Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Polynéská kultura je pro mnohé z nás neznámým nebo jen neurčitým pojmem. Pojďte alespoň trochu nahlédnout do tohoto jedinečného světa Pacifiku, a to prostřednictvím jednoho z nejvýraznějších kulturních projevů – tance.
Pod pojmem Polynésie se skrývá mnoho zemí, států i kultur. Dva z nich jsou nám známější, a to hlavně díky historii, jež vedla k jejich přiblížení západní kultuře. Jsou to ostrovy Havaj a Tahiti.
Hlavním rysem polynéské kultury je velký důraz na tanec, asi největší, s jakým jsem se kdy setkala. Tanec doprovází Polynésany od jejich narození až do smrti a je také součástímoderního světa, tedy nikoli jen tradic a minulosti. Zrcadlí totiž historii, kulturu, legendy, vášně, ale i všední život ostrovanů. S tanci se nesetkáme pouze na večírcích, lidé tančí také doma pro potěšení, na rodinných oslavách, pro hosty, ve škole, prostě jen tak pro radost, ale i udržení své kulturní identity.
Hlavním rysem polynéského tance je jeho forma, která se striktně dodržuje ať na Havaji, Tahiti nebo Novém Zélandu. Jak jsem se setkala u svých učitelů, kteří byli rodilí Polynésané z Havaji i Tahiti, ale i u evropských lektorů, vždy se klade velký důraz na kopírování vyučovaného, kdy vlastní projev je dovolen až po 100% zvládnutí dané látky.
Co se stylů tancev Polynésii týče, je jich nepřeberné množství. Sice můžeme vysledovat podobnosti, ale každé etnikum má svoje vlastní taneční projevy. Kdybych měla obecně charakterizovat, na Havaji se tančí velmi ladně – na středně rychlou nebo pomalou hudbu (nepřirovnávejme to k našim ploužákům na diskotékách) oproti tomu v tahitském tanci nacházíme mnohem více dynamiky, hlavně ve stylu otea, který původně vychází z mužských bojových tanců a ženy ho tančí teprve krátce. Ve Francouzské Polynésii najdeme také tance hodně podobné havajským hula tancům – aparima, avšak hudba a hlavně jazyk zpěvu se liší. Také taneční kostýmy nebo, chceme-li, tradiční domorodé oděvy, jsou od ostrova k ostrovu rozdílné a nádherně podtrhují specifika jednotlivých tanečních stylů. V havajském tanci si všimněte, že se velmi často využívá hudebních nástrojů, kterými se tanečníci sami doprovázejí. Jsou to buben z tykve – ipu; bambusové tyčky – pu´ili; poiky, které známe u nás jako fire poi, ale na Maui a přilehlých ostrovech je to taneční rekvizita žen. Také se používají lávové kameny, které slouží jako kastaněty a speciální tykev se zdobením z peří, které slouží jako chřestidlo.
Nejširší nabídku průvodců a map Francouzské Polynésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Tanec Hula
Tanec hula známe hlavně z amerických béčkových filmů, kde tančí mladé dívky v třpytivých kostýmech nebo lýkových sukních. Bohužel, takto jednoduché to není. Tanec hula má své kořeny v hluboké historii a stejně tak jako naše evropské společenské tance, i on se rozvíjel a přetvářel. V současné době existuje velké množství hula tanců. Asi nejmarkantnější jsou formy – starověká, historické hula kahiko. Pak moderní hula – tančen na současnou, moderní hudbu nebo chceme-li tance od počátku 20.století, ty se pak nadále dělí na různé pod tipy, které se rozlišují dle melodie a typu hudby, na kterou se tančí. Máme křesťanské hula, tančené a zpívané na křesťanské chorály nebo naopak hollywood hula, které se tančí v efektních, téměř kýčovitých kostýmech z umělých materiálů na americké hitovky. Dokonce jsme viděla tančit hula i na hudbu Elvise Presleyho.
Haka – bojový tanec z Nového Zélandu, Samoi a Maui
Tanto bojový tanec se stal velmi populární hlavně díky novozélandským ragbistům, kteří jej vždy tančí před zápasem. Tento tanec měl v historii za úkol zastrašit nepřátele, což ani dnes neztratilo na síle, protože, když proti vám stojí okolo dvaceti zcela potetovaných sportovců, křičících zplna hrdla, co vše vám udělají, a to pak ještě podtrženo i gesty jejich budoucích skutků, tak vám opravdu ztuhne krev v žilách a máte chuť zahodit všechno co máte, i kdyby to nebyly zbraně.
Otea tance na Tahiti
Sukně žen jsou buď velmi krátké s ozdobami zvýrazňující boky, protože právě techniky tance kladou velký důraz právě na tuto oblast. Pohyb trupu je brán až vulgárně. Tanec se vyjadřuje pohyby a gesty rukou, pantomimou nebo kroky a pohyby boků. Nikdy však hrudníkem. Tahitské tance rozeznáváme také několik drůhů – dynamické otea tance (trávové a lýkové kostýmy, tančeno skupinově i sólově). Tento tanec je natolik fyzicky náročný, že ho tanečníci tančí maximálně 3-4 minuty, pak se střídají, neboť je velmi náročný na kondici. Pak také tance aparima – pomalé, vlnivé a baladické tance vyprávějící různé příběhy. A také nesmíme zapomenout na velmi oblíbené tance s ohni – fire knife – tance spíše akrobatického a fakírského rázu, kdy jeden tanečník, muž, točí, hází, rotuje se speciální holí, vlastně zbraní. V minulosti to byl nůž nebo spíše mačeta na delším topůrku. Zručnost tanečníků se vyznačovala hlavně tím, že dokázali manipulovat s ostrou zbraní, která zároveň i hořela.
Společnost pro podporu polynéské kultury v ČR – Polynésieje občanské sdružení, které se zabývá – jak už z názvu vyplývá – Polynésií, a to zvláště Francouzskou Polynésií a Havajskými ostrovy.“ Chtěli bychom spojovat všechny zájemce a nadšence těchto zemí, polynéské kultury, tanců a hudby, “ říkají jeho zakladatelky Ajna Řezníčková a Blanka Svobodová.
Je to vůbec poprvé, co vzniká podobné sdružení a s tím spojené activity v ČR. Od 7. září bude probíhat první taneční kurz polynéských tanců v Praze. Sdružení si klade za cíl podávat o Polynésii informace, psát, věnovat se polynéské kultuře, tancům a hudbě, sdružovat a podporovat české umělce zaměřené na tuto oblast. Navíc by chtělo propojit svoje aktivity s podobnými asociacemi v zahraničí – v Evropě (zejména ve Francii), ale také v zámoří, a hlavně přímo v Polynésii. Pl& aacute;nuje organizovat různé taneční vystoupení a stáže pod vedením tanečních hostů z partnerských asociací v zahraničí, ale také přednášky a setkání s polynéskými umělci, kteří do České republiky zavítají.