HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Opomenutý chrám Pahar Pur najdete u městečka Jaipurhat

Opomenutý chrám Pahar Pur najdete u městečka Jaipurhat

Terakotově červený kolos hlavního chrámu kláštera Pahar Pur na sebe upozorňuje už z dálky. Základy a zbytky stěn ostatních staveb komplexu naopak připomínají miniaturní model města.

V páteční dopoledne byl celý areál příjemně vylidněný, a to i přes to, že se jedná o jednu z mála památek Bangladéše zapsanou na seznamu UNESCO.

Po návštěvě několika míst Bangladéše doporučovaných průvodci jsme došly k názoru, že tato země se nemá kromě několika zchátralých hinduistických chrámů opravdu příliš čím pochlubit. Všechny klenoty připomínající svízelnou historii země byly zničeny válkou, povodněmi či zubem času. Pahar Pur je mezi nimi výjimkou, na své stáří skvěle zachovanou a díky UNESCO ochraně také náležitě udržovanou.

Název místa znamená Opuštěný či Vylidněný, jak nám vysvětlil průvodce, jenž se k nám nepozorovaně přidal. Kromě toho, že místo bylo několik staletí zasypáno hlínou a ukryto uprostřed džungle je i nyní pro většinu turistů těžko dostupné. Pahar Pur leží na severozápadě Bangladéše v blízkosti města Jaipurhat. Z něj se dostanete bez problémů pěšky příjemnou asfaltkou, bhánem či rikšou.

Jízda vlakem pro romantiky

Do Jaipurhat jsme přijeli ranním vlakem z Rajshahi. Vyráželi jsme okolo sedmé a na místě jsme byli chvíli před polednem s asi dvouhodinovým, tedy pro Bangladéš optimálním, zpožděním. Jízda vlakem je spíše pro romantiky, kteří si dokážou užít jízdu krokem mezi rýžovými poli, nákupní přestávky ve větších městech i zdánlivě bezvýznamné pauzy v těch nejmenších vesničkách. Úroveň vlaku nás příjemně překvapila. S jízdenkou koupenou den předem jsme měli zaručené sedadlo i spoustu zážitků s prodavači nejrůznějších podivností, od mušličkových náramků po losy do loterie.

Jaipurtah je malé spící město, v němž náš vlak končil. Posilnili jsme se několikanásobnou dávkou lal čha – hodně sladkého a hodně silného černého čaje – a vyrazily rikšou k našemu cíli. Město je proslulé chovem drůbeže, cesta je lemována několika drůbežími farmami i mnoha řeznickými stánky táhnoucími se až téměř k Pahar Puru. Na ně navazuje několik obchodů se suvenýry, které prozrazují, že se jedná o opravdovou turistickou atrakci.

Jiné ceny pro turisty a místní

Ty nejzajímavější poklady z Pahar Puru mohou návštěvníci obdivovat v přilehlém muzeu. Pro místní je vstup příjemných deset Taka, zatímco my, bílí turisté, jsme platili sto. Dvojí ceny do památek jsou v Bangladéši úplně běžné a tento cenový rozdíl nebyl rozhodně tím největším, který jsme zažily. Těch v přepočtu pětadvacet korun ale za prohlídku určitě stojí. Pro ty, které nelákají buddhistické a hinduistické sochy, keramika a další artefakty, může být lákadlem muzejní zahrada s neuvěřitelnými výjevy z živých plotů.

Muzejní zahradou jsme konečně prošli až k samotnému chrámovému komplexu. Ústřední palác, jehož trosky i dnes sahají do výšky dvaceti metrů, je obklopen rozsáhlým areálem kláštera. Jeho hranice je tvořena mnišskými celami, uvnitř se nachází nespočet svatyní i užitných budov. Mezi tím vším se bezstarostně pasou kozy, polehávají místní a pobíhají děti. Zřejmě netuší, že se nacházejí v kdysi největším buddhistickém klášteře jižně od Himalájí, jehož stáří se datuje do 8. století našeho letopočtu.

Opomenuté místo

Naopak dobrý přehled o dějinách i současnosti místa měl pan průvodce potulující se po komplexu. Nejprve jsme ho považovali za jednoho z čumilů nenápadně sledujícího nás, bílé turisty. Až po několika minutách se odhodlal a prozradil a oslovil nás. Na mou otázku po tom, jak hlavní chrám kdysi vypadal, jsem dostala vyčerpávající odpověď popisující nejen kdysi třístupňovou budovou celou pokrytou ozdobnými terakotovými kachličkami, ale také celou slavnou historii místa, jeho úpadek a znovunalezení britskými objeviteli.

Zpáteční vlak odjížděl až kolem šesté večer, proto jsme se rozhodli pro autobus. Úmorná zpáteční cesta trvala přes město Naogaon do Rajshahi další čtyři hodiny. Poloha Pahar Puru baťůžkářům, jako jsme my, skutečně nepřeje. Odměnou za zdlouhavou cestu je ale místo nedotknuté masovým turismem, které by si trochu víc pozornosti určitě zasloužilo.

Za podporu na cestě děkujeme firmě Transalpinus, která nás vybavila filtrem Katadyn na přípravu pitné vody a očkovacímu centru Avenier.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí