HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na skok do Mexika a pak domů

Na skok do Mexika a pak domů

Během dvou hodin jsme dojeli do druhého největšího města Kalifornie, San Diega. Je to pěkné město nedaleko mexických hranic. Před příjezdem do města jsme byli překvapeni hustou mlhou, která se táhla v dálce několika kilometrů kolem moře. Prý jsou tam vojenské základny a mlha je umělá.

16. den Pátek, 20. Května 2005

Zaparkovali jsme na parkovišti pod dálničním mostem, pár metrů od tramvajové zastávky Old Town. Doprava po městě je velmi snadná i bez auta. Existuje zde integrovaný systém autobusové dopravy a prodávají se taky několikadenní jízdenky za pár dolarů. Tramvaje San Diego Trolley pokrývají celou oblast a dá se jimi dostat na 25 km vzdálený hraniční přechod s Mexikem, do městečka Tijuana.

Suvenýry z mexické Tijuany

Cesta trvala asi ¾ hodiny. Prošli jsme celnicí bez celníků a šli jsme pěšky několik minut, až jsme narazili na spoustu stánků se suvenýry. Sem jezdí Američané na levné nákupy – je zde keramika, deky, cigarety, tequila, ale i zubaři či opravny aut.

Tijuana je jedním z nejbohatších mexických měst. Dnes je tu bezpečněji než před deseti lety, kdy to bylo drsné pohraniční město. Přesto bych se sem asi autem bála. V každém případě bylo velmi příjemné znovu navštívit Mexiko a pokoupit všechny suvenýry pro blízké. Zejména stříbro tu bylo úplně za babku, i když bych nevsadila botky, že bylo pravé. Ale náramky byly překrásné, i kdyby byly z nerezu, tak jsem jich několik koupila.

Asi po třech hodinách prohlídek obchůdků jsme se rozhodli vrátit zpět do Ameriky. Imigrační procedury byly úplně v pohodě. Na zpáteční cestě jsme našli Wallmart a nechali si tam vyvolat všechny filmy z dovolené. Měla jsem jedenáct filmů a trvalo jim to asi hodinu a půl. Formát 10×15 i s albem mě stál 80 dolarů. To bylo ještě o něco levnější než u nás. Zároveň jsem dokoupila nějaké potraviny, co jsem chtěla přivézt do Česka – sušené maso Jerky, vyloupané pistácie, nějaké čipsy, bonbony a čokolády.

Večer jsem se vypravila do města, prosondovat hostely a k moři. Bohužel byl populární Hostel Banana Bungalow, ležící přímo u pláže, plný. Muselo to tam být perfektní, protože tam bylo plno baťůžkářů z celého světa, peklo se tam sele a hrála tam kytara. Tak jsem se vrátila autobusem č.34 zpět do Old Townu a tramvají pokračovala do středu města. Vládl tam rovněž čilý ruch. Plno kavárniček a fast foodů a protože mi byla zima, tak jsem si v jednom obchůdku „Vše za 5 dolarů“ koupila trička s dlouhým rukávem. Do auta jsem se vrátila kolem deváté. Rozhodli jsme se, že strávíme ještě jednu noc v autě, a přespali jsme pod dálničním mostem. Vůbec jsem neměla strach z nočního přepadení v takové blízkosti mexických hranic:)

17. den Sobota 21. Května 2005

Tento den jsme chtěli strávit odpočinkově u moře. Nějak jsme se nemohli dohodnout, kam půjdeme, marně jsem vysvětlovala, že pláž, kterou jsem den předtím navštívila, byla úžasná, tak jsme skončili v nějakém tichém zálivu, kam chodili venčit obyvatelé z širokého okolí své mazlíčky. Přeskakovat psí lejna nebylo pravé ořechové, tak jsme se nakonec rozhodli, že pojedeme do LA, odevzdáme auto o den dřív, ušetříme 50 dolarů a v klidu se pobalíme. Stejnějsme užměli cestovní horečku a těšili se domů.

Chtěli jsme najít nějaký hotel co nejblíž AVISu a letišti a zvolili jsme nakonec námi osvědčenou značku MOTEL 6, jejichž schuttle zajížděl každou hodinu na letiště. Ubytování nebylo levné, zaplatili jsme 70 dolarů za pokoj, ale mohli jsme odevzdat auto a pěšky dojít na hotel. Při odevzdávání auta nebyl vůbec žádný zádrhel, ani jim nevadilo, že je auto špinavé od prachu. Začala jsem balit a zkoumat, jestli se mi to vše vůbec vleze do zavazadel. Musela jsem rozbalit rezervní kabelu a doufala jsem, že nebudu platit něco navíc.

18. den Neděle 22. Května 2005

V 13 hodin jsme odevzdali klíče a dostali se na letiště. Kontrola zavazadel byla velmi důkladná, rozdělali každý kufr a přezkoumali obsah. Paní na přepážce nás odmítla odbavit pouze do Prahy, protože jsme měli letenky až do Bratislavy. Marně jsme jí vysvětlovali, že potřebujeme vystoupit v Praze, jinak nám to přinese velké potíže, že jí to nic neudělá. Byla neoblomná. Stejně jsme nakonec v Paříži zjistili, že byla tak zblblá, že část zavazadel odbavila do Prahy a část do Blavy.
V Paříži jsme si zajistili správné vyložení batožin a na poslední chvíli jsme se vypravili hledat gate na odlet. Začala jsem hledat těžkou příruční kabelu, kterou jsem odložila kousek od přepážky, a nebyla tam. Polilo mě horko, protože letadlo letělo za chvíli a jeho nestihnutí by znamenalo obrovské problémy. Naštěstí mě uviděli místní policajti, kteří zavazadlo odnesli k sobě jako podezřelé, a protože jsem měla uvnitř český OP, tak mě poznali. Oddychla jsem si a mohli jsme odletět. Trochu adrenalinu na závěr!

Převzato z mujweb.cz/www/amerika2005

Dáša Pavlíková

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí