Noc v národním parku Kaeng Krachan

Noc v národním parku Kaeng Krachan

NP Kaeng Krachan je největší národní park Thajska a leží u hranic s Barmou. Do návštěvnického centra na břehu přehrady jsem se dostal stopem a prožil jsem zde nejkrásnější hru světel a stínů.

Kaeng Krachan


Kaeng Krachan

Za přehradou se kupí mraky, občas z nebe něco cmrndá, ale nestojí to za řeč.

Kaeng Krachan

Později odpoledne jdu se stážisty z návštěvnického centra na ostrůvek přístupný po „zavěšeně plujícím“ (:o) mostu.

Kaeng Krachan

V půl páté se centrum zavírá, balím se ven, házím bágl pod terasu a jdu si sehnat něco k snědku do osad vzdálených pár kilásků směrem z parku. Nikde už nevaří, stánků je u silnice docela dost a je z čeho vybírat. Cestou zpět fotím zapadající slunce nad přehradou.

Kaeng Krachan

Kaeng Krachan

Kaeng Krachan

Kaeng Krachan

Kaeng Krachan

Při návratu k centru, už za tmy, vyrušuji strážce který tady už hlídá. Ha, tak chaloupku přece jen někdo obývá! Personál sice odjel, ale strážci parku, kteří mají své stanoviště nedaleko, hlídají i zde. Anglicky neumí, gestikuluji, že budu spát támhle na trávě, aby mu bylo jasné že nic nekalého tady vyvádět nehodlám, ochotně mi rozsvěcí světlo na terase a mizí uvnitř. Je ukrutné ticho, jen hmyz a ptáci jsou slyšet, ještě brzo jít spát, baštím co jsem nakoupil a pozoruji oblohu. V osm přijíždí v pick-upu mladý pár, za nimi ještě strážce na skůtru.

Holka z toho auta se mě anglicky ptá jestli něco nepotřebuju. „Ne, dík, jsem v pohodě!“ „A kde budeš spát?“ „Támhle, na trávě.“ Všechno tlumočí strážci co s nimi přijel, ten se domlouvá s tím co už tady byl, a navrhují mi přespání v budově. Nenapadlo mě že by mě nechali spát uvnitř, byl jsem smířen s tím že noc přežiji venku, ale proč ne, nabídku s díky přijímám. Pokorně se stěhuji zase dovnitř.

Ti co přijeli, po tom co si tady vyřídili co potřebovali, zase odjeli. Strážce mi ukazuje místo na podlaze kde si mohu lehnout, přináší ještě vojenskou karimatku, spacák a polštářek, tuto nabídku už odmítám, mám vlastní, slov díků jsem v thajštině vyslovil nepočítaně, za ochotu ho symbolicky odměňuji aspoň plechovkou piva co jsem si koupil navečer. Ještě vedle mého improvizovaného lůžka nastavuje velký ventilátor na odhánění moskytů, a jde si lehnout do hamaky.

Probouzím se už v 5:45, fotím hru světel nad obzorem, zajímavé, když východ slunce mám za zády …

Kaeng Krachan

Zkušenosti čtenářů

David Gladiš

Martine, byl jsi taky uvnitř parku?
Zajímalo by mě, jestli jsi měl možnost tam potrekovat atd.
David

Martin Pluhař
David Gladiš:

Davide, nebyl, moc mě to mrzelo, park je fakt veliký, od ústředí to byly desítky kilometrů k začátkům treků (ale to asi sám dobře víš, tys tam byl, ne? ;o), stopem by to asi taky šlo, i když tam moc aut nejezdilo, ale tlačil mě čas, loni byla prioritou Malajsie a v Phetburi už na mě čekal kámoš…

David Gladiš
Martin Pluhař:

Byl ale moc právě ne, přestože jsem to měl rok "za humny". Park je půl roku zavřený a i jinak se do něj špatně dostává.

Beruška
David Gladiš:

AHoj, my jsme v srdci národního parku byli, s kamarádem, úplně náhdou nás vzali dva strážci parku na skútra do prvního kempu vzdáleného 15 km, dál už jsme to štěstí neměli. Park je nádherný, je to mazec, jak to jinak nazvat, prostě džungle se vším všudy, nehledě na to, že nás v noci málem ušlapali sloni a sežrali mi při té příležitosti plavky a svačinu na ráno.
Vřele doporučji (myslím park, ne slony). Zdraví Beruška

David Gladiš
Beruška:

Byl jsem tam přes noc i ted letos v lednu, v tom poslednim kempu. Pod nim je "sea of fog" kazde rano. Krasny pohled a jeste lepsi je tam rano jit dolu do te mlhy. Videl jsem samozrejme spousty opis a stopu tygra dole u reky. Moc hezke a temer zadni lide. Bohuzel jen jedna znacena cesticka.

Beruško, kde jsi potkala ty slony?

zzz
David Gladiš:

máš hezké fotky

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí