HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na Yukon a ještě dále, za polární kruh vstříc losům a medvědům

Na Yukon a ještě dále, za polární kruh vstříc losům a medvědům

Yukon, subarktické teritorium ležící na severozápadě Kanady, není nic než ryzí a nefalšovaná divočina. Žije tu 31 tisíc lidí, z toho 23 tisíc v hlavním městě Whitehorse. To znamená, že na zbytek Yukonu, území velikosti šesti Českých republik, zbývá 8 tisíc lidí.

Právem se mu říká Země medvědů, kterých tu žije asi 17 tisíc. To jsou dva lidé na jednoho chlupáče. Jméno dala teritoriu řeka Yukon, proplétající se z jihu celou zemí, proslulá hlavně z dob zlaté horečky.

Naše cesta divočinou začíná v Kelowně s podomácku vybaveným autem s lednicí, vařičem i skládacími židlemi. Čeká nás v něm čtyři a půl tisíce kilometrů výletu na sever, až do nejsevernějšího kanadského místa dostupného po silnici – Inuviku.

Vzhůru do divočiny

Nejdříve musíme překonat kopce a hory Britské Kolumbie, potom vyrážíme severovýchodně po Highway 16, nechvalně známé jako „silnice hrůzy“ (kvůli několika desítkám záhadně zmizelých dívek a žen, povětšinou stopařek). Jen kousek před západním pobřežím míříme na Cassiar Highway, silničku uprostřed lesů, bohatou na zvířata, kde jsou často k vidění černí medvědi s mláďaty nebo obrovští grizzly. A na konci Cassiar už nás netrpělivě očekává vysněný Yukon.

Zásoby doplňujeme ve Whitehorse, poblíž něhož vyrážíme na kratší túru do kaňonu Miles kolem řeky Yukon. Ve třicátých letech se po ní plavily desítky a stovky parníků, dopravujících lidi do osm set kilometrů vzdáleného Dawson City. Dneska už zbyly jen dva.

Kanadské štíty

Kluane je národní park se snad  nejkrásnějšími horami, co jsme kdy viděli. Jeho větší část je bohužel nedostupná kvůli vysokému štítu hor, chránícího místní divočinu ze všech stran před zhoubným vlivem turismu. Napřed se zahříváme v příjemné chatičce u jezera Kathleen Lake, ráno pak vyrážíme na túru do „Králova trůnu“ – horského sedla nad jezerem.

Další den pokračujeme severozápadně po hranicích parku až ke Kluane Lake, odkud to vezmeme malou zajížďkou přes Aljašku. Cestou na severozápad obdivujeme nejvyšší hory parku Kluane i Kanady, včetně jejich krále – mohutného, bezmála 6 tisíc metrů vysokého masívu MtLogan.

Zlatá horečka

Po dalších stovkách kilometrů končíme v Dawson City. Tohle město vyrostlo koncem devatenáctého století doslova na zelené louce a takřka přes noc se proměnilo v jedno z nejrušnějších a nejdražších měst na světě. Na vině je zlato, které na nedaleké řece Klondike objevil George Carmack. Když se objev rozkřiknul, okamžitě se do oblasti začaly stahovat tisíce lidí z celého světa, snících o pohádkovém bohatství. Není nutné zdůrazňovat, že se sny povětšinou nenaplnily.

Dneska žije v Dawsonu asi 1400 lidí a městečko pochopitelně těží hlavně z turistického ruchu, najdete tady chatrč Jacka Londona nebo hrob našeho krajana, svérázného polárníka Jana Eskymo Welzla.

Až za polární kruh

Dále nás zláká nebezpečná, opuštěná a osm set kilometrů dlouhá prašná cesta Dampster Highway. Nemůžeme na ní vynechat zastavení na 66°33‘ severní šířky – na polárním kruhu. Cestou na sever si už neužijeme ani kousku noci. Okolní krajina se postupně mění v tundru. Stromky se stále zmenšují, z místních řek a jezer po zimě postupně odtává vrstva ledu, která je leckde stále přinejmenším pětimetrová.

Pár kilometrů před Inuvikem se cesta konečně mění v asfaltku – to je po osmi stech kilometrech po nerovném štěrku jak dar z nebes. Inuvik je zvláštní, poněkud legrační městečko s třemi tisíci obyvateli, zhruba z půlky eskymáckého původu. Tedy „politicky korektně“ inuitského původu. Doslovný překlad slova eskymák je totiž „člověk požírající syrové ryby“, což Inuité neslyší moc rádi.

Krom velkého kostela ve tvaru iglú, nejseverněji položené mešity na světě a velkého „obchoďáku“ tu celkem nic není. Domy jsou postavené na kůlech, aby domovní teplo nezpůsobilo roztátí permafrostu (celoročně zmrzlé půdy), což by mělo pro základy, potažmo celý domek fatální následky.

Zase zpátky

Naše cesta stále na sever tady ale končí a my se obracíme zpět na jih. Kolem silnice pozorujeme stáda sobů karibu, losy, na túrách kolem nás pobíhají pištící svišti a dotěrní sysli. Zdraví nás stáda bizonů i zatoulaní medvědi a my si připadáme jako dočista ztracení v divočině.

Zažijte Kanadu

Chcete strávit až rok v Kanadě cestováním, prací a případně studiem? Je vám 18 – 35 let a jste občanemČeské republiky? Chcete se zdokonalit v angličtině nebo francouzštině a získat pracovní zkušenosti, které vás zvýhodní na trhu práce a obohatí na celý život? Chcete poznat kanadskou kulturu a společnost? Přihlaste se do kanadského vládního programu Zažijte Kanadu! Na stránkách www.canada.cz najdete další informace o podmínkách účasti, účastnickém poplatku a době vyřízení, formuláře přihlášky, odpovědi na často kladené otázky a průvodce životem v Kanadě. Na stránce www.facebook.com/ZazijteKanadu se můžete spojit s českými účastníky programu a získat od nich cenné osobní zkušenosti s pobytem v Kanadě.

Zkušenosti čtenářů

Yukonu se rika „Zem Pulnocniho Slunce“ – Land of the Midnight Sun ale nikdy ne Zeme Medvedu, to sis vymyslel.

Dokonce slova „Land of the midnight sun“ byly jeste pred par lety vyrazeny na nasich SPZ i se zlatokopem.

Tonda

🙂 Neměl jsem na mysli právě „oficiální přízvisko“. Čechům se říká Země pivařů a myslím, že na SPZ to taky nenajdeš :-)))

Tonda:

Je to oficielne -neoficielni nazev a vsude se pouziva, ale Zeme medvedu jsem jeste v zivote neslysel a to tady ziji asi dele nez ty zijes na svete.

Tonda:

Vy dva me pripadate jako 12ti leti kluci kteri zavodi kdo toho druhyho precura vys nebo dal…. ;-)))

Tonda

Jo jo – pokud chce vidět vyšší štíty, můžeš si buď zaplatit let, jak píšeš, nebo jako my vyrazit na jednu z mnoha túr na kopce „prvního masivu“ – s jeho vrcholků pak za hezkého počasí (na něž jsme měli skutešnou kliku) zahlédneš i ty skutečné obry. Od silnice ale, pravda, asi vidět nejsou. Jinak Stewart a Hyder jsme taky navštívili, tam nás ale bohužel, narozdíl od Kluane, zastihlo fakt mizerné počasí, takže jsme toho moc neviděli – krom zajímavého zážitku, kdy jsme způsobili poplach na hranicích při pokusu o „volný průjezd“ (na aljašské straně vede cesta za hranicemi jen asi 10 kilometrů a cestou tam nás nikdo nekontroloval, tak jsem při cestě zpět na hranicích ani nezastavoval 🙂 ).

Libor

Ahoj, píšeš: „Další den pokračujeme severozápadně po hranicích parku… Cestou na severozápad obdivujeme nejvyšší hory parku Kluane i Kanady, včetně jejich krále – mohutného, bezmála 6 tisíc metrů vysokého masívu Mt. Logan.“ Já jsem tam jel za krásného počasí a viděl jsem jen hory na okraji parku, které nejsou zas tak vysoké. Mt. Logan je asi 130 km od silnice. Nakonec sám píšeš o štítu hor, chránícím místní divočinu ze všech stran. Pokud bys chtěl vidět nejvyšší hory, musel bys letět na vyhlídkový let letadlem, ale o tom nepíšeš. My jsme měli hodinový let malým letadlem nad ledovci a horami na SV okraji parku a Mt. Logan nebo Saint Elias jsme neviděli (jiné menší a bližší ano), i když za ideálního počasí by v dálce vidět byly. Kdo chce být blíž k nim, musí si zaplatit asi 2 nebo 2,5 hodinový let. I tento hodinový let byl to nejlepší z Yukonu. Jinak raději chodím na treky a dražším atrakcím se vyhýbám, ale jsem moc rád, že jsme se pro tento let rozhodli (kromě ceny asi 160 CAD na osobu nám řekli, že nejvyšší hory kvůli mrakům neuvidíme).

Pro ty, co pojedou po Cassiar Highway bych doporučil, aby určitě nevynechali odbočku do Stewartu a Hyderu (ten je už na Aljašce) a pak k Salmon Glacieru. Uvidíte to, co se jen tak někde nevidí – mohutný ledovec se hluboko pod vámi rozděluje doleva a doprava.

Tonda
Libor:

Ahoj Libore,

jj – pokud chce vidět vyšší štíty, můžeš si buď zaplatit let, jak píšeš, nebo jako my vyrazit na jednu z mnoha túr na kopce „prvního masivu“ – s jeho vrcholků pak za hezkého počasí (na něž jsme měli skutešnou kliku) zahlédneš i ty skutečné obry. Od silnice ale, pravda, asi vidět nejsou. Jinak Stewart a Hyder jsme taky navštívili, tam nás ale bohužel, narozdíl od Kluane, zastihlo fakt mizerné počasí, takže jsme toho moc neviděli – krom zajímavého zážitku, kdy jsme způsobili poplach na hranicích při pokusu o „volný průjezd“ (na aljašské straně vede cesta za hranicemi jen asi 10 kilometrů a cestou tam nás nikdo nekontroloval, tak jsem při cestě zpět na hranicích ani nezastavoval 🙂 ).

Libor
Tonda:

Cestou do Hyderu opravdu nekontrolují (asi proto, že tam američtí celníci snad ani nejsou), ale my tam raději zastavili, protože byla tehdy čerstvě zavedená vízová povinnost do Kanady a my se chtěli ujistit, že nás pustí zpět 🙂

Veronika

Ahoj,
jak dlouho jste to jeli? V clanku jsem to nenasla. Prespavali jste v aute nebo spise po chatach, motelech, stanu, …?
 
Diky za odpoved

Tonda
Veronika:

Ahoj Veroniko. Omlouvám se za pozdní odpověď – do diskusí pod články moc nelezu :-). V Yukonu jsme strávili cca 3 tejdny. V Kanadě jsme celkem cestovali skoro 5 měsíců. Spali jsme (až asi na 2 výjimky) pouze v autě, nebo se stanu, když jsme šli na vícedenní trek. V autě vždycky nadivoko, nikdy v kempu (ty jsou vcelku drahý – okolo 20-30 CAD na noc).

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: