeben 400m. Výšvih tvoří uprostřed zřetelné koryto, kterým budeme stoupat. Zleva jsme limitováni převějí a zprava čerstvým lavinózním odtrhem. Rozhodujeme se, že zítra půjdeme bez jištění, pouze se zbraněmi a mačkami, vypadá to, že by to mělo jít a budeme hrát na čas – chci se vracet z vrcholu co nejdřív, abychom se nebořili. Máme toho oba dost. Vaříme čaj a po chvíli usínáme.

Plán českého prvovýstupu, Pamír, Tádžikistán

Startujeme od stanu dle plánu po 04:00h. Ranní vstávání mi nikdy nedělá dobře, dnešek není výjimkou. Hvězdy nám svítí na cestu. Po 50min se dostáváme do výšky 5100m na začátek výšvihu. Sklon potvrzuje odhady na 45°, sníh je tvrdý a přední hroty maček sympaticky drží. Začínáme lézt. Postup bez jištění je velmi rychlý a lezení mě baví. Užíváme si to. Již se pomalu rozednívá, za námi sluneční paprsky probouzí do nového dne Hindúkuš a Karakoram, fascinující pohledy nabízí v dáli K2, Broad Peak a Gasherbrumy. Na konci výšvihu, když se svah pomaličku narovnává, nás začíná šimrat sluníčko, což vítám s povděkem, protože už už jsem přestával cítit prsty u nohou. A přivést si domů omrzliny opravdu nechci. Slunce vše napravuje. Stráň se zplošťuje a tůra se stává stereotypní až prudérní (5500m). Naštěstí již za chvíli vidíme skalnatou pyramidu značící vrchol Piku Moskevské Olympiády! Je to už jen 200m výškových, ale trvá to celou věčnost. Teď už ale věříme, že to dokážeme. Výšvih na samotný skalnatý vrchol je již v pohodě.

Vrchol – 7:30h!!! My dva jako první Češi na Piku Moskevské Olympiády 5883m! Příjemné pocity a velká radost. Famózní pohledy na podkovu vrcholů doliny Sary-Šitcharv a celý Pamír, Hindúkuš, Karakoram…na východě Pik Karla Marxe, na západě Pik Mayakovského. Ani mráčku, bezvětří, slunce…a nikdo nikde kromě nás dvou. Fotíme a vychutnáváme si neopakovatelné. Po hodině strávené na vrcholu sbíháme po trase výstupu ke stanu, kde jsme za hodinu. Část výšvihu sjíždím po zadku, brzdím cepínem, to je fofr! Před 10:00h přicházíme do C1. Jsme vyčerpaní a na tři hodiny usínáme. Kolem 14h balíme věci a scházíme dolů do BC.

Pohled z vrcholu Moskevské Olympiády, 5883m, Pamír, Tádžikistán

Cesta po suti je nezáživná. V jednom momentě (4700m) se Vladimírovi zasekává noha pod šutr a zůstává zašprajcovaný s batohem v nehybné poloze. Já jsem asi 100m pod ním a slyším jen „Pomoc!“. Odhazuji svůj batoh a vydávám se k němu. Ani nechci domýšlet, jestli je to zlomená noha. Naštěstí, když jsem asi 50m od něho, volá, že je OK, dostal se z toho sám a vypravuje mi, co se přesně stalo. Do BC se dostáváme po 16:00h.

Nalézáme zde dopis od Ládi, který je nyní na tůře na ledovci. Dle zprávy je to s Márou zlé. Kolem 17:00h Láďa přichází k nám do BC, vyměňujeme si zážitky, vaříme čaj a jídlo. Mára je prý stále nehybný. Zítra balíme věci a scházíme dolů k nemocnému, abychom se dohodli na dalším postupu. Mísí se ve mně pocity radosti z vrcholu a starostí o to, co budeme dělat s Márou.

Další den scházíme k Márovi. Po pěti dnech strávených ve stanu se konečně zdravotní stav Máry začíná zlepšovat a učí se chodit. Vypadá to, jako kdyby totálně ožralý loutkoherec minimálně po třiceti pivech vedl svou loutku. Nezaujatý divák by se válel smíchy, ale při vědomí, že tohohle člověka potřebujeme dostat dolů a kousek pod námi je technicky náročné místo – soutěska nad druhým přítokem, tak to až tak legrační není. Naštěstí po dalších dvou dnech se Mára zheveroval natolik, že je schopný nalehko bez batohu a s hůlkami sejít až pod soutěsku!

V dalších dnech posíláme Máru dolů do vesnice se základním vybavením a my ostatní jdeme na dvoudenní trek do doliny druhého přítoku. Jdeme nalehko, bez stanu. Spíme pod jihozápadními stěnami Moskevské Olympiády z jedné strany a východní svahy Piku 5596 z druhé strany ve výšce 4250 m pod širákem. V noci sleduji škvírou ve spacáku fantastickou hvězdnou oblohu a vychutnávám si tajemný klid nočního Pamíru, hluboký zážitek. Druhý den scházíme zpátky do 3600 m k soutoku k říčce Sary-Šitcharv a poté po nezapomenutelných čtrnácti dnech strávených v horách Pamíru se vracíme do civilizace – do vesnice Šitcharv.

