HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Richard Evelyn Byrd – letadlem nad póly

Richard Evelyn Byrd – letadlem nad póly

Americký polárník a letec sám vedl nebo se účastnil výprav k pólům. Jeho vztah k zasněžené a zledovatělé krajině byl výjimečný. Dokonce sám strávil v Antarktidě polární noc.

Richard Evelyn ByrdRichard Evelyn Byrd

Za několik minut po obratu letadla jsem otevřel padací dvířka a shodil nad vypočítanou polohou pólu vlajku zatíženou kamenem z Bennettova hrobu. Kámen i vlajka klesaly společně. Americká vlajka se tak dostala o 1 500 mil jižněji, než kdy byla před naší výpravou do Antarktidy. (Harold) June odeslal do Malé Ameriky depeši: Moje výpočty ukazují, že jsme dosáhli jižního pólu. Letíme vysoko, abychom měli rozhled. Byrd.

Současně s Byrdovým jménem se vybaví slovo letadlo. Krátce před Amundsenem přeletěl v roce 1926 nejsevernější bod Země; a v listopadu 1929 přeletěl i jižní pól.

Neúnavný cestovatel, kterého od dětství lákaly daleké kraje (jako chlapec obeplul svět), absolvoval po dokončení univerzity Námořní akademii. Dvakrát po sobě zlomená noha však přerušila Byrdovu kariéru a pětadvacetiletý poručík musel odejít do výslužby. Vstup USA do světové války (1917) přinesl Byrdovi reaktivaci. Přihlásil se k námořnímu letectvu a prodělal pilotní výcvik. O rok později se stal velitelem amerického letectva umístěného v Kanadě.

Po skončení války se R. Byrd zabýval myšlenkou přeletět Atlantik. Vsadil na módní vzducholodě, ale jejich časté katastrofy jej vrátily zpátky k letadlům těžším než vzduch. V roce 1925 velel průzkumnému leteckému oddílu, který provázel Macmillanovu expedici do západního Grónska. Na hydroplánech tehdy nalétal spolu s Floydem Bennettem tisíce kilometrů nad největším arktickým ostrovem.

Spolu s Bennettem a dalšími dobrovolníky se na jaře 1926 vydal lodí na Špicberky, kam se dostali v době, kdy se zde Amundsen s Ellsworthem a Nobilem připravovali k přeletu severního pólu. Američané zvítězili v nevypsaném závodě, kdo dříve připraví letadla pro cestu k pólu. Byrd s Bennettem vzlétli na třímotorovém fokkeru, 9. května 1926 doletěli k nejsevernějšímu bodu světa a po šestnácti hodinách letu se šťastně vrátili na Špicberky.

Na jih s Čechy

V rozhovoru s Amundsenem prozradil, že jeho dalším cílem je jižní pól. Dříve však uskutečnil svůj sen a spolu se čtyřčlennou posádkou přeletěl s fokkerem Atlantik. Stal se hrdinou Ameriky a díky tomu získával podporu i finanční prostředky pro chystanou výpravu do Antarktidy. Po měsících příprav se v prosinci 1928 vydala Byrdova početná expedice na lodích City of New YorkEleanor Bolling z novozélandského přístavu Dunedin k jihopolární pevnině. V jeho výpravě byl i český polárník Václav Vojtěch (1901–1932), který přesvědčil Byrda o svém odhodlání proniknout do jihopolární oblasti a o své užitečnosti pro americkou výpravu. Jako mechanik se v Byrdových službách uplatnil Viktor G. Czegka, rodák z Hluchova na Prostějovsku.

Mezi ledovými krami se lodi Byrdovy expedice probíjely k šestému světadílu. O Vánocích 1928 se přiblížily k Rossově ledové bariéře. Ve Velrybí zátoce začali Američané budovat operační základnu, kterou nazvali Malá Amerika, a pobývali zde do roku 1930. K průzkumu Antarktidy používali saně tažené psy, motorové saně, ale i letadla. Při jedné z výprav východním směrem objevili dosud neznámou část antarktické pevniny a nazvali ji jménem Mary Byrdové.

Dlouhou polární zimu využili členové americké výpravy k meteorologickým pozorováním, k měření zemského magnetismu, k oceánografickému a glaciologickému výzkumu. S návratem slunce pokračovali v geologickém průzkumu šestého kontinentu, podnikali další lety do dosud neznámých či málo známých antarktických končin a doplňovali je výpravami na saních.

Vrcholem byla cesta Richarda Byrda s pilotem Bertem Balchenem na jižní pól. Trochu zklamání vyčteme v řádkách Byrdova cestopisu: Člověk se tam dostane a to je jediné, co na tom je. Zajímavé je pouze úsilí o to, dostat se tam.

Současně s průzkumnými lety se v listopadu 1929 vydala na cestu šestičlenná skupina geologů, kterou vedl Lawrence Gould. Na saních urazili (do 19. 1. 1930) přes 1 500 mil a probádali území (Hory královny Maud, Mount Nansen), kterého se před téměř dvaceti lety při své polární jízdě dotkl R. Amundsen. Dostali se až na 85° 27’ jižní šířky a našli lišejník jako svědectví o existenci života nedaleko jižní točny (7. 12.). S obtížemi se k Antarktidě prokousávala ledovým příkrovem City of New York, která 18. února 1930 přistála u Malé Ameriky a odvezla výpravu čerstvě povýšeného admirála Byrda domů.

Sám a sám v polární noci

Spojené státy zatím zachvátila hospodářská krize a Byrd s obtížemi sháněl finance pro novou antarktickou výpravu. Teprve v roce 1933 vyplula jeho nová expedice (mezi účastníky byl opět důstojnický zástupce Viktor G. Czegka) na lodi Jacob Ruppert a 17. ledna 1934 dorazila do Velrybí zátoky na okraji Rossova šelfového ledovce. Američané znovu vystavěli Malou Ameriku a téměř současně vybudovali ve vnitrozemí Antarktidy (na 80°08’ jižní šířky a 163° 57’ západní délky) předsunutou základnu pro meteorologická pozorování. Byrd předal koncem března 1934 vedení výpravy Thomasi C. Putterovi a 22. března odešel na předsunutou základnu. V dobrovolném osamění zde prožil do 11. srpna polární noc, kdy za ním přijela na traktorech skupina polárníků, s nimiž zde zůstal do 14. října 1934. Odnesl jsem si něco, co se mi předtím nedostávalo: prosté poznání toho zázraku, že člověk žije, a vůbec skromnější stupnici životních hodnot, napsal téměř na závěr knihy popisující vlastní zážitky v týdnech, kdy žil „sám a sám“ v Antarktidě.

Druhá Byrdova výprava do Antarktidy (1933–36) přinesla poznání a zmapování dalších 500 000 km2Zemi Mary Byrdové a v pohoří Edsela Forda. Po čtyřech letech (1939) se Byrd znovu vydal do jihopolární oblasti v čele velké výpravy, kterou tentokrát financovala vládní Antarktická služba USA. Zorganizoval výstavbu meteorologických stanic na Malé Americe a v Margaretině zálivu, vzdáleném tři tisíce kilometrů od Byrdovy tradiční základny. Blížící se válka odvolala námořního odborníka Byrda z Antarktidy, aby se stal významným spolupracovníkem vojenských stratégů.

Výprava ve velkém stylu

Počtvrté odcestoval R. Byrd do Antarktidy za jihopolárního léta 1946–47 v rámci mohutné Operation High Jump, která především demonstrovala sílu Spojených států. Na třinácti lodích, mezi nimiž nechyběla ani ponorka a letadlová loď, se jí účastnily čtyři tisícovky mužů. Skupiny lodí obeplouvaly Antarktidu a vysílaly nad kontinent letadla snímkující polární krajinu. Prozkoumaly tak tisíce kilometrů nových oblastí (zvláště mezi Zemí Enderbyho a Zemí Královny Maud) a objevily území s nezamrzajícími jezery uprostřed Wilkesovy země (tzv. Bungerova oáza). Přitom Byrd dvakrát přeletěl jižní pól, kde shodil schránku s vlajkami všech 54 tehdejších členských zemí OSN.

V době příprav Mezinárodního geofyzikálního roku (1955) byl Byrd postaven do čela antarktického programu USA, i když operaci Deepfreeze řídil kontradmirál G. Dufek. Byrd se však znovu dostal (v 67 letech) na stará známá místa Antarktidy: Mám rád nekonečné sněžné prostory, čechrané větrem, ztuhlé štíty hor a hrozivé ledovce … Antarktida je stálou výzvou, řekl tenkrát novinářům.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Zkušenosti čtenářů

Václav Rybař

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako spam.

Josef Václavíček

Vážená,
já mám na Webu rozsáhlou cestovatelskou aplikaci, utvořenou z videí na Youtube pod názvem Virtual Traveler HD (Tour the World). Podívejte se na ni a pokud se Vám
zalíbí,byl bych rád, kdybyste ji propagovala jak doma
tak i v cizině.
Děkuji předem
Josef Václavíček

jan jirka

Ani mne moc nepřekvapuje naprostá absence líčení událostí,které vedly k až panickému útěku celé Byrdovy výpravy…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: