Svanetie jako oblast s nebezpečnou pověstí mizí. Stále více turistů dnes míří do tohoto království hor, architektonických skvostů a přátelských lidí. Podívejte se tam s námi dříve, než podlehne turistickému boomu.
Možná nejkrásnější část celé Gruzie se nachází na severozápadě země a nazývá se Svanetie. Je to nádherná oblast vklíněná mezi nejvyšší hřebeny Velkého Kavkazu, z nichž některé jsou vyšší než 5 000 metrů. Svanové jsou národ, který tuto oblast obývá. Jejich řeč je vzdáleně příbuzná gruzínštině a řadí se spolu s ní do jazykové rodiny kavkazských jazyků, Gruzínci a Svanové si však navzájem nerozumí, jen několik slov je podobných. Svanové byli vždy nezávislí a žili si po svém. Zatímco zbytek Gruzie často obsadili Turci, Peršané, Rusové a další dobyvatelé, Svanové žili relativně v bezpečí v nepřístupných horách.
Vzhůru do Mestie
I dnes není přístup úplně snadný. Do hlavního „města“ Svanetie, Mestie (má 2 000 obyvatel), vede ze Zugdidi krkolomná silnice. Jezdí po ní maršrutky (hromadné taxi), ale terénní auto také není k zahození. V zimě je oblast často úplně odříznutá od světa.
Svanetie měla a částečně ještě má pověst nebezpečné oblasti. Průvodce Lonely Planet z roku 2005 nabádá turisty k opatrnosti. Ve Svanetii donedávna řádily ozbrojené bandy a vláda neměla oblast zcela pod kontrolou. Bylo celkem běžné, že místní měli doma pro svou obranu kalašnikov. Ale bezpečnostní situace se neustále lepší. Vláda většinu banditů vymýtila a začínají se sem pomalu vydávat turisté.
Výchozím bodem je pro většinu turistů město Zugdidi nedaleko abchazských hranic. Zugdidi mělo původně asi 50 000 obyvatel, ale dnes je zdejší populace více než dvojnásobná. Po prohrané gruzínsko-abchazské válce se autonomní republika Abcházie od Gruzie odtrhla a vyhlásila nezávislost. Téměř všichni Gruzínci museli tuto zemi opustit. Jen do Zugdidi přibylo 70 000 uprchlíků.
Jedním z nich je i Kacha Kviciani. Dostal jsem na něj kontakt, když jsem hledal ubytování. Kacha pochází původně ze Svanetie, ale celé jeho příbuzenstvo se usadilo v Suchumi, hlavním městě Abcházie. Celá jeho široká rodina musela po válce z Abcházie utéct a zanechat tam veškerý svůj majetek. Dnes žije Kacha v Zugdidi a zvelebuje tu svou usedlost, ze které chce mít do příštího roku hotel pro turisty. Jeho dům se nazývá „Svanskaja bašňa“ podle typické svanské věže, kterou tu nechal postavit jeho otec. Kachovi elán nechybí a stejně jako mnoho místních i on věří, že Svanetie je předurčená k turistickému boomu.
Kachova sestřenice Nino Kviciani bydlí v létě v malé horské vesničce Bečo přímo uprostřed Svanetie. Ze Zugdidi jsem se tam od Kachy dostal po pětihodinové cestě džípem (129 kilometrů). Cesta zvolna stoupá do hor podél veliké přehrady, postavené za sovětských časů. Po cestě potkáváme ruské vojáky v uniformách OSN – střeží tu gruzínsko-abchazskou hranici.
Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
V srdci Kavkazu
Vesnice Bečo, kde žije Kachova sestřenice Nino, je obklopena samými čtyřtisícovými zaledněnými vrcholy, z nichž nejvyšší je hora Ušba (přesně 4 700 metrů). Místní se živí hlavně pastevectvím. Po horách se všude volně pasou krávy a prasata, ovcí je tu poměrně málo. Ve vesnici je několik typických svanských věží. Věže měly v minulosti obvykle 3 patra. Úplně dole byly chlévy pro dobytek. Nad ním žili lidé (teplo z chléva stoupalo v zimě nahoru) a úplně horní patro sloužilo v případě nebezpečí jako pevnost, do které se schovala celá rodina.
Nino Kviciani je stejně jako já učitelka a žije v Zugdidi. Teď však má prázdniny a stará se ve své rodné vsi o svou nemocnou matku (mimochodem, její měsíční plat coby učitelky na střední škole je 160 L, to je asi 2000 Kč…).I ona žila v Abcházii a musela po válce utéct. Bečo je malá vesnice a není zde žádná hospoda nebo obchod. Většinu potravin si musí místní připravit sami. Nino peče doma i chlebové placky a vynikající chačapuri. Chačapuri je asi nejtypičtější gruzínské jídlo a je to vlastně chlebová placka plněná sýrem.
U Nino jsem bydlel tři dny a procházel se po okolních horách. Jsou nádherné, ale k důkladnému prochození by byla potřeba dobrá mapa, protože cesty zde nejsou značené. U Nino doma jsem se stal i svědkem významné události. Do domu přišel pravoslavný kněz se svým pomocníkem, dlouho předříkával modlitby a zaplnil místnost příjemnou vůní kadidla a nakonec matku Nino polil svěcenou vodou z lavoru. Původně jsem si myslel, že to je něco jako poslední pomazání, ale byl to křest! Stará paní, která se narodila v roce 1932 během nejhoršího stalinistického teroru, totiž nebyla nikdy pokřtěná a tak jí křtili až teď na stará kolena.
Z Bečo jsem po třech dnech sešel asi tři kilometry na hlavní silnici a maršrutkou se dostal zpět do Zugdidi. Za celou dobu pobytu jsem se nikde necítil nebezpečně. Je ovšem pravda, že jsem měl výhodu kontaktu na místní obyvatelku. Ale přesto si myslím, že není třeba se ničeho obávat. Navštivte Svanetii dřív, než se zde začnou stavět hotely, nové silnice a lyžařské areály. Zatím se pořád jedná o téměř nedotčenou oblast.
Svanetie – praktické informace
(orientační kurs v létě 2007: 1 Lari = 13 Kč)
Jak se tam dostat: maršrutka (hromadné taxi) Zugdidi – Bečo 15 Lari
džíp Zugdidi – Bečo 20 Lari
(vzdálenost 129 kilometrů, doba jízdy 4-5 hodin. Džíp byl logicky dražší, protože se do něj vejde méně lidí, ale maršrutka byla kupodivu pohodlnější, nebyla tak narvaná).
Ubytování: Bečo – v soukromí: 20 Lari na den, což mi přišlo velice levné, protože to bylo včetně jídla na celý den.
Zugdidi – v nedokončeném hotelu:20 Lari na den, což mi přišlo docela drahé, bylo to bez jídla a netekla tu teplá voda (což je ovšem v Gruzii mimo Tbilisi spíše pravidlem než výjimkou).
Kromě Beča, které je malé, ale má krásnou polohu přímo pod horou Ušba, jsou nejvýznamnějšími turistickými centry ve Svanetii Mestia a Ušguli. Nebyl jsem tam, ale asi tam bude hodně krásně a také hodně draho, je tam daleko víc turistů. Proto doporučuji přeptat se v Zugdidi na „Svanskuju bašňu“ (Svanskou věž – jiná asi v Zugdidi ani není) a přímo na Kachu Kvicianiho. Klidně se na mě můžete odvolávat. Zajistil mi ubytování v Zugdidi, posadil mě ráno přímo do džípu a hlavně mi domluvil skvělé ubytování přímo v Bečo u své sestřenice Nino. Bylo to i včetně stravy, což bylo důležité, protože žádný obchod v Bečo nebyl a nemusel jsem tak s sebou tahat ještě zásoby jídla.
Měla jsem možnost navštívit zmíněnou oblast skoro před 20 lety, v Užguli jsme spali u lidí v domech na zemi, vše tam bylo jako ve středověku a bylo tam hlavně krásně. Snad to tak zůstalo doposud. Dalo se jezdit pouze stopem či chodit pěšky a všechno jídlo jsme si nesli s sebou. Byly to nádherné 3 týdny.
tak svatavo, bohužel. jelikož všude píšou jak to je odřízlýa nikdo tam nejezdí, tak tam ted vsichni jezdí. Navíc ta silnice je v docela slušným stavu (tj. není nutné 4×4), takže prostě už to je moc profláklý. Přesto je v gruzii dost oblastí, které jsou hůř dostupné (třeba jen pěšky nebo na koni přes třítisícová sedla)a nejsou tak zprofanované (=turistu tam nepotkáš).
myslíš silnici ze Zugdidi podél řeky Ingurl? Dyť do Abcházie se nedostaneš. Nebo už je to jinak?
Kodorské údolí by asi stálo za vandr. Patří ke Svanetii.
V Mestii a okolí jsme působili v r. 89. Perfekt vandr. Probírám ho ve své knížce „Tenkrát na východě“
Nemůžu si pomoci, ale zní to trochu tragikomicky lákat někam turisty, dřív než tam budou turisti. Je to bohužel stinná a opomíjená stránka turismu(v nejširším slova smyslu), že svou přítomností člověk zpravidla ničí přesně ty hodnoty, které tak oceňuje. To neříkám jako odsudek, sám jsem zavilým turistou, je ale myslím dobře si být této okolnosti alespoň vědom(samozřejmě nepopírám, že má turismus pro regiony i mnoho nepopiratelných přínosů).
Já tam byl loni v září, Mestie procházela kompletní přestavbou centra, trochu zklamání, ale na druhou stranu i tam chtějí vydělat z turismu, stále mají co nabídnout… a navíc si pan prezident (co jsem zaslechl) nad městem staví svůj palác, takže časem nebude chybět i betonová silnice ze Zugdidi do Mestie; stavba byla v plném proudu. Jinak místní se mě snažili přesvědčit, abych se od nich nechal za 150lari (cca 1500kč) odvézt do Ushguli… to jsem nakonec odmítl a vydal se pěšky… provoz byl docela klidný, hlavně ráno a pak večer pár aut, turisti no… Mě kousek svezl jeden z místních, takže jsem těch cca 40km zvládl za den a za den pak zpátky (asi 5km zpět přes sedlo jsem se svezl nějakým hodně starým vozem, že jsem se bál, aby se nerozpadl). Ushguli mi přišlo dost odříznuté, ale evidentně již objevené a oblíbené, no i tak krásné a doufám, že se tam ještě někdy dostanu… mohu jen doporučit… A budu se snad i modlit, aby si toto místo i nadále zachovalo maximum z toho, co může nabídnout a nedojde paradoxně k újmě díky turismu…
Ahoj, jaká je vaše zkušenost prosím? má cenu jít do této oblasti v polovině března? Jako kvůli sněhu a dostupnosti..moc si nedovedu představit jak to tam může v tuto dobu vypadat. díky za každou radu.
Jasně, s lyžema určitě. Nebo alespoň sněžnice.
hmm toho jsem se obaval 🙂 a muzes doporucit co je v tomhle období dostupne? treba Vardzija?
Informace z letoška, 2015 : Do Mestie vede ze Zugdidi krásná asfaltka.
Ahoj, nevite nekdo prosim, jak je to aktualne s kvalitou cesty do Omalo?
@Jana Diky!
Omalo není ve Svanetii. Aktuálně je cesta jistě pod sněhem a otevřená bude asi jako každý rok někdy v květnu. Po dešti či sesuvech půdy může být dočasně neprůjezdná, takže je zbytečné se ptát dlouho předem na aktuální situaci. Více info a pěkné video je tady:
http://www.dangerousroads.org/asia/georgia/1895-abano-pass.html
Ahoj, rádi bychom vyrazili na 2 tydny do Gruzie. Chtěli by jsme spát max na 3 místech odkud vyrážet poznávat zemi. Neměli by jste typ na místa je kde dobrý dopravní uzel, aby jsme mohli odtud vyrážet?
Předem díky 🙂
Ahoj, máme v plánu letos vyrazit na začátku června do Svanetie autem. Nevíte v jakém stavu je silnice Mestia – Ushguli – Lentekhi. Máte někdo zkušenost s trekama do sedel – hranice Rusko/Gruzie? Speciální povolení, pohraniční propusky, propusky do parků apod. Přemýšlíme nad Šcharou, kde jsme byli před lety z ruské strany. Díky za info LukyN, e-mail lukas.neklanzavinacgmail.com
Ahoj, mám koupené letenky do gruzie na začátek dubna. Chtěl jsem se zeptat jestli je vhodné v tomto období se vypravyt do této horské oblasti? Jestli tam nebude moc sněhu?
Právě jsem se vrátil z Gruzie, oblast Svanetie. Pokud by někdo měl zájem, mám na prodej mapu oblasti Mestia – Ushguli, Lashkheti – 1:50000. Bez poškození. Stála 28GEL – prodám za 250Kč.
Moc se mi osvědčila. Přídám gruzíjskou sim kartu s daty, co jsem nevypotřeboval + nějaké rady na co dávat pozor a tak, pokud by byl zájem.
pe*******@se****.cz
Články v okolí
Tip měsíce: Mexiko
Olinalá: poklad na konci světa
Playa del Carmen
Kolonizační města a zběsilá pravidla mexického silničního provozu
Knižní tipy
ROZHOVOR: Pavel Svoboda o neobjevené Kolumbii
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Nové články
ROZHOVOR: Pavel Svoboda o neobjevené Kolumbii
Bukurešť – pod ochranou Drákuly
ROZHOVOR: Víťa Dostál o Panamericaně, aneb z Aljašky do Ohňové země na kole
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.