Obyvatel Šitcharvu, Pamír, Tádžkistán

Další dny trávíme v domě zdejšího učitele Alika, jehož rodina se nás velice mile ujala podle hesla „host do domu, bůh do domu“ a přijala nás za své členy. Na oplátku my jsme Alika pasovali na sedmého člena naší výpravy, který nám zajišťoval zázemí pod horami. Z části se nám daří šířit českou pivní kulturu! Dva dny věnujeme teplým minerálním pramenům v lázních Yamchun, kde stojí stejnojmenná pevnost z 3. st. př. n. l. Takřka po čtyřech týdnech našeho cestování po Tádžikistánu se blíží konec. Cesta z Pamíru do Dushanbe starým UAZem, kdy jsme v prvních 50 km 4x píchly kolo, trvala dlouhých 33 hodin. Dushanbe si užíváme plnými doušky – pivko, jídlo, bazar, koupání v Komsomolském ozeru, ruské kolo, řetízák, střelnice, kulečník, zmrzlina, melouny, vodní dýmka, žvýkací tabák…a halucinace 🙂

Strávili jsme čtyři nezapomenutelné týdny na tádžické půdě. Zdravotní problémy jednoho člena výpravy ovlivnily průběh celé akce, naštěstí vše dobře dopadlo. I přes tyto nepříjemné chvíle se nám podařil první český výstup na Pik Moskevské Olympiády (5883m) a i zbytek času jsme si řádně užili, takže hodnotím výlet na Pamír jako velice povedený. Zážitek musí být hlavně hluboký. Těch máme dost. Navíc většina z nich je i pozitivních, což je něco navíc.

Dolina Sary-Šitcharv se nachází v JZ Pamiru, je situována severně od vesnice Šitcharv (Tádžikistán, autonomní oblast Horní Badachšán – GBAO, region Ishkashim). Dolinou protéká řeka Sary-Šitcharv (23 km dlouhá), která se vlévá do hraniční řeky Pjandž (přítok Amudarji).
Hlavní Vrcholy doliny Sary-Šitcharv
Pik Moskevské Olympiády (5883m), Maršál Grečko (6105m), Bajkonur (6038m) a Pik Ozbrojených sil (6236m).
Počasí
Takřka konstantní počasí (červenec 2009) – přes den slunečné, větrné, minimum oblačnosti, během 14 dnů 2x krátká sněhová srážka v BC (4350m). Teplota přes den na slunci přes 30°C, po západu rychle klesá lehce nad 0°C, v noci v BC -8 až -5°C. V BC dopadaly první sluneční paprsky na náš stan v 8:00h a poslední v 16:30h.
Doprava
Dušanbe – Khorong = 350 Somoni/hlavu včetně 1 dne čekání v Dušanbe, auto Toyota Land Cruiser (stáři cca 10 let), 4 lidi + 2 řidiči, 25h.
Khorong – Šitcharv = 200 Somoni/hlavu (stejné obsazení), 2h.
Šitcharv – Dušanbe = 450 Somoni/hlavu, auto starý UAZ, 6 lidí + 2 řidiči, 33h.
Kurz: 1 Somoni = cca 4,33 Kč (léto 2009).

Více info a kompletní fotogalerii najdete na www.zdenda.net. Video z akce na http://www.bushmanfilm.com/pamirska-olympiada.

Z výstupu na Moskevskou Olympiádu, Pamír, Tádžikistán

Expediční fond je podporován těmito společnostmi:

Partneři Expedičního fondu:

Koktejl_2.jpg

Humi.jpg

ECP_1.jpg

KATADYN.jpg

Gumotex.jpg

Hedvabn___stezka.jpg

Oficiální partneři:

__esk___speleologick___slope__nost.jpg

__esk___horolezeck___svaz___mal__.JPG

Vesm__r___mal__.jpg

Významní sponzoři Expedičního fondu:

Svojtka.jpg

Sambarsport

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.

Zkušenosti čtenářů

MartinT.

Gratulace k pěknému výstupu, šťastnému návratu i pěknému článku – beze sporu… Hned bych jel také. Jen bych jako hnidopich vytkl jednu věc: Váš kopec je zřejmě součástí Šachdarského hřebenu (s nejvyšším Štítem Karla Marxe). Z tohoto hřebene můžou být viděny šesti- a možná i sedmitisícovky Pamíru, stejně jako Tirič Mir či Nošak ležící v Hidúkuši za Váchánským koridorem na hranici Afghánistánu a Pákistánu. Možná mohou být vidět i některé štíty západního Karakorámu. Kažopdáně si ale nemyslím, že byste měli Gašerbrumy jak na dlani, Karakorám je přeci obrovské pohoří a odhadem podle mapy je z tohoto kouta Tádžikistánu pod K2 tak 400 kilometrů. Vsadím tedy večeři v Karavanseráji, že fotky Broad Peaku a dalších hor je Karakorámu ve skutečnosti něco jiného a tuto oblast jste nemohli vidět.

Zdenda Bouda
MartinT.:

Ahoj!
Díky za gratulaci a upřesnění! Přesně jak říkáš – byli jsme v oblasti Šachdarského hřebene. Musím se přiznat, že jsem žil v domnění, že to jsou Gasherbrumy cca na 80%. Teď jsi mi to osvětlil, opravím. Ještě jednou díky za informaci.

Peter Šperka

Presne tak ja som na Broad Peaku bol, Martin T. hovorí pravdu.

Zdenda Bouda

Kompletní info o našem výletu včetně fotek naleznete na http://www.pamir.zdenda.net

Jakub Homola

Zajímalo by mě, jak se dá zjistit, že se jedná o český prvovýstup! To je opravdu dost odvážné tvrzení. Je o něco opřené?

Honza
Jakub Homola:

myslím, že je to celkem jedno…na výstup roku to teda není:)))) a ten Broad peak mě težce rozesmál.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí