HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na mapě Kurdistán nenajdeš!

Na mapě Kurdistán nenajdeš!

Na přelomu zimy a jara se vydáváme do Kurdistánu – přes východní Turecko tentokrát do Irácké autonomní oblasti. Vzhledem k nedostatku historických památek i trekových příležitostí v kombinaci s nepříznivým počasím jde o poznávací cestu z jiného soudku.

Írácká autonomní oblast

Protože je Irák poměrně drahou destinací s cenami srovnatelnými s Prahou, náš studentský rozpočet i zvědavost nás vedou na stránky couchsurfingu. Díky tomu se v hlavním městě Erbil potkáváme s Andym a jeho kolegy – univerzitními profesory z USA, Austrálie a Anglie. Andy se živí restrukturalizací školských systémů v poválečných zónách, toho času na Erbilské univerzitě jako vedoucí katedry angličtiny. Erbilská univerzita je jen jednou z kurdských vysokých škol, má necelou tisícovku studentů a chystá se na rozšíření. Školné se platí až v navazujícím magisterském programu a celá výuka probíhá v angličtině – jak by taky ne, když na škole učí pouze tři místní profesoři a zbytek tvoří cizinci. Univerzita nabízí několik programů od sociologie až po petrolejářský průmysl a je oblíbená i u studentů ze smíšených rodin, kteří mají zkušenosti z evropských škol. Výuka probíhá pro obě pohlaví dohromady a v univerzitní knihovně se čtou knihy o feminismu. Nemálo slečen se obléká podle posledních trendů, kreace s černými podkolenkami a kočičkou Kitty nejsou žádnou výjimkou. Jejich protipól tvoří hloučky zahalených muslimek na jehlových podpatcích. Prostředí celkově vyznívá dost multikulturně a otevřeně. To platí i o samotném Erbilu nebo například Dohuku. Nemálo k tomu přispívá i existence křesťanských čtvrtí s dlouhou historií v každém větším sídle. Slouží jako zdroj alkoholu i jako důkaz, že soužití je možné.

Alkoholshopy, vodní dýmky a mušle

Pobyt u Andyho má mnoho výhod – žije v uzavřeném moderním areálu spolu s dalšími cizinci, takže se večer scházíme s ostáními na večírcích. Nové známé potom využíváme jako průvodce na výletech za městem. Andy přijímá téměř všechny couchsurfery, takže se setkávám s dvojicí z Iránu, Australanem, Švýcarem…V Erbilu poznáváme hlavně vyšší vzdělanou vrstvu lidí, ať už cizince nebo místní. Většina z nich jsou ateisté nebo velmi vlažní muslimové, co si rádi dají panáka a nechtějí se ženit. Kurdské dívky na vdávání jim připadají hádavé, omezené a materialistické a ano, s Kurdkami se setkáváme vzácně. V uzavřeném areálu, s lahví desetileté whisky za dvacet dolarů, pizzou a v džínách se dá lehko podlehnout dojmu, že Kurdistán je otevřené rozvinuté místo, jsou to ale zatím jen ostrůvky naděje. Ač jsou Kurdi opravdu otevření, zdaleka ne všichni jsou nábožensky tak chladní, jako naši noví přátelé a tabu ve společnosti existuje víc než dost. Ta můžu překračovat jen z pozice ženy-cizinky. Nakupuji v alkoholshopech a chodím na vodní dýmku – nikdo mi ji neupře, ale že běžně ženy nekouří dokládá zážitek mojí kamarádky – v čajovně omylem vejde na pánské záchody – a protože je z Iránu, poprvé v 27 letech vidí mušle. Dámské toalety v čajovně chybí. Nakonec narazím i já – v hraničním městě u jednoho couchsurfera nemůžu zůstat přes noc, protože v domě momentálně není žádná žena.

Erbil a tradice piknikování

Největší místní pamětihodností Kurdistánu je Citadela v Erbilu nad bazarem. Základy jsou tisíce let staré a momentálně prochází rozsáhlou renovací. Patří k nejdéle osídleným místům na světě, bohužel se nedají získat stoprocentně důvěryhodné informace o stáří jednotlivých částí – pro Kurdy je to prostě stará pamětihodnost, a že nějakou část třeba nedávno vystavěli znovu není podstatné. To se týká i jejich několika dalších pamětihodností – Saddám Husajn jednoduše zničil co kurdského mohl a tak nezbývá, než stavět repliky. K Saddámovi se váže i nesnáz s výlety do přírody – místní kopce jsou vesměs holé nebo s mladými stromky, protože původní lesy vojáci vykáceli, aby se v nich Kurdi nemohli schovávat. Mnoho výletních míst tak na dlouhou dobu vzalo za své. Přesto je piknikování v přírodě jednou z nejoblíbenějších místních zábav pro volné dny.

Mezi turistické top ten patří Lalish, vesnice obývaná Jazíry, zvláštní náboženskou sektou. Jazírové vyznávají předmuslimské náboženství, podobné  zoroastrismu. Mezi muslimy mají pověst nemytých lidí vyznávajících Satana, ale ani jedno není pravda. V Lalishy stojí jejich chrám, kam se chodí dva dny v týdnu modlit. Po areálu se chodí bosky a chrám je zdobený barevnými šátky uvázanými kolem sloupů. Uzle na nich se rozvazují a zavazují pro štěstí. Uvnitř se shromažďuje olej k udržování věčného ohně. Do hlavní části chrámu jsme jako nevěřící nesměli. Po motlitbě následuje piknik, takže vesnicí proudí lidé s velkými hrnci s jídlem a usazují se všude kolem.

Politická situace Kurdistánu

Ekonomická a politická situace Kurdistánu je plná protikladů. Průmysl stojí na těžbě ropy, díky které nezavedli daně (odtud levný alkohol, auta a školy zdarma) na druhou stranu vesnice jsou opravdu chudé a do jejich rozvoje nikdo neinvestuje. Přes demokratický systém si Kurdi stěžují na obrovskou korupci a obviňují elitu, že si přivlastňuje většinu příjmů z těžby. Samotný benzín je paradoxně drahý, protože ropa se tu nezpracovává a benzín se kupuje z Turecka. Do Kurdistánu proudí převážná část rozvojové pomoci určená pro Irák, protože zbytek území je příliš nestabilní. Mívá zvláštní podobu – nemocniční budovy bez vybavení a personálu, autobusové zastávky bez autobusů…

A že Kurdistán neexistuje? To vám připomene každý Turek, kterého cestou domů potkáte.

Zkušenosti čtenářů

nadeje pro kurdistan?

… ze uzavrene „moderni“ arealy s whisky za 20USD a pizzou jsou otruvkami nadeje pro kurdistan??? Bleeeeee 🙁
to teda opravdu NE!

TOM

Ludi z Lalisu su Jazidi, alebo cesky Jezídi (Jezídové)a nie nejaki Jaziry…

Ktora to bola cast toho chramu kam vas nepustili? alebo vas pustili len na nadvorie?

Bobaak

Ceny jako v Praze? Sice jsme nepili desetiletou whisku, ale hlavní jídlo v Erbilu v restauraci u citadely cca 100Kč včetně nápoje, 0,5l plechovka piva z alkoholshopu v křest´anské čtvrti cca 16 Kč, kebab 20 Kč, faláfel 12 Kč, 0,5l balené vody 4 Kč, čaj 4 – 8 Kč, 1litr benzínu 8 Kč. Jezídové nás do chrámu pustili, jen se nesmí šlapat na práh.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí