Pavel Liška je nejen známý divadelní a filmový herec, ale jeho srdce také bije pro motorky. Už v 9 letech na motorce seděl poprvé a v současné době má na kontě mimo jiné také několi výprav v rámci projektu MOTO CESTOU NECESTOU – projeli Maroko, Turecko, Kavkaz a Jižní Ameriku. Zítra Pavel Liška vystoupí také na Nekorektní cestovatelské Talk Show ve Žlutých lázních.
Naposledy jste byl na cestě motorkou už na začátku loňského roku? Nezačíná vám to pomalu chybět?
Naposledy na cestě za dobrodružstvím to opravdu tak dlouho je. Jinak jsem naposledy na motorce seděl včera. Ale pravda je, že je to dlouho a chybí mi to. Avšak taky žiju život rodinný a někdy pracuju. Ale za to si to pak pořádně vynahradím.
Byli jste tehdy s projektem Moto cestou necestou v Jižní Americe. Rýsuje už se nějaká další motorkářská výprava?
Jsme ve fázi plánování. Ale ne už s Moto cestou necestou. Tam jsme si řekli, že si musíme od sebe navzájem odpočinout. Jedeme pouze tři, Honza Revai, Hynek Bernard a já.
Nocování pod stanem
Cestujete na motorce i mimo vaše známé expedice?
Jezdím, co to jde. Ale v poslední době bohužel jen prakticky za svými povinnostmi. Ve své profesi se dost nacesetuju, divadelní představení, natáčení…. a tak se tak aspoň nemusim obávat zácpy na silnici.
Kam se na motorce nejraději vydáváte, když jste doma v Čechách?
Nejraději jezdím do přírody… a tam doleva doprava… zrovna tam, kam jen tak moje ruce zatočí.
Tuším, že v Jižní Americe jste ale jezdili na pronajatých strojích. Nechyběla vám vlastní motorka?
Ani ne. Já jsem rád, že jsem si „dvanáctistovku bávo“ vyzkoušel a přesvědčil se, že je to opravdu úžasná motorka, a taky se přesvědčil, že ji nechci.
Čím je podle vás zajímavý tento styl cestování?
Je toho moc. Jste svobodní, plujete krajinou, poznáváte naši planetu, lidi a učíte se překonávat překážky. Zároveň jste tam sami se sebou víc, než kdekoli jinde.
Jak vám vyhovují vaši cestovatelší partneři, Egon Kulhánek a Jan Révai?
Egon je dobrej, že to dokázal dát celý dohromady a vznikl díky němu motorkářský cestovatelský dokument, který je snad pro spoustu diváků něčím zajímavej. A s Honzou jsme si sedli jako prdel na hrnec. Cítíme ty věci podobně, chceme se učit, poznávat a bavit.
Předpokládám, že ale cestujete i jinak. Jaká další místa jste od cesty do Jižní Ameriky stihl navštívit?
Po Jižní Americe jsem toho pravda, jak už jsem řekl, moc nenacestoval. Ale v přírodě a po výletech jsem si toho u nás užil dost. Jen místo motorky jsem řídil kočárek.
Celý tým motorkářů
Z vašich cest vzniká i televizní seriál. Jak to ovlivňuje samotnou cestu?
To je daň za to, že pak máte památku v podobě záznamu na celý život. A že to můžete zprostředkovat druhým. Jen je o to částečně ošizený celý váš trip. Natáčení je žrout času a o spoustu vjemů vás obere. Všechno se podřizuje kamerám. Točíte průjezdy, snažíte se komunikovat s kamerou, a to vás častečně omezuje od toho to všechno, co potkáváte, nasávat a jen tak si existovat s tím vším.
Je to stejné, jako byste točil film, nebo to vnímáte spíše jako odpočinek od práce?
Je to úplně něco jinýho, než když točíte film. Tady nejste za postavu, ale za sebe. Neexistuje žádný scénář. Jen prostě reagujete a komentujete to, co vidíte. Vymejšlíte různý blbosti. A to, co si myslíte, nebo co cítíte, občas zkusíte říct jen nahlas. A kolikrát jsou to úplný chujoviny. A je to samozřejmě práce, ale právě zároveň i odpočinek. A to je fakt velký štěstí, který mám.
V pátém díle seriálu jste skončil v příkopě kvůli koukání po brýlích na cestě. Našel jste je pak? A byly fakt vzácné? Bylo to tuším na cestě smrti v Bolívii. Byl to pro vás adrenalinový zážitek?
Díky moc za rozhovor a krásný den.
| Pokud chcete Pavla Lišku potkat osobně a dozvědět se spoustu dalších informací, navštivte například už tento pátek akci Nekorektní cestovatelská talkshow v pražských Žlutých lázních! |
